Nacistická letadla budoucnosti měla raketový motor. Podívejte se na rekordně rychlé „Komety“ v akci

Jedním z mála, které vzlétly do skutečné akce, byl Messerschmitt Me 163 Komet. Byl to jediný stíhací letoun s raketovým motorem, který byl nasazen v boji. Komet byl poháněn vysoce hořlavou směsí peroxidu vodíku a manganistanu sodného a v červenci 1944 vytvořil neoficiální rychlostní rekord 1 130 km/h.

1 September 1941 first flight of the Me 163 Komet, German rocket-powered fighter aircraft. Designed by Alexander Lippisch, the only operational rocket-powered fighter aircraft and the first piloted aircraft of any type to exceed 621 mph in level flight. pic.twitter.com/SWaUOjcE6M

— Ron Eisele (@ron_eisele) August 31, 2022

Kromě motoru byla revoluční i jeho konstrukce. Komet měl sešikmená křídla, což se později stalo typickým znakem proudových letadel. Podle dokumentu Tajemství nacistických válečných zbraní, který vysílá Prima ZOOM ve čtvrtek ve 20:00, bylo letadlo s krátkým trupem a bez ocasních ploch sice rychlé, ale zároveň velmi citlivé na ovládání, a snadno vznětlivé palivo hrozilo každým okamžikem explozí.

Motor hořel jen 7,5 minuty, takže se přistávalo klouzavým letem bez motoru a také bez podvozku, který se při startu odhazoval. Pilot dosedl na speciální odpruženou lyžinu pod trupem a nepohyblivý stroj pak na přistávací dráze čekal, až ho vyzvedne speciálně upravený traktůrek.

Letadla z budoucnosti

Komet se testoval už od roku 1941 na základně vývojové základně tajných zbraní v Peenemünde. Když pak v červenci 1944 bleskurychlé a mohutně vyzbrojené Messerschmitty Me 163 Komet konečně vzlétly do ostré akce, měli piloti spojeneckých letadel pocit, že na ně útočí letadla z budoucnosti.

Obvyklou taktikou německých pilotů bylo nejprve v prudkém vertikálním stoupání proletět formací bombardérů pohybujících se ve výšce kolem 9 000 metrů, za něco málo přes tři minuty vystoupat na 10 700-12 000 metrů, tam přejít do střemhlavého klesání a znovu proletět skrz bombardéry, tentokrát seshora. Při obou průletech mohli piloti použít na zhruba tři vteřiny své 30mm kanóny MK 108, z nichž každý nesl 60 nábojů.

Tato taktika vyžadovala mimořádně zkušené piloty, což spolu s nedostatkem paliva v posledním roce války způsobilo, že Me 163 už nedokázaly do bojů výrazněji zasáhnout. Do aktivní služby vstoupilo na 300 strojů, které chránily většinou továrny na výrobu syntetického paliva v Lipsku, poblíž Štětína a v Berlíně. Piloti raketových letounů sestřelili jen devět spojeneckých bombardérů, sami ztratili šest strojů.

V lednu 1945 pak většina pilotů Me 163 přešla k novým proudovým stíhačkám Messerschmitt Me 262, které se ukázaly být mnohem všestrannější a perspektivnější zbraní.

ZDROJ: Wikipedia