Letadlo na kusy, masivní požár a 66 mrtvých. Katastrofa na Ruzyni čekala na vysvětlení 26 let
Československo nebo Českou republiku si s leteckými neštěstími příliš nespojujeme. Na druhou stranu to ale neznamená, že k žádné nehodě na našem území nikdy nedošlo. Tu největší pravděpodobně znáte i díky seriálu Sanitka.
Šlo o pád stroje Douglas DC-9 tehdejší jugoslávské aerolinky Inex Adria v okolí Suchdola, při které zahynulo 79 lidí. Tou další je pak pád letounu Tu-154 sovětského Aeroflotu 19. února 1973, a to přímo v předpolí přistávací dráhy ruzyňského letiště. Při havárii zahynulo 66 osob a letoun byl zcela zničen.
Letoun Aeroflot 141 s imatrikulací CCCP-85023, který byl v době osudného letu starý pouhých 6 měsíců, vzlétl z moskevského letiště Šeremeťjevo deset minut před sedmou hodinou ranní. Po rutinním startu postupně vystoupal až do výšky 10 650 metrů, tedy letové hladiny FL350, a nad Varšavou začal opět postupně klesat. Všechny fáze letu probíhaly předpisově, a to včetně přiblížení k dráze ruzyňského letiště. Nový stroj Tu-154 byl vybaven i elektronickým přístrojovým přistávacím systémem ILS a nic nenaznačovalo, že se schyluje ke katastrofě. Také atmosférické podmínky byly příznivé, byla dobrá viditelnost a okolí letiště nebylo zasněžené. Přesto pilot po potvrzení posledních údajů o přistání a brzdných koeficientech přestal odpovídat a letadlo se zřítilo přibližně 500 metrů před prahem dráhy.
Únik paliva a ohnivé peklo
Letoun nejprve zavadil příďovým podvozkem o zem, následně došlo ke zničení pravého hlavního podvozku, letadlo dopadlo na zem a následkem nárazu přišlo o pravé křídlo. Tím došlo k úniku paliva a vznikl masivní požár, ve kterém následně uhořela většina obětí. Trup letadla nicméně pokračoval po zemi dál, stočil se napravo, došlo k odtržení dalších částí, včetně pravého motoru a zkáza byla dokonána 50 metrů od dráhy 25 (dnesy RWY24) ve vzdálenosti 75 metrů od její osy. Letadlo v tu chvíli hořelo kvůli unikajícímu palivu z poškozených nádrží, a i když byli hasiči na místě pouhé dvě minuty po dopadu letadla, zachránit se jim zřejmě i kvůli neorganizovanému postupu podařilo jen 34 osob z přední části trupu.
Co se však na palubě letounu stalo a proč došlo k tak tragické havárii? Vyšetřování začalo probíhat okamžitě, oficiální závěrečná zpráva ale byla podle analýzy Ing. Ladislava Kellera pro magazín Planes.cz odtajněna až v roce 1999. Popisuje, že přibližně 1 kilometr před prahem dráhy ve výšce 70 metrů odpojil kapitán autopilota a hodlal dokončit přistání ručně. Téměř okamžitě ale ztratil nad letounem kontrolu, když stroj nereagoval na pohyb výškových kormidel a letoun začal strmě klesat. Druhý pilot se pokusil zvýšit tah motorů, ale vzápětí zjistil, že náraz do země již nejde odvrátit a tah snížil, aby rychlost dopadu nebyla příliš vysoká. Následky byly zničující, důvodem přitom mohl být jediný přepínač horizontálního stabilizátoru.
Dodnes panují dohady
Sovětští vyšetřovatelé přišli se závěrem, že příčinou nehody bylo nechtěné přepnutí zmíněného přepínače z přistávací do letové polohy. Pracovní verze závěrečné zprávy, kterou komentuje Keller, však uvádí, že k přepnutí stabilizátoru patrně nikdy nedošlo a zůstal po celou dobu přistání v poloze pro horizontální let. To značně ovlivnilo řiditelnost letu, což měl potvrdit i palubní zapisovač, který prokázal použití maximální výchylky výškového kormidla před dopadem na zem. Tato část ovšem podle Kellera v oficiální zprávě chybí a je možné, že ji sovětští vyšetřovatelé vypustili zcela záměrně. Odpovídalo by tomu i následné stažení všech letounů Tu-154 z provozu a jejich úprava na verzi Tu-154A, která řešila právě problém s přepínačem stabilizátoru.
Na druhou stranu zůstává i nad touto teorií viset stín pochybností, protože nevysvětluje, jak si mohl autopilot do té doby se stabilizátorem nastaveným na 0° poradit tak snadno. Jakákoliv změna by se totiž zřejmě nestihla naplno projevit, protože v momentě, kdy kapitán letu přebíral nad letounem kontrolu, zbývalo do přistání 10–15 sekund s tím, že přesun stabilizátoru z 0° do přistávacích -5,5° zabere přibližně 27 sekund. Do určité míry tak může stále platit odůvodnění nečekanou vzdušnou turbulencí, na kterou již nebyli piloti schopni včas reagovat a stroj v nízké výšce už nebyli schopní zachránit.
Zdroj: Airdisaster.ru, Aviation Safety, Planes.cz