Největší jaderná exploze v dějinách lidstva: Podívejte se na dlouho utajené záběry

Největší a nejsilnější jaderná puma ze všech

Po skončení druhé světové války a rozdělení světa na východní a západní blok začala i tzv. studená válka. Sověti nedisponovali v 50. letech minulého století přesnou technologií rádiového navádění střel, a tak se tento handicap snažili dohnat stálým zvyšováním ničivého potenciálu svých bomb a raket. Ty pak dokázaly zničit cíl, aniž by ho přímo zasáhly.

Jedním z cílů sovětského jaderného programu byl i vývoj největší a nejničivější jaderné pumy, kterou kdy lidstvo vyrobilo. Během realizace celého projetu nesla třístupňová termonukleární bomba pracovní název „Ivan“ nebo také Váňa“. Na Západě se díky zpravodajským službám vžil název „Car-bomba“, který nakonec začali používat i v SSSR.

Car-bomba

Výroba Car-bomby, která vážila dobrých 27 tun a byla dlouhá 8 m, začala v roce 1954 ve městě Arzamas 16 (dnešní Sarov). Město Arzamas 16, jako celá řada dalších ruských měst, patřilo mezi uzavřené lokality, kde probíhal tajný výzkum nebo vojenské pokusy. Výzkum na výrobu řídili I. V. Kurčatov a J. B. Chariton. Jaderný fyzik I. V. Kurčatov vedl sovětský atomový projekt a v některých zdrojích je označován za „otce“ sovětské atomové bomby. Podobně i J. B. Chariton pracoval léta v sovětském atomovém programu a do celého programu vstupoval jako konstruktér.

Car-bomba byla konstruována jako třístupňová termonukleární puma o síle 50–58 Mt TNT, což je asi 1 350 až 1 570násobek energie obou bomb, které byly na konci druhé světové války svrženy na japonská města Hirošima a Nagasaki. Konstruktéři pumy dokonce počítali s tím, že se při výbuchu uvolní energie ekvivalentní 100 Mt TNT. K uskutečnění tak masivního výbuchu naštěstí nedošlo. Vědci i armáda nakonec usoudili, že by nejspíš vzniklo příliš mnoho radioaktivního spadu, který by s největší pravděpodobností zamořil velké a hlavně obydlené území SSSR.

Čistá jaderná bomba

Pro omezení síly výbuchu a jaderného spadu byl uran určený pro třetí stupeň a nejspíš i pro druhý stupeň bomby v testu nahrazen olovem. Během výbuchu se 97 % veškeré energie uvolnilo během termonukleární reakce. Paradoxně se tak jednalo o jeden z vůbec nejčistších jaderných výbuchů v historii testování nových pum.

Pro přepravu a shození pumy muselo dojít ke speciální úpravě čtyřmotorového turbovrtulového bombardéru Tupolev Tu-95V. Všechny testy včetně shozu makety bomby byly dokončeny v roce 1959. Vedení sovětské armády pak určilo datum ostrého testu na 30. říjen 1961. Bombardér Tupolev TU-95V vyletěl do výšky 10,5 km a bombu shodil nad sovětskou jadernou střelnicí Nová země, jinak také označovanou jako Objekt 700. Bomba byla opatřena padákovým systémem, který zbrzdil její pád. Jinak by se posádka letounu nestihla dostat do bezpečné vzdálenosti. Štěpná reakce byla spuštěna díky zabudovanému tlakovému senzoru a bomba vybuchla ve výšce 4 km.

Výsledky testu byly ohromující. Bezprostředně po výbuchu se vytvořila ohnivá koule o průměru asi 8 km. Země touto žhnoucí hmotou přímo zasažena nebyla. Stalo se tak díky tlakové vlně, která ji vrátila zpět do atmosféry. Světlo z výbuchu bylo vidět až ze vzdálenosti 1 000 km. Atomový hřib dosáhl výšky 64 km a jeho horní okraj dosáhl mezosféry. Průměr klobouku hřibu dosahoval k těžko uvěřitelným 95 km. Destruktivní síla výbuchu kompletně zničila všechny budovy ve vesnici Severnyj, která byla vzdálena 55 km od epicentra výbuchu. Teplo, které se během exploze uvolnilo, by podle některých vědců dokázalo způsobit popáleniny třetího stupně ve vzdálenosti i 100 km. Tlaková vlna zasáhla i město Dikson vzdálené asi 700 km od výbuchu. Některé okenní tabulky byly poškozené i v místech vzdálených 1 000 km. Detonace způsobila seismickou vlnu, která byla měřitelná i po třetím oběhu Země.

Reakce americké strany a řešení problému

Po sovětském testu Car-bomby se zvedla mezinárodní vlna kritiky a odporu. Na konferenci Spojených národů Adlai Stevenson napadl Chruščova, že zbytečně znečišťuje ovzduší planety naprosto nesmyslnými odpaly zbraní s tak velkým destruktivním účinkem, které ohrožují život na celé planetě. Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. I tento test ukázal největším rivalům USA a SSSR, že je nutné zasednout k jednacímu stolu a zahájit rozhovory, jejichž cílem bude omezení jaderných zkoušek. Zajímavé je, že o podpis této smlouvy se významnou měrou zasloužil i Andrej Dmitrijevič Sacharov, jeden z konstruktérů Car-bomby. Sacharov později působil jako obhájce lidských práv a dostal se i do nezáviděníhodné role disidenta nepohodlného režimu.

Nová země – místo sovětských jaderných zkoušek

Souostroví Nová země najdeme v Severním ledovém oceánu v Archangelské oblasti. Jako sovětská jaderná střelnice byly ostrovy využívány od roku 1954. Mezi lety 1955 až 1990 bylo zde bylo uskutečněno 132 jaderných výbuchů s tím, že 87 pum vybuchlo v atmosféře a drtivá většina z nich byla svržena z letadla. Historicky jediný pozemní výbuch bych uskutečněn 7. září 1957. Následovalo testování jaderných náloží na vodní hladině i pod ní. Vhodnost geologického podloží předurčila tyto ostrovy i k celkem 42 podzemním výbuchům. Není tedy divu, že zde byla naměřena nejvyšší hladina radioaktivity v bývalém Sovětském svazu.

Zdroj: Reuters