Zkáza Titanicu vedla k vyhlášení bizarní války. Nepřítel se útočníkům tiše vysmál
Amerika v barvě III (3) - Titanic
Nejznámější námořní katastrofa v dějinách vytyčila jasného nepřítele. Jak vypadala válka proti přírodním útvarům?
Rok 1912 představoval jedno z nejchmurnějších období transatlantických plaveb. Zaoceánský parník R.M.S. Titanic se už během své první plavby 14. dubna srazil s ledovcem a během necelých tří hodin se potopil. Špatná lodní výbava a s ní související nevyhovující světelné podmínky, nedostatečně jižně vychýlený kurz a nepřipravenost na podmínky způsobené přílivem tisíciletí 4. ledna 1912 stály život 1 500 cestujících a členů posádky.
Ledovec Thwaites na Antarktidě rychle ustupuje. Zdroj: Getty Images
Ledovec Thwaites na Antarktidě rychle ustupuje. Zdroj: Getty Images
Ledovec Thwaites na Antarktidě rychle ustupuje. Zdroj: Getty Images
V polovině dubna 1912 šla na své první plavbě ke dnu loď do té doby považovaná za nepotopitelnou. Zdroj: profimedia.cz
Záchranný člun z Titanicu Zdroj: Profimedia.cz
Nebývale objemná loď ztroskotala při první plavbě Zdroj: Profimedia.cz
Ledovcová letadlová loď Habakkuk v porovnání se skutečnou letadlovou lodí HMS Indefatigable Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Nepřítel je jasný
Zkáza Titanicu byla klíčovým impulsem pro první Mezinárodní konferenci bezpečného života na moři SOLAS v roce 1913, kde bylo pečlivě prodiskutováno palčivé téma nebezpečí ohrožujícího zaoceánské plavby. Na základě shody 16 národů bylo rozhodnuto o nutnosti kontrolovat a porazit nepřítele, který ohrožoval lodní dopravu – ledovce. V roce 1914 byla založena Mezinárodní ledovcová hlídka (International Ice Patrol), jež byla koordinovaná americkou pobřežní stráží. Členy hlídky v akci ukazuje i dokument Amerika v barvě na Prima Zoom. Jak je ze záběrů patrné, boj s přírodními úkazy nebyl vůbec jednoduchý.
Úkolem Mezinárodní ledovcové hlídky bylo vyhledávat a ničit ledovce, které by mohly ohrozit lodě plující danou oblastí. Snaha se však míjela účinkem. Hlídka zkoušela ledovce rozbít dělostřeleckou palbou, jak ale později popsal jistý kapitán Zeusler pro časopis National Geographic Magazine, střely led nedokázaly vážněji narušit. Pokud jim rovnou neselhaly roznětky, pronikly sotva několik centimetrů do ledu a tam zůstaly trčet. Podobný výsledek měly i pokusy s torpédy či náložemi. Ledovce se zkrátka ukázaly jako vysoce odolné a vypálené střely je poškodily pouze minimálně.
Když je nemůžeš porazit...
Z nezničitelného nepřítele se během druhé světové války Britové pokusili udělat spojence. Když byl led tak odolný, aby odolal střelám, proč nepostavit letadlovou loď přímo z ledu? Vynálezce Geoffrey Nathaniel Pyke, který tou dobou pracoval pro britské ministerstvo války, byl článkem z National Geographic Magazine inspirován k vytvoření projektu Habakuk – ledovce měly posloužit jako základny pro letadlové lodě odolné proti torpédům. Projekt byl však finančně nákladný, a tak zůstalo u jednoho prototypu.
V současnosti je Mezinárodní ledovcová hlídka vítanou pomocí pro zaoceánské plavby. Ledovcové oblasti skýtají problematickou navigaci zejména díky častým mlhám, a tak jsou informace o polohách ledovců potřebná pro hladký průběh lodní dopravy. Monitorování ledovců už není záležitostí ozbrojených plavidel, ale probíhá pomocí letadla HC-130J Hercules, které spoléhá na speciální senzory, radar a starý dobrý vizuální kontakt.
Zdroj: gCaptain / Smithsonian Magazine