Katastrofa na převráceném trajektu zabila až 900 lidí. Zachránci se chovali jako zvířata

Pětačtyřicet metrů dlouhý, třípatrový trajekt Neptun byl důležitou součástí haitské (velmi nedostatečné) infrastruktury. Není tak divu, že na svou pravidelnou 12hodinovou cestu z přístavu v Jérémie do Port-au-Prince vyrazil vysloveně přeplněný uhlím, zbožím, dobytkem i lidmi. Kapacita lodi byla okolo 650 pasažérů, podle kapitána ale tehdy na lodi cestovalo na 1500 Haiťanů. Na trajektu nepřebývalo jediné – prostředky, které by mohly někomu zachránit život. Nebyly tam žádné záchranné čluny, vesty, kruhy, a dokonce ani rádio.

Loď takhle podle všeho cestovala pravidelně a nikdo se nad tím nepozastavoval. Nervózní ale pasažéři pravděpodobně byli. Protože když se zhruba v polovině své cesty během noční bouře trajekt na moři rozhoupal, vypukla obrovská panika.

Tonoucí lidé se chytali i zvířecích mrtvol, aby přežili

Kapitán se pasažéry po palubě lodi snažil rozdistribuovat rovnoměrně, aby trajekt udržel v rovnováze, jakmile ale loď začala nabírat vodu, lidé v panice vyběhli do jejího svrchního patra. V jednu dobu se téměř všichni nacházeli na stejné straně přeplněné lodi… a paluba se pod nimi propadla. To pravděpodobně znamenalo poslední konec nadějím, že se plavidlo podaří udržet na hladině. Loď se naklonila a převrátila do vln asi 100 kilometrů od pobřeží.

Oceán byl najednou plný pytlů uhlí, kokosů, beden od limonád, plastových kýblů a zanedlouho bohužel i dobytčích mrtvol. Zoufalí lidé se chytali všeho, co jim přišlo pod ruku, včetně mrtvých zvířat. Několika z nich utonulá zvířata skutečně zachránila život. Nic jiného, než se držet a zkoušet doplavat k pobřeží, přeživším koneckonců nezbylo. Od posádky se žádných pokusů o pomoc nedočkali a na souši o zkáze trajektu taky nikdo neměl potuchy. Jak už bylo řečeno, loď neměla ani rádio.

Během dalšího dne si roztroušeného zboží a zoufalých lidí všimli rybáři na svých malých bárkách. To byla také první pomoc, které se tonoucím dostalo. Bohužel, podle toho, co přeživší vypověděli, se mnozí rybáři starali spíš o to, jak se obohatit, takže místo lidí zatěžovali lodě zbožím a zvířaty, která přežila.

Záchrana až po dvou dnech

Kvůli naprostému nedostatku komunikačních prostředků se velká záchranná akce uskutečnila až za dva dny po nehodě. Tou dobou už někteří šťastní včetně kapitána lodi stačili doplavat na břeh. A ani tak se nedá hovořit o nějakém masivním zásahu. Haitské námořnictvo bylo schopné vyslat jen dva malé motorové čluny. Se zbytkem pomáhal haitský Červený kříž a americké letectvo. Bohužel, v tu dobu už moc nebylo koho zachraňovat. Z vody vylovili tolik mrtvých těl, že je přestali počítat.

Kolik tehdy v oceánu utonulo lidí, už se nikdy nikdo nedozví. Nikdo neví, kolik jich na lodi bylo. Pravděpodobně se ale počet mrtvých šplhá k devíti stovkám. Přežilo jen 285 pasažérů.

Zdroj: The New York Times