Největší katastrofa NASA ve 21. století stála život 7 astronautů. Osudná závada byla podceňována

Americký raketoplán Columbia byl vůbec prvním raketoplánem v historii, který dosáhl v roce 1981 oběžné dráhy Země a který absolvoval ještě dalších 28 misí, během nichž strávil ve vesmíru 300,74 dní, planetu Zemi oběhl 4 808x a uletěl 201 497 772 km. Poslední let v roce 2003 však skončil tragédií, při níž zemřelo všech 7 členů posádky a stroj byl nenávratně zničen.

Pojmenování raketoplánu bylo v pravdě symbolické. Jméno dostal totiž po lodi Columbia, s níž Robert Gray jako první Američan obeplul svět. Jiné zdroje uvádějí, že byl pojmenován podle velitelského modulu Apolla 11. První mise trvala dva dny a během té doby obletěl raketoplán zemi celkem 36x.

Let STS-107 – ryze vědecká mise

Ke svému poslednímu letu odstartoval raketoplán Columbia 16. ledna 2003 v 15:39 UT (tzv. Universal Time). Mise s téměř výhradně vědeckými cíli trvala celkem 15 dní 22 hodin a 21 minut. Na palubě měli astronauti mimo jiné k dispozici i laboratoř Spacehab-RDM. Columbia po dlouhé době neletěla k Mezinárodní vesmírné stanici, ale posádka měla za úkol provést řadu vědeckých experimentů v mikrogravitaci. Kromě biologických a lékařských experimentů měla posádka za úkol provést několik pokusů zaměřených na technologický a materiální výzkum.

Konec minulého století byl v oblasti letů do vesmíru obdobím velkých rozpočtových škrtů, které se dotkly i plánovaných letů raketoplánu Columbia. Raketoplán prošel rozsáhlou rekonstrukcí a start mise STS-107 byl několikrát odkládán. Zajímavé je, že lety raketoplánů nejsou označovány podle toho, kdy odstartují, ale podle toho, jak byly naplánovány.

Kde se stala chyba?

Zpočátku probíhalo vše bez komplikací a problémů. Dálkové kamery však zaznamenaly 1 minutu a 21 vteřin po startu odtržení části izolace, která narazila do levého křídla. Při analýze záběrů byla hmotnost úlomku spočítána na 1,2 kg a rychlost nárazu určena na 190 m/s. Podle okamžitě udělaných propočtů nemohla kolize způsobit vážnější problémy a ohrozit misi. Přesto se tento moment stal raketoplánu a posádce osudným. Další průběh startovacího manévru proběhl bez komplikací a v 16:23 UT raketoplán dosáhl operační oběžné dráhy ve výšce 273–290 km nad zemským povrchem. V této výšce obletí raketoplán zemi za 90,14 minut.

Další průběh letu probíhal téměř bez komplikací. Vědecké pokusy byly dokonce dokončeny s dvoudenním předstihem. Dvě poruchy na separátorech kondenzované vzdušné vlhkosti v klimatizačním systému uměla posádka vyřešit sama. Problém to byl hlavně ve Spacehabu, kde bylo nutné kvůli probíhajícím experimentům udržet stálou teplotu. Celkem bylo uskutečněno na 80 vědeckých pokusů.

Mezi astronauty na palubě byl i Ilan Ramon, první izraelský astronaut. Během mise byly organizovány celkem 4 tiskové konference a jedna z nich byla věnována právě Ramonovi. Ramonův bratr později vzpomínal: „Říkal, že je tak šťastný, že se ani nechce vrátit zpět na Zem… a nevrátil se.“ Ilan Ramon vzal s sebou na palubu kresbu čtrnáctiletého Petra Ginze, který ji vytvořil během nuceného pobytu v Terezíně a zemřel v plynové komoře v Osvětimi. Na palubě měl s sebou Ramon i tóru, která prošla německým koncentračním táborem.

Posádka prováděla celou řadu pokusů na živých organismech ve sklenících, akváriích a teráriích. Zkoumali např. vliv mikrogravitace na háďátko řepné (Caenorhabditis elegans) nebo chování mravenců, pavouků a včel ve stavu beztíže. K dispozici měli také jikry a embrya ryb Oryzias latipes nebo různé druhy plísní. Experimenty připravovali nejen vědci z USA a Izraele, ale také dalších evropských a asijských zemí. Mezi pokusy byl i jeden studentský projekt. Jeho mluvčí po tragédii v rozhovoru pro New York Times řekl: „Bylo by to znevážení astronautů, kdybychom výzkum zastavili. Musíme pokračovat.“

Přípravy na přistání a ztráta stroje i posádky

I v průběhu letu probíhaly rozsáhlé analýzy možných důsledků nárazu kusu tepelné izolace do levého křídla. Závěr byl stejný jako bezprostředně po incidentu a všeobecně se mělo za to, že nemůže dojít k ohrožení stroje ani posádky. Nácvik přistávacího manévru proběhl bez problémů a posádka provedla úklid všech předmětů v laboratoři i na obytné palubě raketoplánu.

Přistávací manévr byl zahájen 2. února 2003 s tím, že za oficiální údaj o vstupu do atmosféry je považován čas 14:44 SEČ. Ve chvíli, kdy raketoplán vstoupí do vrchních vrstev atmosféry, obklopí jej žhavé plazma o teplotě více než 1 000 °C. Toto plazma vzniká třetím řídkého vzduchu o povrch raketoplánu. Proti této extrémně vysoké teplotě je povrch raketoplánu chráněn systémem izolačních destiček. Pět minut po vstupu do atmosféry prováděl raketoplán pravotočivou zatáčku s cílem významně snížit rychlost. Čidla zaznamenala nevýznamný nárůst teploty v hydraulickém systému levého podvozku. Řídicí středisko tomu nevěnovalo příliš pozornosti. Netrvalo však dlouho, teplota vzrůstala, až čidla přestala fungovat úplně. Nicméně stále se mohlo jednat jen o poruchu komunikace.

Bohužel zanedlouho se z raketoplánu nejprve odtrhlo levé křídlo a stroj se za několik sekund se výšce kolem 63 km rozpadl. Trosky dopadly na území tří amerických států, nejvíce v Texasu. I když byly téměř okamžitě zahájeny záchranné práce, bylo jasné, že tragédii žádný ze sedmi členů posádky nepřežil.

Během dalšího vyšetřování bylo zjištěno, že havárie byla opravdu způsobena poškozením tepelného štítu levého křídla v důsledku kolize s úlomkem tepelné izolace během startu. Následoval dvouletý zákaz letů raketoplánů a odložení všech plánovaných misí, přičemž zkázu raketoplánu Columbia můžeme označit za dosud největší katastrofu ve 21. století. Další raketoplán Discovery odstartoval až v roce 2005.

Zdroj: Space.com