Prokletá ponorka K-19 zabila 63 vlastních námořníků. Nejhorší incident byl podmořským Černobylem

V dobách studené války spolu Spojené státy a Sovětský svaz soupeřili úplně ve všem. A byly to právě závody ve zbrojení, které donutily Sověty v roce 1958 vyprodukovat nukleárně poháněnou ponorku K-19. Američané tehdy měli svůj Nautilus už čtvrtým rokem a oproti starším diesel-elektrickým ponorkám nemusel na hladinu, dokud posádce nedošly zásoby – dokonce podplul severní pól. Sověty tlačil čas, spěch při vývoji konkurenčního podmořského plavidla se jim ale krutě nevyplatil. O ponorce se s ohledem na její historii právem mluví jako o prokleté – katastrofa na ní střídala katastrofu a celkem si vyžádala víc než šedesát lidských životů.

Problémy od začátku

Traduje se, že když se K-19 pokoušeli pokřtít, lahev sektu se o ni nerozbila, což jí přineslo smůlu. Faktem ale je, že lidé umírali už během konstrukce ponorky. Dva pracovníky zabil požár. Šest žen, které lepily gumová těsnění, se nadýchalo smrtících výparů. Při bizarním pádu do útrob částečně smontovaného stroje zemřel inženýr a elektrikáře rozdrtil kryt jedné z připravovaných střel. Při různých zkušebních ponorech v roce 1960 se do ní voda dostala minimálně třikrát, jednou dokonce tolik, že ponorku naklonila na bok. V prosinci 1960 přišla o chladicí tekutinu, opravili ji ale v rekordním čase, trvalo jim to jediný týden.

Do provozu ponorné plavidlo Sověti dokázali uvést velmi rychle. Rozkaz sestavit K-19 dostali v říjnu 1957 a už 30. dubna 1961 byla uvedena do aktivní služby. Uplynuly ale sotva dva měsíce a další, zcela zásadní a smrtící závada na stroji málem způsobila jadernou katastrofu.

K-19: Stroj na smrt

Během cvičení u grónského pobřeží selhal 4. července 1961 chladicí systém jaderného reaktoru ponorky. Posádka věděla, že při přehřátí reaktoru hrozí jaderná i ekologická katastrofa a samozřejmě dalekosáhlé politické následky vzhledem k tomu, že se nedaleko nacházela základna NATO, nemohla o tom ale ani informovat nadřízené, protože se jim téměř neuvěřitelnou shodou okolností (a při úplně jiném incidentu) rozbil i dálkový komunikační systém.

Tragédii nakonec zabránila sama posádka, a to za nepopsatelně strašlivou cenu. Námořníci reaktor s pomocí narychlo spíchnutého nouzového přítoku postupně naplnili vodou. Kvůli tomu se k němu ale museli dostat, ač neměli žádné ochranné prostředky. Radioaktivní páry se štěpnými produkty navíc nasál ventilační systém lodi.

Sedm inženýrů, kteří provizorní chladicí systém montovali, a jejich velící důstojník zemřeli do tří týdnů na nemoc z ozáření. Dalších čtrnáct mužů přišlo o život do dvou let. Zbytek posádky podstoupil těžkou léčbu a prošel si mnoha zdravotními problémy, od bolestí na hrudi přes selhání ledvin až po rakovinu. Události tehdejší režim pečlivě tutlal, najevo celý rozsah katastrofy vyšel až v roce 1990. V roce 2002 události inspirovaly americké filmové tvůrce a vznikl film s Harrisonem Fordem a Liamem Neesonem v hlavní roli, K-19: Stroj na smrt.

K-19: Stroj na smrt Zdroj: Paramount Pictures

K-19: Stroj na smrt Zdroj: Paramount Pictures

Ničivý požár uvěznil námořníky na 3 týdny

Incident, po kterém dostala K-19 přezdívku Hirošima a který velmi připomíná podmořskou variaci na pozdější události v Černobylu, bohužel zdaleka nebyl poslední. V listopadu 1969 se K-19 například srazila s americkou ponorkou USS Gato. To se sice obešlo bez ztrát na životech, ale zatímco americký stroj byl téměř bez šrámu, K-devatenáctku museli dlouho opravovat. A 24. února 1972 vypukl ve strojovně obrovský požár. Mohl za něj únik hydraulické kapaliny na rozpálené filtry. Oheň zahubil 25 členů posádky a dalších 12 zůstalo uvězněných v zadním torpédovém úseku. Ponorka se vynořila na hladinu, kde zuřila bouře, a desetimetrové vlny komplikovaly jakékoli pokusy o evakuaci posádky. Ponorce připluly na pomoc sovětská plavidla, moře si ale s obrovskými křižníky dělalo, co chtělo a vzít K-19 do vleku bylo nemožné. První muže osvobodili až po sedmi dnech… poslední po třech týdnech. Počet obětí se bohužel do té doby vyšplhal na 30.

Tehdy trvalo celých 5 měsíců, než ponorku opět zprovoznili, jenže v listopadu téhož roku tam hořelo zase. Tentokrát se to obešlo bez obětí na životě. Než v dubnu roku 1990 K-19 z provozu definitivně vyřadili, vyžádala si ještě jednu, poslední oběť – jednoho námořníka zabil (a druhého těžce zranil) elektrický zkrat. Celkem tak na prokleté ponorce zemřelo 63 lidí.

Zdroj: Wikipedia