Do Pentagonu narazilo 11. září 2001 letadlo rychlostí 853 km/h. Stovky životů zachránila konstrukce budovy i náhoda

Ráno 11. září 2001 si podplukovník Paul Anderson všiml svých kolegů tísnících se kolem televizní obrazovky. Právě když vstoupil do místnosti, uviděl v přímém přenosu, jak do druhé věže Světového obchodního centra (WTC) v New Yorku narazilo další letadlo. Bylo přesně 9:03 místního času.

Čtěte také: Saddám Husajn se před chycením choval jako slaboch. Podívejte se do jeho posledního úkrytu

O pár minut později Andersonovi volala jeho žena, učitelka na základní škole v Severní Karolíně. I ona seděla s dětmi ze své třídy u televizoru a se zděšením sledovala, jak se z obou věží WTC valí hustý kouř.

Náraz do Pentagonu

V 9:37 řidiči v dopravní zácpě poblíž Pentagonu nevěřícně sledovali, jak se k sídlu ministerstva obrany Spojených států nízkým letem řítí obří dopravní letadlo. Ječící motory Boeingu 757-223 doslova škrtaly o antény aut stojících v koloně. Stroj bez vytaženého podvozku dopadl na parkoviště, klouzal několik desítek metrů po břiše až narazil do západní stěny Pentagonu a okamžitě se změnil v obří ohnivou kouli.

Šlo o transkontinentální let společnosti American Airlines číslo 77, který toho rána startoval z Dullesova letiště ve Washingtonu a měl namířeno do Los Angeles. Po nárazu do Pentagonu okamžitě zahynulo všech 64 cestujících a členů posádky včetně pěti saúdskoarabských únosců. Dalších 125 lidí výbuch zabil uvnitř budovy.

Letadlo narazilo do budovy mezi sekcemi (tady se jim říká klíny) číslo 1 a 2 a podplukovník Anderson, který se stále s telefonem u ucha nacházel v sekci 2, ucítil strašlivý náraz. „Zdálo se, jako by se celá budova úplně vytrhla ze základů,“ citovala Andersona televizní stanice History.

Energie nárazu byla extrémně ničivá. Samotný Boeing 757-223 vážil odhadem 82,4 tuny a podle černé skříňky do budovy narazil rychlostí 853 km/h. Křídla byla plná paliva určeného k cestě na druhý konec Spojených států. Po nárazu došlo k výbuchu a rozmetání nádrží a hořící palivo se spolu s troskami boeingu hnalo přízemím jako ničivá tsunami do vzdálenosti dvou délek trupu letadla.

Mohlo by vás zajímat: Nejhledanější terorista světa nesměl být pohřben do země. Bin Ládina zradil jeho kurýr

Pozor na odstřelovače!

V prvních okamžicích nebylo jasné, co se vlastně stalo. Anderson, který telefonát se svou ženou okamžitě ukončil, se domníval, že vybuchla bomba. Jeden z pracovníků ochranky jej varoval, ať bez rozmyslu neotevírá vnější dveře – bál se, že bomba měla jen vystrašit lidi a vyhnat je z budovy, kde by je pak teroristé postříleli.

Venku se ale žádná střelba neozývala, a tak Anderson vyběhl z budovy. Spolu s ním se vyhrnuli ven i jeho kolegové vojáci i civilní zaměstnanci – celkem ten den do práce v sídle ministerstva obrany dorazilo na 22 000 lidí. Anderson byl jako profesionální voják trénovaný v záchraně lidí, a proto se do hořící budovy okamžitě vrátil. Postupně s dalšími kolegy vyvedli několik zraněných žen, uhasili hořícího muže a přes protesty hasičů dále prozkoumávali trosky.

Pentagon se začal stavět 11. září 1941

Přestože při nárazu letadla zahynulo tolik lidí, mohly být následky mnohem horší. Zabránili tomu nejen lidé, jako byl podplukovník Anderson, ale také inženýři, kteří o 60 let dříve budovu Pentagonu projektovali.

Stavba Pentagonu začala 11. září 1941 – ano, čtete správně, přesně 60 let před tím, než se ji pokusili teroristé zničit uneseným letadlem. Spojené státy v té době ještě nezasáhly do bojů druhé světové války, prezident Franklin D. Roosevelt už ale věděl, že bude poblíž Washingtonu potřebovat základnu pro koordinaci všech vojenských operací.

Díky nasazení 15 000 stavebních dělníků se podařilo Pentagon dokončit za rekordních 16 měsíců a dodnes jde o největší nízkopodlažní – má jen pět nadzemních pater – administrativní budovu na světě.

Budova ve tvaru pětiúhelníku přitom měla původně sloužit svému účelu jen v době války. Předpokládalo se, že ji armáda a ministerstvo obrany po jejím skončení vyklidí a z Pentagonu se stane trochu větší archiv. A právě požadavek na uskladnění dlouhých řad těžkých a objemných registrů vedl stavitele k většímu vyztužení celé stavby, což při útoku 11. září 2001 zachránilo životy stovek a možná tisíců lidí.

Životy zachraňovala konstrukce i náhoda

Protože byl v době války všeobecný nedostatek oceli, tvoří konstrukci Pentagonu 41 000 železobetonových sloupů a ramp propojujících namísto schodů všech pět pater budovy. Letadlo American Airlines narazilo do přízemního podlaží, ale díky konstrukci budovy zpevněné dlouhými spirálovými výztužemi se druhé nadzemní podlaží nad místem nárazu zřítilo až 30 minut poté. To umožnilo evakuovat všechny, kdo zůstali bezprostředně nad místem nárazu naživu.

Je až neuvěřitelné, že při následném postupném zhroucení všech pěti pater nad troskami letadla nebyl nikdo zabit. Kontrast s tragickým osudem tisíců lidí uvězněných ve věžích Světového obchodního centra, kteří nestačili před kolapsem zasažených mrakodrapů uniknout, je více než zřejmý.

Nízkému počtu obětí ale napomohla i náhoda. Sekce 2, v níž se nacházel i podplukovník Anderson, procházela rozsáhlou rekonstrukcí, takže v ní toho rána pracovalo jen přibližně 800 lidí. Pokud by teroristé navedli letadlo na kterýkoliv jiný „klín“ Pentagonu, nacházelo by se v dráze letu nejméně 4 500 zaměstnanců.

Zdroj: U.S. Department of Defense / Naval History / PBS / History Channel