Před 217 lety proběhla legendární bitva u Trafalgaru, která z Britů udělala vládce moří

Viceadmirál Horatio Nelson změnil hluboce zakořeněnou taktiku námořních bitev a v poslední velké námořní bitvě plachetnic zajistil Velké Británii světovou dominanci mezi námořními velmocemi. A co víc, zabránil Napoleonovi dobýt Anglii.

Napoleon plánuje porážku Velké Británie

Francie a Velká Británie byly odvěkými politickými a vojenskými soupeři jak na souši, tak i na moři. Francouz Napoleon Bonaparte si podmanil podstatnou část kontinentální Evropy a začal připravovat smělý plán útoku na svého rivala vedený přes průliv La Manche s cílem vylodit se v jižní Anglii. Všechno ale dopadlo úplně jinak a francouzsko-španělská flotila se musela stáhnout do španělského přístavu Cádiz. I když Napoleon věděl, že Velká Británie má v okolí Cádizu silnou námořní flotilu, vydal rozkaz k boji. Ve světle dalších událostí se zdá, že to byla jedna z jeho velkých chyb. Napoleon neuspěl a později soustředil své válečné snahy směrem na východ a započal tažení proti Rakousku. Vraťme se ale k bitvě u Tragalgaru, jejíž 217. výročí si dnes připomínáme.

Bitva u Trafalgaru: Vítězství i smrt génia

Britské flotile nedaleko Cádizu velel vynikající stratég, viceadmirál lord Horatio Nelson. V té době bylo při námořních bitvách běžné stavět lodě do téměř rovnoběžných řad proti sobě. Během boje na sebe lodě pálily z děl jednu salvu za druhou a šlo hlavně o to, kdo bude mířit přesněji. Příběh bitvy u Trafalgaru je o to pikantnější, že Horatio Nelson přišel se zbrusu novou nesmírně riskantní taktikou boje. Velitelé britských lodí museli být opravdu překvapeni, když je poradě seznámil se svým smělým plánem. Později vešla do učebnic jeho strategie po názvem „Nelsonův obchvat“.

Bitva začala přesně, jak Nelson předpokládal. Svou flotilu rozdělil na dvě části. Jedna pod jeho velením se pohybovala kolmo na nepřátelskou linii směrem na její pravé křídlo ve snaze ji rychle rozdělit na menší části. Což se také podařilo. Zatímco druhá část britských lodí pod vedením Couthberta Collingwooda vplula se do týlu nepřítele a začala jej ničit velmi přesnou palbou z lodních děl. Francouzsko-španělská flotila se rázem ocitla rozdělena na dvě skupiny a jednotlivé lodě si nedokázaly vzájemně pomoci.

Nelson při svém manévru měl to štěstí, že plul po větru. Byl tak dostatečně rychlý a alespoň částečně zmírnil riziko potopení své vlajkové lodi HMS Victory. Přesto se jednalo o velmi riskantní manévr. Britské ztráty na životech byly i tak obrovské – celkem 449 mrtvých a 1 241 raněných. Bitvy se účastnilo celkem 27 britských válečných lodí, ale ani jedna z nich nebyla potopena nebo zajata. Francouzsko-španělská flotila ale dopadla mnohem hůř – z 33 lodí byla jedna potopena a 21 lodí bylo zajato. Napočítáno bylo 3 243 mrtvých, 2 838 raněných a 7 000 zajatých námořníků. Britský podporučík Badcock, který se účastnil zteče španělské lodi Santísima Trinidad, později vzpomínal: „Její prkna byla pokryta krví, mozky a kusy těl, na zadní palubě pak byli poskládáni ranění, někteří s ustřelenýma nohama, jiní bez rukou.“

Polib mne, Hardy

Vraťme se ale k osudu Horatia Nelsona, který celé operaci velel ze své vlajkové lodi HMS Victory a nakonec nemohl své velkolepé vítězství oslavit. Ve chvíli, kdy prorážel svou vlajkovou lodí HMS Victory francouzsko-španělskou řadu lodí, proplouval v blízkosti francouzské lodi Redoutable. Nejspíš z lanoví této lodi vyšel výstřel, který ve 13:15 zasáhl Nelsona zrovna ve chvíli, kdy stál na velitelském můstku vedle Thomase Hardyho. Hardy později vypověděl: „Nelson upadl tváří na palubu, která již byla potřísněna krví jeho tajemníka. Přenesli jsme ho do kajuty. Nelson si sám kapesníkem zakryl tvář a hodnostní označení, aby posádka nepoznala, že byl raněn.“ Nelson následkům střelného zranění podlehl v 16:30. Před svou smrtí se ale ještě dozvěděl, že Velká Británie zvítězila, a tehdy prý pronesl slavnou větu: „Polib mne, Hardy!“

Význam bitvy u Trafalgaru můžeme chápat různě. Hlavním cílem jistě bylo zabránit Napoleonovi v útoku na Velkou Británii. A to se podařilo. Bitva ale také změnila tehdejší koloniální svět a Británie se stala na dalších 100 let velmocí, která neměla na moři konkurenci. Zároveň se jednalo historicky poslední bitvu plachetnic a do té doby nejspíš i nejdůležitější vítězství Velké Británie. Britové jsou na toto vítězství náležitě hrdí. Událost a osobnost viceadmirála Horatia Nelsona připomíná monumentální pomník na Trafalgarském náměstí v Londýně. Říká se, že bronzoví lvi ležící u vysokého sloupu, jsou odliti z ukořistěných francouzských a španělských děl.

Zdroj: Royal Navy