Exploze semtexu roztrhala letadlo na kusy. Zemřelo 270 lidí, teroristé byli roky pod ochranou

Letadlo aerolinií Pan Am (Pan American World Airways) opustilo brány londýnského letiště Heathrow. Kalendář psal 21. prosince 1988 a hodiny před pěti minutami odbyly půl sedmou večerní. Do Vánoc zbývají pouhé čtyři dny. Žádný z 243 cestujících a 16 členů posádky letu č. 103 ani v nejmenším netuší, že vánoční svátky již nikdy v životě neoslaví. Všichni jsou ponořeni ve svých myšlenkách, neboť se připravují na relativně dlouhý let směr New Yorku. Osádce letadla Boeing 747 zbývá pouhých 38 minut pozemského života. Přibližně za půl hodiny dosáhlo letadlo výšky 9500 metrů. O několik málo minut později již navždy zmizelo z radarů. Letadlo explodovalo.

Místo dopadu

Zatímco cestujícím a posádce život vyhasl, pro obyvatele ospalého skotského městečka Lockerbie začala doslova noční můra. „Vypadalo to, jako by meteory padaly z oblohy,“ popsala celou událost otřesená obyvatelka města. Vyděšených tváří bylo mnohem víc, protože v době exploze se letadlo nacházelo nad městem. Děsivému okamžiku tak přihlíželo nespočet zděšených obyvatel, kteří spatřili rozzářenou oblohu a ohlušující výbuch. Hned na to dopadly na městečko a široké okolí roztrhané kusy letadel a lidských těl.

Mnoho částí dopadlo na okolní pole, ale také na zahrady, ploty a střechy obytných domů. Jedno z křídel naneštěstí narazilo na zem v jižní oblasti města. Po svém dopadu vytvořilo kráter dlouhý téměř 50 metrů a do pohybu se dalo přibližně 1500 tun zeminy. Naopak nos letounu dopadl téměř neporušený asi 6 kilometrů od města. Větší nebo menší trosky se našly na ploše několika stovek čtverečních kilometrů. Jeden dům byl zcela zničen a 11 obyvatel přišlo o život. Neštěstí si vyžádalo životy 270 osob – 259 na palubě letadla a 11 na zemi.

Rozsáhlé vyšetřování

Zřícení letadla bylo od samého začátku doprovázeno mnoha otazníky. Kapitánský můstek totiž nehlásil žádnou poruchu a let po celou dobu nejevil známky neobvyklostí. Ihned po neštěstí se rozběhlo rozsáhlé vyšetřování, během něhož bylo vyslechnuto tisíce osob a zkoumáno přes 180 tisíc důkazů. Prvotní pochybnosti se naplnily: neštěstí způsobil výbuch plastické výbušniny semtex, kterou neznámá osoba ukryla do přehrávače Toshiba a kufru. Fragmenty výbušniny a časovače tuto verzi potvrdily. Mechanická porucha byla tedy zcela vyloučena. Vyšetřovatelé si začali své cvičené kriminalistické hlavy lámat nad tím, kdo dal bombu do kufru a jak se vlastně dostala na palubu letadla.

Cesty vedou do Libye

Odpověď našli díky zbytkům kufru a oblečení, které kriminalisty dovedly ke dvěma Libyjcům. Jako strůjce bombového útoku označili zaměstnance libyjské tajné služby Abdala Alího Muhammada Midžrahího a pracovníka letiště na Maltě Amína Chalífa Fímu.

Spojené státy a Velká Británie začaly usilovat o vydání obou mužů, někdejší libyjský diktátor Muammar Kaddáfí (1969–2011) ale jejich vydání odmítl. Obě mocnosti se obrátily na Radu bezpečnosti OSN, která Libyi uložila sankce. Ani finanční nátlak ovšem nezabral. V roce 1994 Libye navrhla soudní líčení v neutrální zemi za přítomnosti mezinárodních soudců, což rozhněvaní představitelé USA a Británie zamítli. O čtyři roky později obě země předložily podobný návrh, ovšem namísto mezinárodních soudců měli zasednout skotští rozhodčí. Libye nakonec souhlasila a proces mohl začít.

Dvě obvinění, jedno odsouzení

Ačkoliv byli mnozí vyšetřovatelé o totožnosti vrahů přesvědčeni, důkazní materiály trpěly nedostatky. Zatímco se Fíma dočkal svobody, Midžráhí byl na konci ledna 2001 odsouzen za vraždu doživotním vězením. Podle úřadů měli oba muži vyrobit bombu, skrýt ji do kazetového magnetofonu a následně do kufříku. Zavazadlo putovalo z Malty do německého Frankfurtu, odkud bylo bez doprovodu a další kontroly přeloženo na palubu letu č. 103. K útokům se však odsouzený muž nikdy nepřiznal.

I přes doživotní žalář ale Midžráhí vězení opustil, neboť onemocněl nevyléčitelnou rakovinou prostaty. V roce 2009 byl – i přes americký nesouhlas - propuštěn z vězení do Libye, což skotské soudnictví umožňuje. Ačkoliv znalci vrahův život odhadovali na zhruba tři měsíce, odsouzenec zemřel až o tři roky později. Nikoliv ve vězení, ale v rodinném kruhu a v rodné Libyi.

Libye o několik roků později přijala za bombové útoky odpovědnost - nikoliv vinu. Každé pozůstalé rodině vyplatila přibližně 8 milionů dolarů. Na oplátku byly zrušeny finanční sankce a Spojené státy obnovily diplomatické vztahy. O rok později libyjský premiér uvedl, že dohoda byla „cenou za mír“. Společnost Pan Am Airlines, která tři roky po bombovém útoku zbankrotovala, podala na Libyi žalobu. Později vysoudila odškodnění ve výši 30 milionů dolarů. Ne třeba ani vysvětlovat, že hrubým porušením bezpečnostních pravidel nesla na celém neštěstí obrovskou vinu samotná aerolinka.

Motivů bylo víc

Přestože se na palubě letu č. 103 společnosti Pan Am nacházeli cestující z 21 zemí světa, výbuch letadla zasáhl Spojené státy obzvláště tvrdě. Mezi většinou cestujících byli totiž Američané, čímž americký pocit bezpečí utrpěl velkou ránu. Ačkoliv o hrůze tohoto neštěstí nikdo nepochyboval, exploze letu č. 103 byla „pouze“ další z řady podobných událostí té doby.

Výbuch byl mnohými spojován s bombardováním Libye, které nařídil prezident Ronald Reagan po bombovém útoku na noční klub v Berlíně. Motivů bylo ale víc. V roce 1988 například americký raketový křižník USS Vincennes sestřelil civilní iránský letoun nad Perským zálivem, vlivem čehož přišlo o život všech 290 lidí na palubě. Svůj čin americká vláda ospravedlnila tím, že velení křižníku mylně identifikovalo osobní letadlo jako útočící stíhací letoun F-14. Někteří se tak domnívali, že výbuch letu č. 103 byl odplatou za sestřelení iránského letounu.

Zdroj: Encyclopedia Britannica, ABC News