Poslední poprava gilotinou: Francouzi sťali bezcitného pasáka, jehož mučicí metoda zhnusila celou zemi

Na světě zřejmě nenajdete zemi, která by si tolik oblíbila popravování nabroušeným ostřím gilotiny, jako je Francie. Ta je považována za zemi, kde tento popravčí nástroj vznikl, a stínání trestanců zde probíhalo ještě v 70. letech minulého století. Poslední hlava, kterou zde ocelové ostří oddělilo od těla, patřila muži jménem Hamida Djandoubi. Narodil se 22. září 1949 v Tunisku, ale už v roce 1968 se jeho stopa objevuje ve francouzském Marseille. Měl krásnou symetrickou tvář, ale po nehodě v roce 1971 přišel o část pravé nohy.

#OnThisDay in 1977,Hamida Djandoubi (right) was the last person executed by the guillotine in France. He was convicted of murdering a woman. pic.twitter.com/fOOF0Qo3JL

— AFP News Agency (@AFP) September 10, 2017

Násilník a vrah

V roce 1973 se v nemocnici, kam docházel na rehabilitace, seznámil s Élisabeth Bousquet, jež ho později ve svých 21 letech zažalovala kvůli tomu, že ji omezoval na svobodě a snažil se ji donutit k prostituci. Do regulérního výkonu trestu sice nenastoupil, nicméně martýriem vazební věznice si prošel a hluboko v něm se uhnízdila touha po pomstě.

Jeho životní plán stát se pasákem se mu nakonec splnil, podařilo se mu dvě ženy nutit k prostituci a aby jim ukázal, jak moc se nevyplácí neposlouchat, předvedl jim hrůzostrašné divadlo. Unesl Élisabeth Bousquet a před nimi ji surově zbil. Součástí jeho „trestu“ bylo i pálení cigaretami v oblasti prsou a genitálií. Bylo mu jasné, že po něčem takovém nemůže nechat Élisabeth jít. Proto ji odvezl a na městském předměstí uškrtil.

#OTD 1977 Tunisian Hamida Djandoubi was executed via guillotine in Marseille, the last state execution in French history. He had been found guilty of kidnap, torture and murder of a 22 y/o woman. #history #capitalpunishment #deathpenalty pic.twitter.com/g1PYTXbjfp

— The French History Podcast (@FrenchHist) September 10, 2019

Naneštěstí pro něj se nezbavil těla, které 7. července 1974 objevil mladý chlapec. O měsíc později Djandoubi unesl další dívku, které se podařilo uprchnout a nahlásit ho policii. Vše zapadalo do rozjetého vyšetřování, během kterého se k vraždě přiznal, což mohlo být považováno za polehčující okolnost.

Poslední oběť gilotiny

Djandoubiho příběh popsal podrobně Jeremy Mercer v knize Když padá gilotina. Podle něj se na něm podepsal právě úraz, kdy se z něj stal částečný mrzák. Do té doby byl zvyklý, že je díky svému krásnému vzezření brán jako fešák. Od úrazu měl podle právníka, který jej zastupoval, trpět depresemi a nenávistí. Důkazem budiž, že i po vraždě do mrtvoly kopl. Proč? To prý neuměl vysvětlit. Případ vzbudil ve Francii kvůli své neobvyklé brutalitě velkou pozornost a byť část obyvatel byla už tehdy proti trestu smrti, jiní jeho odsouzení přivítali. Byť existovala teoretická možnost, že by porota uznala nějaké polehčující okolnosti, rozsudek byl neúprosný. Žádost o prezidenstskou milost byla zamítnuta, stejně jako v případě dříve popravených dětských vrahů Christiana Ranucciho a Jérôma Carreina.

Djandoubi se před popravou, jež byla provedena 10. září 1977 v čase 4:40 ve věznici Baumettes v Marseille, mohl posilnit skleničkou rumu a dvěma cigaretami. Čtyři roky po jeho úmrtí byl trest smrti ve Francii zakázán.