Nacistická letadla budoucnosti měla raketový motor. Podívejte se na rekordně rychlé „Komety“ v akci

Tajemství nacistických válečných zbraní 1 - Komet

Zkušenosti s raketami V-1 a V-2 inspirovaly Luftwaffe k využití proudových motorů ve vzdušných soubojích. Ke konci druhé světové války vytvářelo nacistické Německo stále ambicióznější a nepraktičtější letadla.

Jedním z mála, které vzlétly do skutečné akce, byl Messerschmitt Me 163 Komet. Byl to jediný stíhací letoun s raketovým motorem, který byl nasazen v boji. Komet byl poháněn vysoce hořlavou směsí peroxidu vodíku a manganistanu sodného a v červenci 1944 vytvořil neoficiální rychlostní rekord 1 130 km/h.

Kromě motoru byla revoluční i jeho konstrukce. Komet měl sešikmená křídla, což se později stalo typickým znakem proudových letadel. Podle dokumentu Tajemství nacistických válečných zbraní, který vysílá Prima ZOOM ve čtvrtek ve 20:00, bylo letadlo s krátkým trupem a bez ocasních ploch sice rychlé, ale zároveň velmi citlivé na ovládání, a snadno vznětlivé palivo hrozilo každým okamžikem explozí.

Motor hořel jen 7,5 minuty, takže se přistávalo klouzavým letem bez motoru a také bez podvozku, který se při startu odhazoval. Pilot dosedl na speciální odpruženou lyžinu pod trupem a nepohyblivý stroj pak na přistávací dráze čekal, až ho vyzvedne speciálně upravený traktůrek.

Letadla z budoucnosti

Komet se testoval už od roku 1941 na základně vývojové základně tajných zbraní v Peenemünde. Když pak v červenci 1944 bleskurychlé a mohutně vyzbrojené Messerschmitty Me 163 Komet konečně vzlétly do ostré akce, měli piloti spojeneckých letadel pocit, že na ně útočí letadla z budoucnosti.

Obvyklou taktikou německých pilotů bylo nejprve v prudkém vertikálním stoupání proletět formací bombardérů pohybujících se ve výšce kolem 9 000 metrů, za něco málo přes tři minuty vystoupat na 10 700-12 000 metrů, tam přejít do střemhlavého klesání a znovu proletět skrz bombardéry, tentokrát seshora. Při obou průletech mohli piloti použít na zhruba tři vteřiny své 30mm kanóny MK 108, z nichž každý nesl 60 nábojů.

Tato taktika vyžadovala mimořádně zkušené piloty, což spolu s nedostatkem paliva v posledním roce války způsobilo, že Me 163 už nedokázaly do bojů výrazněji zasáhnout. Do aktivní služby vstoupilo na 300 strojů, které chránily většinou továrny na výrobu syntetického paliva v Lipsku, poblíž Štětína a v Berlíně. Piloti raketových letounů sestřelili jen devět spojeneckých bombardérů, sami ztratili šest strojů.

V lednu 1945 pak většina pilotů Me 163 přešla k novým proudovým stíhačkám Messerschmitt Me 262, které se ukázaly být mnohem všestrannější a perspektivnější zbraní.

ZDROJ: Wikipedia

Miroslav Honsů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Sdílejte článek
Štítky Luftwaffe raketový pohon Druhá světová válka Nacistické Německo Messerschmitt Me 163 Komet

Populární filmy na Prima Zoom