Revoluční supersonické letadlo prolomí hranici zvuku zcela novým způsobem. Prý ho vůbec neuslyšíme

Letoun X-59 je vyvíjen kosmickou agenturou NASA a společností Lockheed Martin již delší dobu. V roce 2019 byl schválen pro finální montáž a nyní jsme se konečně dočkali momentu, kdy má stroj za sebou i všechny nejnutnější testy před tím, než se může poprvé vydat do nebes. Tento moment by měl nastat v roce 2023 s tím, že pokud vše půjde hladce, do běžného nadzvukového provozu se finalizovaný model zapojí o sedm let později v roce 2030. Předtím ho však čeká komplikované testování s nejnáročnějším kritikem na světě – lidmi.

Unikátní design a aerodynamický úder

NASA se totiž v roce 2023 chystá v rámci mise QueSST létat nad obytnými oblastmi, přičemž X-59 bude opakovaně překonávat hranici zvuku. Vesmírná agentura bude následně provádět průzkum mezi rezidenty, aby zjistila, jak hlasitý a rušivý letoun byl v momentě, kdy nastal aerodynamický třesk. Cílem je dosáhnout takové tichosti při extrémní rychlosti, aby bylo možné vytvořit podklady pro změnu amerických zákonů, které aktuálně nařizují nadzvukovým letounům létat pouze nad hranicí 9 145 metrů či nad vodní hladinou.

Lze však skutečně prolamovat zvukovou bariéru tiše? Konstruktéři X-59 se domnívají, že ano, přičemž vymysleli nastavení a design letadla, které mají hlučnost výrazně snížit. Místo aerodynamického třesku tak má dojít k něčemu, co označují jako „sonic thump“ – sonický či aerodynamický úder. Jednoduše řečeno má letoun pomocí své unikátní konstrukce dosáhnout změny charakteru rázové vlny, která se při překonání rychlosti zvuku vytváří z důvodu rozdílu tlaku před a za letadlem. X-59 má vytvořit pozvolnější tvar této vlny, důsledkem čehož mají být i mírnější akustické projevy, což zmírní dopady na ušní bubínky lidí, které zasáhne.

Testování X-59 míří do finiše

Testování hlučnosti X-59 je de facto ve finální fází vývoje, kterou když stroj úspěšně překoná, můžeme se v budoucnu těšit na zajímavý přírůstek do letecké dopravy. Letoun X-59 by měl být schopný dosáhnout rychlosti Mach 1,4 (1 488 km/h), což je o více než půl Mach méně, než čeho byl schopný dosáhnout Concorde. Na druhou stranu, pokud se potvrdí předpoklady NASA, X-59 bude hlasitý zhruba jako když bouchnete dveřmi od auta, tedy okolo úrovně 75 dB. Což – jak všichni víme – není nic, co bychom měli z běžné vzdálenosti mezi zemí a letovou hladinou komerční letů zaznamenat. Concorde pro srovnání dosahoval zhruba 105 dB, tj. úrovně motorové pily nebo živého rockového koncertu.

NASA a Lockheed Martin samozřejmě nejsou ve vývoji osamoceni. O vznik nových nadzvukových letounů se pokouší i další společnosti, přičemž v poslední době hodně zaujal například projekt Overture start-upu Boom Supersonic. Ten má na kontě již několik předběžných zakázek velkých aerolinií jako American Airlines. V tomto případě však bohužel vyvolává řadu pochyb nezkušenost společnosti s úspěšným vývojem podobných projektů. Kombinace NASA a Lockheed Martin zní přece jen důvěryhodněji. Ať už ale dostane nástupce Concordu do běžného provozu jako první kdokoli, bude to úžasná ukázka vývoje moderních letounů od doby, kdy 17. října 1947 poprvé překonal zvukovou bariéru experimentální letoun Bell X-1, jehož design byl založen na tvaru běžného projektilu.

Zdroj: Lockheed Martin