Obrovský výbuch zabil 2 000 lidí. Bezprecedentní katastrofu způsobila srážka dvou lodí

Není se proto čemu divit, že si výbuch dvou lodí v kanadském přístavu Halifax vyžádal v roce 1917 téměř 2 tisíce mrtvých a tisíce zraněných. K explozi došlo 4 minuty 35 sekund po deváté ranní, když se o několik desítek minut dříve srazily při manévrování v přístavu dvě lodi. Tou první byla nenaložená norská loď Imo, kterou si najala Komise pro podporu v Belgii, tou druhou – osudovou – pak francouzská nákladní loď Mont Blanc, která byla oním muničním skladem na moři.

Muniční sklad na moři

Loď Mont Blanc vyplula 1. prosince 1917 z New Yorku s cílem připojit se k válečnému konvoji u Halifaxu. Z obav před německými loděmi, které v průběhu první světové války otevřeně útočily na cizí lodě, nevyvěsila vlajky upozorňující na nebezpečný náklad. To bylo prozíravé, ovšem krátkozraké ve chvíli, kdy měly lodě v těsné blízkosti manévrovat u přístavů. Konkrétně bylo na palubě Mont Blanc 2,6 milionů kilogramů výbušnin, včetně 227 tun TNT, 223 tun benzenu, ale také 1602 tun tekuté kyseliny pikrové, která vybuchuje už při pouhém zahřátí. Tohle všechno vedlo k výbuchu, jehož síla se rovnala přibližně 3 kilotunám TNT, dosud největšímu výbuchu způsobeného člověkem.

Katastrofa se začala odvíjet už v 7:30 hod., kdy se loď Imo pokusila odplout z přístavu kanálem na pravé straně. Setkala se však s připlouvající válečnou lodí Stella Maris a obě posádky se dohodly na bezpečném vyhnutí. To spočívalo v kormidlování Imo do přístavu a setrvání v přístavním kanálu pro vyplutí až do té doby, než Stella Maris zakotví. O 45 minut později proto Imo opět namířila k pravé straně, kam ovšem ve stejnou chvíli připlouval výše popisovaný Mont Blanc. Po sérii pískání z obou lodí, které naznačovalo, že obě chtějí zůstat ve svém kurzu, nakonec kapitán Mont Blancu namířil loď do přístavu prostředním kanálem, čímž ji ovšem vyslal na kolizní kurz s Imo. Norská loď se totiž snažila vyhnout bezprostřední srážce předtím, než Mont Blanc změnil svůj směr, ovšem zpětný tah způsobil vyhnutí směrem k prostřednímu kanálu a popisované srážce.

Nedorozumění v přístavu

Příď Imo tak přibližně v 8:45 hod. narazila do pravého boku Mont Blancu, což zapálilo benzen i kyselinu pikrovou. Zejména proto, že se Imo snažila vymanévrovat zpět, však nárazy ocele způsobovaly nebezpečné jiskry, od kterých se munice vznítila. Hořely především barely s benzenem, které zároveň blokovaly cestu k hasicím přístrojům, takže posádka lodi nemohla jakkoliv reagovat. Navíc, vědoma si nebezpečí vlastního nákladu, po domluvě s kapitánem urychleně opustila palubu pomocí dvou záchranných člunů a bezpečně dorazila na dartmouthskou stranu přístavu. Námořníci samozřejmě křičením varovaly posádky ostatních lodí, ne všichni však francouzštině rozuměli, což se týkalo i posádky norské lodi.

Urychleně ale reagovala Stella Maris a další lodě, které se nejprve snažily uhasit požár na Mont Blancu a následně se dvakrát pokusily odvléci loď mimo přístav. To se však ani za přispění dalších posádek nepodařilo a municí naložená loď svévolně doplula k molu 6 na richmondském pobřeží. Hasit začaly pozemní hasičské sbory, na břehu se shromažďovali zvědavci a schylovalo se ke katastrofě nebývalých rozměrů. Nikdo kromě posádky Mont Blancu totiž netušil, že na lodi hoří munice a do výbuchu zbývají pouhé minuty. Exploze přišla v 9:04 hod. a byla zcela zničující. Hřib výbuchu sahal do výšky přibližně 1,6 kilometrů a po celém Halifaxu a Dartmouthu dopadaly kusy rozžhaveného kovu. A protože se neštěstí uskutečnilo v zimě, rázová vlna i následná vlna vody způsobila převržení mnoha kamen či svící v domech, které způsobily další požáry a oběti na životech.

Tragické následky

Zničeno bylo přibližně 1,32 kilometru čtverečních Halifaxu a oblast ve vzdálenosti 1,6 kilometru byla zcela neobyvatelná. Mezi mrtvými byli lidé, kteří se shromáždili na břehu, aby pomáhali nebo se jen dívali. O život přišli i ti, kteří dění v přístavu sledovali z oken svých bytů a ztráty na životech způsobily také padající kusy roztržené lodi, včetně části vraku, který zasáhl kostel svatého Pavla a který na místě dodnes zůstává jako memento katastrofy. Celkově se mluví o necelých 2 000 obětech, přičemž značná část zemřela přímo při výbuchu a další na následky zranění, případně kvůli nemožnosti se dostatečně rychle dostat z trosek zbořených domů.

Zdroj: L. N. Skrjagin - Tajemství námořních katastrof