113 mrtvých během 80 vteřin. Ohnivý konec Concordu a nadzvukových letů zapříčinila drobná součástka

Vývoj nadzvukového letounu znamenal obrovské náklady. V případě Condordu se o ně podělily dvě země, mezi kterými jinak panuje odvěká řevnivost, tj. Francie s Velkou Británií. První však nakonec stejně nebyly, když jim prvenství před nosem uzmul ruský Tu-144 a Concorde překonal nadzvukovou bariéru až 1. října 1969, tedy tři měsíce po svém ruském konkurentovi.

Než se tyto nádherné stroje objevily na běžných linkách, trvalo to ještě 6 let. Přestože se dopravním letounům, které zvládly pasažéry z Evropy dovézt na východní pobřeží USA za pouhé tři hodiny, věštila velká budoucnost, opak byl pravdou. Ropa v 70. letech zdražila tak, že si cestu nadzvukovým letounem nemohl běžný občan dovolit. Jejich kapacita byla navíc značně omezená, do úzkého trupu se totiž vešla jen stovka pasažérů. Kvůli hluku navíc nesměly létat nad pevninou a skončily proto na trase Londýn/Paříž – USA. Nakonec se jich vyrobilo jen dvacet a sloužily víceméně jako exkluzivní dopravní letoun pro bohaté. Jejich nevyhnutelný konec pak 25. července 2000 zpečetila obrovská letecká havárie, která definitivně zničila to jediné, co ještě Concorde drželo v aktivní službě: Pověst naprosto bezpečného stroje.

Problémy už na ranveji

Rutinní let 4590 společnosti Air France odstartoval ve 14:44 z pařížského letiště Charlese de Gaulla a měl namířeno do New Yorku. Při startu byl plně naložený; kromě rovné stovky převážně německých cestujících bylo na palubě celkem devět členů posádky.

Přesně ve chvíli, kdy letoun při rozjezdu na ranveji dosáhl takové rychlosti, že nebyla jiná možnost, než se strojem vzlétnout, protože při pokusu zabrzdit by došla ranvej, ozval se v kabině neobvyklý hluk. Posádka si jej všimla a zaznamenala ho i černá skříňka. Jen o tři vteřiny později si řídící letového provozu všimnul, jak ze stoupajícího letadla šlehají plameny.

Stroj byl téměř neřiditelný

Ihned to hlásil do kabiny, tam ale už věděli, že je něco hodně špatně. Letounu vysadil jeden ze čtyř motorů. Palubní inženýr jej vypnul, Concorde ale začal uhýbat na jednu stranu. Zastavit ho nešlo, kapitán proto neměl jinou možnost, než ho i přes problémy dostat do vzduchu; stroj ale neměl potřebnou rychlost. Brzdil jej mimo jiné podvozek, který kvůli poškození nešel zatáhnout. To ještě ztěžovalo už tak složité ovládání letadla.

Požár se mezitím šířil dál. Plameny zachvátily palivovou nádrž v levém křídle a oheň se díky tomu rozhořel natolik, že štíhlé, nadzvukové letadlo vypadalo jako ohnivá střela.

Dispečer z letiště Charlese de Gaulla nabízel posádce Concordu možnost nouzového přistání, ta se ale rozhodla raději zkusit doletět na nepoužívané letiště v Le Bourget vzdálené jen několik kilometrů. Kvůli nízké rychlosti a mizerné ovladatelnosti by stroj totiž nezvládla otočit. Po několika dalších vteřinách ale kapitán a pravděpodobně i zbytek posádky věděli, že už se bezpečně na zem nedostanou. „Je moc pozdě, nemáme čas, ne,“ zní poslední slova pilota, která zaznamenala černá skříňka. Pak už zařízení zaznamenalo jen zvuky padajících předmětů. Na zem se hořící letoun zřítil po minutě a dvaceti vteřinách od prvních problémů.

Letoun narazil přímo do hotelu

O život nepřišlo jen všech 109 lidí na jeho palubě. Concorde to totiž nejen nezvládl na ranvej, ale spadl už jeden a půl kilometru před Le Bourget do obydleného místa, a to přímo na hotel Les Relais Bleus v pařížské čtvrti Roissy Gonesse, který naprosto srovnal se zemí. V jeho troskách našli smrt celkem čtyři místní zaměstnanci a dalších sedm lidí odtamtud záchranáři odvezli do nemocnice v kritickém stavu.

Okamžitě po nehodě se rozběhlo důkladné vyšetřování. Concordy dostaly zákaz letu, dokud se nezjistí, co se přesně stalo. Experti nakonec došli k závěru, že celou katastrofu způsobila jediná titanová lamela, kterou na letištní ranveji o několik minut dříve vytrousil letoun Continental Airlines.

Lamela zřejmě prořízla jednu z pneumatik. Ta následně vybuchla a její čtyř a půl kilogramový kus se obrovskou rychlostí okolo 450 kilometrů za hodinu odmrštil do levého křídla. Náraz způsobil tlakovou vlnu, která palivovou nádrž poškodila. Vysoce hořlavému unikajícímu palivu pak stačila jediná jiskra na to, aby se vzňalo. Letoun byl navíc o celých 810 kilogramů přetížený.

Komerční nadzvukové letouny se možná vrátí

Do provozu se Concordy směly vrátit, stalo se tak ale až v listopadu 2001, kdy se celosvětová letecká doprava potýkala s následky teroristického útoku na Světové obchodní centrum a Pentagon z 9. září téhož roku. Drahé nadzvukové letouny, které byly na hranici ziskovosti ještě před nehodou letu 4590, se už neuživily a v roce 2003 je jejich majitelé definitivně poslali do muzea. Tím prozatím éra nadzvukových letounů skončila.

V současnosti se ale zdá, že ne nadobro. United Airlines nedávno oznámily plán odkoupit 15 nadzvukových strojů společnosti Boom Supersonic a používat je na komerčních linkách od roku 2029. Letenky by měly být jen o něco dražší než let první třídou v běžném letadle. Například cesta z Londýna do Austrálie by se díky nim ale zkrátila z 21 hodin na pouhých osm; společnost proto věří, že si moderní nadzvukové stroje svoje zákazníky najdou.

Zdroj: Encyclopedia Britannica