Chladnokrevná vražedkyně, anebo jen nevinná oběť? Dvojnásobné zabití sekerou rozdělilo Ameriku
Život Lizzie Bordenové byl celkem bezproblémový. Otec byl sice škrt, který měl obrovské bohatství, ale domů nenechal ani zavést vodu, jinak si ovšem nebylo na co stěžovat. Až do 4. srpna 1892 – tehdy ho i s manželkou Abby doma za bílého dne někdo doslova rozsekal sekerou.
Ale vraťme se na začátek. S Abby se Andrew Borden oženil tři roky po smrti první manželky, s níž měl dvě dcery, Emmu a Lizzie. Rodina si žila nad poměry, její členové chodili do kostela a byli zámožní, žili klidným a úctyhodným, i když nenápadným životem. S macechou obě dcery vycházely jakž takž; Lizzie ji víceméně považovala za zlatokopku, ale všichni se vzájemně tolerovali.
Ráno v den vraždy bylo v domě Bordenových rušno. Po několikadenní návštěvě odcházel strýc John a Andrew taky vyrazil na obvyklé dopolední pochůzky. Doma zůstala Lizzie, služebná Maggie a macecha Abby, která šla uklidit pokoj pro hosty. Podle pozdější forenzní analýzy ji tam vrah přepadl zepředu. Už první úder sekerou ženu srazil k zemi… přišlo ale ještě dalších sedmnáct.
Vražda přímo v obývacím pokoji
Když se Andrew kolem půl jedenácté vrátil domů, dveře mu nešly odemknout. Služebná Maggie se snažila zámek uvolnit zevnitř a v tu chvíli zaslechla nahoře Lizzin smích. Tehdy mu nepřikládala velkou důležitost, později se ale tenhle detail často propíral u soudu. Právě z horního patra byl totiž vidět pokoj pro hosty, kde už v té době musela ležet mrtvá Abby; Maggie tělo ale vidět nemohla.
Andrew vešel dovnitř, pověsil klíč na stojan a unaveně se posadil na pohovku v obývacím pokoji. Maggie pak odešla do svého pokoje v podkroví, protože venku bylo dusno, necítila se dobře a chtěla si na chvíli lehnout. O několik minut později ji ale z postele vymrštil zděšený výkřik Lizzie: „Maggie, Maggie, pojď rychle! Otec je mrtvý!“ Andrew ještě stále ležel na pohovce, hlavu měl ale rozseknutou jedenácti ranami sekerou. Vrah mu jedním z úderů doslova rozťal oko.
Chyby vyšetřování
Lizzie a Maggie okamžitě zalarmovaly sousedy. Doktor Bowen z domu naproti doběhl jako první, jeho služebnictvo mezitím běželo pro policii. Lizzie byla v šoku: třásla se, zvracela a nedokázala souvisle mluvit. Lékař jí podal morfium, tehdy běžný sedativní prostředek na akutní nervové zhroucení. To ale mohl být také důvod, proč během následných výslechů vypovídala nesouvisle, proč si protiřečila a proč nedokázala udržet jasnou časovou posloupnost událostí.
Když na místo dorazili policisté, začali se ptát po Abby. Lizzie tvrdila, že odešla navštívit nemocnou přítelkyni a vyšetřovatelé jejímu tvrzení věřili, dokud se v pokoji pro hosty nenašla Abbyina mrtvola. Tělo leželo za postelí na pravé straně místnosti, takže nebylo z přízemí ani spodní části schodiště vidět.
Mohlo by vás zajímat: Tragédie na dovolené v Istanbulu: Čtyřčlenná rodina se otrávila jídlem, přežil pouze otec
Následné vyšetřování vražd bylo jedním ze zásadních problémů celého případu. Policisté v domě nevzali v potaz možnost kontaminace stop. Lizziin pokoj prohledali jen zběžně, a to ještě na její žádost. Žádný z policistů nezkontroloval, jestli na sobě nemá krev. Ve sklepě sice našli hned několik seker a jednu dokonce se zlomenou rukojetí, jejíž čepel někdo posypal popelem. A Alice Russellová, blízká přítelkyně rodiny, později pod přísahou vypověděla, že jen pár dní po vraždě viděla Lizzie v kuchyni pálit šaty.
Říkanka o Lizzie Bordenové:
Lizzie Borden took an axe
and gave her mother forty whacks.
When she saw what she had done,
she gave her father forty-one.
Andrew Borden now is dead,
Lizzie hit him on the head.
Up in heaven he will sing,
on the gallows she will swing.
(Lizzie Bordenová vzala sekeru
a dala své matce čtyřicet ran.
Když viděla, co udělala,
dala svému otci jednačtyřicet.
Andrew Borden je teď mrtvý,
Lizzie ho udeřila do hlavy.
On v nebi bude zpívat,
ona se bude houpat na šibenici.)
Soud, který rozdělil Ameriku
Vyšetřování tak sice odhalilo nesrovnalosti, ale zároveň nepřineslo žádný přímý důkaz, který by Lizzie usvědčil. V domě se nenašlo žádné zakrvácené oblečení, nebyly zajištěny otisky, neexistoval svědek, který by Lizzie viděl se zbraní v ruce. Časová osa byla nejasná, výpověď Lizzie nesouvislá, což ale vysvětlovala medikace, takže výsledky jejího výslechu soud musel vyřadit.
Obžaloba stavěla hlavně na motivech: napětí v rodině, konflikty kvůli majetku, odcizenost mezi Lizzie a její nevlastní matkou. Obrana však argumentovala absencí fyzických důkazů a nepravděpodobností, že by žena v dlouhých šatech dokázala provést dva brutální útoky, neušpinit se krví a pak klidně vyjít ven. Porota nakonec rozhodovala pouhých 90 minut a 20. června 1893 byla Lizzie Bordenová zproštěna viny.
Presumpce neviny ale není vždycky platná pro veřejné mínění. Město Lizzie po slavném procesu prakticky vypudilo; musela se odstěhovat, nikdy se neprovdala a její sestra s ní prakticky přerušila kontakt. Zemřela 35 let po vraždách, ale společnost na ni nezapomněla. Zůstala po ní dětská rýmovačka, která jí připsala daleko vyšší počet ran, a tématu se později ujali divadelní a filmoví režiséři; dokonce o ní vznikl i balet a opera.
Zdroj: Smithsonian Magazine, Famous Trials, Library of Congress
Video, které jste mohli minout: Ohnivá zkáza čínského svatostánku, ukazují záběry. Podpálil ho zřejmě turista s kadidlem
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
