Nacisté v nejhorším koncentračním táboře v Belgii umučili stovky vězňů. Z jejich metod tuhne krev v žilách

V květnu 1940 vpadla nacistická vojska do Belgie. Země se dokázala bránit jen 18 dní. V průběhu okupace Belgie Němci proměnili Breendonk v detenční zařízení, kterým následně prošly zhruba čtyři tisícovky lidí – Židů a členů levicového belgického odboje. Stovky jich přišly o život. Řada z nich byla popravena, jiní zemřeli v důsledku nelidských podmínek a mučení.

Druhá světová válka

V koncentračních táborech řádili i Češi. Bestiálně vězně mučili a píchali smrtící injekce

Na řetězech

Zvenčí vypadal Breendonk jako běžná věznice. Kolem dokola vysoký plot z ostnatého drátu, mezi ním a zdmi široký vodní příkop. Jakmile jste se dostali dovnitř, podobnost končila. V místnostech, které připomínaly běžná kasárna pro třicet mužů, se tísnila stovka vězňů. Spali na třípatrových dřevěných palandách. V menším bloku byste našli cely o rozměrech sotva dva krát čtyři metry s kamennými podlahami a železnými mřížemi. Vězni byli za zápěstí připoutaní ke zdi řetězem dlouhým jen 30 centimetrů a sotva tak dosáhli na plechové misky s jídlem, které jim dozorci nechávali na padacích dvířkách schválně jen pár minut. Kdo z vězňů nebyl dost rychlý a nenapnul všechny síly, ten byl bez jídla.

Přečtěte si také: Koncentrační tábor Osvětim: Proč byli nacisté tak spokojení s plynovými popravami?

Jedna místnost sloužila jako mučírna. Na velké háky u vysokého stropu vojáci zavěsili lano, na které přivazovali vězně. Pak tu byl velký stůl, kamna a cejchovací železo. Mučilo se tu i elektrickým proudem. Podlahou vedlo koryto, kterým odtékala krev. Nahá těla těch, kteří prošli mučením a možná v tu chvíli ještě žili, házeli nacisté na podlahu a pak jim pustili plyn.

Druhá světová válka

Nejkrutější nacistické experimenty: Co všechno se testovalo na vězních v koncentračních táborech?

Utopení, umučení

Vězni museli pracovat a lopatami ohazovat hlínu kolem pevnosti, spíš než smysluplná činnost to ale byla další forma fyzického týrání. Svědci vypověděli, že viděli Němce, jak hážou lopaty do vodního příkopu a pak kopou do vězňů, aby spadli do vody. Někteří vězni se utopili, jiní posléze zemřeli na zápal plic. Další oblíbenou kratochvílí dozorců bylo nahnat ženy a muže k vysoké zdi a mlátit je, když se marně snažili šplhat pryč.

Za pevností bývalo popraviště s šibenicí a dřevěnými kůly. Díry ve zdech po kulkách dnes připomínají, co se tu tenkrát dělo. Na deset vězňů střílelo najednou čtyřicet vojáků.

Část vězňů se odsud dostala, nikoli však na svobodu. Jejich další stanicí byly koncentrační tábory Neuengamme, Mechelen nebo Osvětim-Birkenau v okupovaném Polsku.

Breendonk Němci drželi až do srpna 1944. Když se blížila spojenecká vojska, základnu evakuovali a zbývající vězně deportovali do táborů v Německu a Polsku. Spojenci v jedné boudě za pevností objevili věci, které zřejmě patřily vězňům – belgické uniformy a různé další oblečení i prázdné šperkovnice. Některé prázdné cely pak zaplnili belgičtí kolaboranti.

Zdroj: Holocaust Encyclopedia, Examiner

Video, které jste mohli minout: Konflikt USA s Íránem? Podívejte se na klíčové americké základny na Blízkém východě