Zkáza Velké armády: Napoleon v Rusku přišel o 600 000 vojáků, poslední bitva se zvrhla v ohnivý masakr na ledu

19. října 1812 se z Moskvy vydala na nekonečnou cestu zpět do Francie podivná karavana vojáků a vozů naditých kořistí. Napoleonova Velká armáda se s obrazy vyřezanými z rámů a celými skříněmi dala na ústup, vstříc hladu a strádání. Spolu s vojáky se z Moskvy stahoval i jejich doprovod – ženy a děti, řemeslníci, pekaři a kočí ambulantních vozů. Právě přítomnost civilistů promíchaných se zadním vojem se brzy projevila jako strašný handicap.

Vrchní velitel ruských vojsk generál Michail Kutuzov se Napoleonovu armádu rozhodl zničit s pomocí dvou silných zbraní – počasí a kozáků. Právě kozácká jízda neustále napadající nekonečný proud francouzské armády zajišťovala, že se Napoleonovi vojáci nemohli zastavit a nedokázali si opatřovat další potraviny.

Dalším Kutuzovovým mistrovským tahem bylo přimět Napoleona ustupovat ve vlastních stopách. Už deset dnů po opuštění Moskvy tak Francouzi procházeli bitevním polem u Borodina, kde 7. září padlo kolem 100 000 mužů a jež dosud neměl kdo uklidit. „Kam až oko dohlédlo, čouhaly ze země nohy, ruce, hlavy. Šířil se nesnesitelný zápach. Déšť nechal hroby otevřené,“ poznamenal si jeden z účastníků ústupu.

Ruská zima začíná

Začátkem listopadu bez varování přišla zima a teplota klesla na mínus 20 stupňů Celsia. Koně bez podkov na led klouzali a přetížené vozy bylo nutné zbavit části kořisti. Vyčerpávající taktika Rusů, chlad a podvýživa měly na ustupující vojáky tragický dopad. Muži podél cesty rozřezávali břicha padlých koní a z jejich krve si připravovali jídlo. Velká armáda se rozpadala.

Napoleon očekával, že ruskou armádu porazí za dva měsíce a rozhodně nepředpokládal, že se tažení protáhne do příchodu zimy. Tou dobou navíc došlo v Paříži ke změně mocenských poměrů. V noci na 23. října obsadili vojáci republikánsky smýšlejícího generála Clauda Françoise de Maleta vládní budovy a začali šířit zvěsti, že Napoleon padl u bran Moskvy. Napoleon byl vzteky bez sebe a chystal se urychleně vrátit do Paříže.

#OnThisDay the last day of the Battle of Berezina 1812.

Napoleon's suffering army was trying to escape the Russian advance.

The courage of his Dutch engineers made the escape possible.

Wading through waters that would kill them in just 30 mins

Only 40 of 400 survived. pic.twitter.com/26tt9YifNS

— Marcus Cribb (@mcribbHistory) November 29, 2021

Past u řeky Bereziny

Masakr Velké armády mezitím pokračoval. V polovině listopadu zbývalo ze 104 000 vojáků, kteří opouštěli Moskvu, jen 42 000 mužů. V patách jim postupoval Kutuzov s 80 000 vojáky, severní směr uzavíral generál Petr Wittgenstein se 40 000 muži, zatímco generál Pavel Čičagov se opevnil s 27 000 vojáky a 100 děly na řece Berezině v dnešním Bělorusku, aby díky obsazenému jedinému mostu přes řeku v Borisově uzavřel Napoleonovi cestu k ústupu.

Francouzští vojáci na dohled Bereziny dorazili v zoufalém stavu. Jejich počty každým dnem klesaly, ruce jim přimrzaly ke zbraním, ostrý vítr bičoval jejich tváře. Z padlých, ale mnohdy ještě žijících druhů svlékali kusy oblečení.

Ruský car Alexandr se rozhodl výhodných pozic na Berezině využít, obklíčit zbytky Velké armády a zajmout Napoleona. Ten mezitím vyslal k Borisovu předvoj maršála Charlese Oudinota, který město bez problémů obsadil. Rusové ale stačili jediný most přes řeku zapálit, čímž zničili jedinou ústupovou cestu Francouzů. Naději na záchranu a únik z Kutuzovových kleští, které se kolem Napoleonovy armády pomalu svíraly, představoval už jen náhodně objevený brod 13 kilometrů severně od Borisova u vesnice Studjanka.

Napoleonův plán

Napoleon tím směrem vyslal své ženisty, aby zde v noci na 26. listopadu nepozorovaně postavili přes Berezinu dva mosty – jeden pro dělostřelectvo a vozy, druhý pro pěchotu a jezdectvo. Zároveň nechal na jih od Borisova stavět další most tak, aby to Rusové měli na očích. Předpokládal, že zatímco sem Čičagov soustředí své síly, Francouzi uniknou po severních mostech.

Stavba mostů ve Studjance byla klíčovým momentem Napoleonova plánu. Aby ustupující vojáci vytvořili na západním břehu předmostí, muselo se 50 kavaleristů přebrodit na druhou stranu, přičemž každý kůň nesl ještě jednoho pěšáka. Dalších 400 vojáků se přeplavilo na provizorních vorech, které pak pendlovaly mezi oběma břehy. Slabé ruské síly na západním břehu zároveň drtila palba 50 děl, kterým velel osobně Napoleon.

Ženisté v ledové vodě

O dvě hodiny později začali francouzští ženisté po ramena v ledové vodě vztyčovat pilíře. Práci jim komplikovaly velké ledové kry ostré jako žiletky plující po řece. Mnozí muži zahynuli, ihned je však nahradili další, takže ráno 26. listopadu byl most pro pěchotu hotový. Oudinotovi vojáci přes něj přešli ve 13 hodin a posílili obranu západního břehu. Ve čtyři hodiny odpoledne byl dokončen i druhý most a do večera se přes řeku dostalo kolem 10 000 vojáků.

V noci se podařilo převést i děla a vozy, pod jejichž vahou se most třikrát probořil a ženisté museli při teplotách kolem –30 °C znovu do vody. Později přešel na druhý břeh i Napoleon se svým štábem, přičemž přijal kruté opatření – přes most mohli v nekonečném proudu přejít jen ti vojáci, kteří k tomu dostali rozkaz, opozdilci a civilisté byli nekompromisně zatlačováni zpět.

Rusové útočí, spalte mosty!

Následující ráno 28. listopadu zoufalí civilisté a poslední vojáci zjistili, že most přes Berezinu je prázdný a nikdo jej nehlídá. Právě v době, kdy se mnozí z nich vydali k záchraně, zaútočili Rusové. Na západním břehu se 27 000 mužů generála Čičagova vrhlo na Oudinotovy vojáky, přičemž došlo ke strašlivé řeži. Na východním břehu pak hnal ruský generál Wittgenstein svých 40 000 mužů do útoku proti francouzskému zadnímu voji poblíž Studjanky, který tvořilo 10 000 vojáků. I přes Napoleonovu genialitu se Francouzi ocitli v kleštích.

Na východním břehu Bereziny propukla panika. Uprostřed bojů a ostřelování z děl se tisíce civilistů a opozdilců hlava nehlava tlačily na mosty přes řeku. Přitom je kosila palba, šlapali po nich koně nebo po namrzlé konstrukci klouzali do ledové vody. Boj trval až do 11 hodin večer, kdy se Francouzům podařilo zatlačit obě ruské armády zpět. Napoleon sice ovládl oba břehy Bereziny, věděl však, že je to jen krátkodobá úleva.

Aby zachránil jádro armády a zabránil Rusům z východního břehu v pronásledování, nařídil Napoleon oba mosty spálit. V tu chvíli ovšem zůstávalo na východním břehu v dosahu blížících se kozáků ještě asi 12 000 civilistů a kolem 3 000 vojáků. Lidé z protějšího břehu s úděsem sledovali děsivé scény, které vzápětí propukly. Sevřeni mezi útočícími kozáky a hořícími mosty se opozdilci vrhali do plamenů nebo do ledové řeky, mnozí končili pod kopyty koní.

Ztráty byly děsivé, Napoleon však Kutuzovovi vyklouzl. On sám, jeho maršálové, celé velení, 2 000 důstojníků, císařská garda a 7 000 vojáků uniklo třem početně mnohem silnějším ruským armádám. Tažení do Ruska nicméně skončilo naprostou katastrofou, když 600 000 bylo vojáků jeho Velké armády mrtvých nebo zajatých. Přesto byl Napoleon v roce 1813 schopen postavit novou impozantní armádu, s níž se postavil v bitvě národů u Lipska koalici evropských zemí.

ZDROJ: History of War