Při srážce dvou letadel nad Německem zahynulo 71 lidí. Velká tragédie skončila ubodáním dispečera
K noční můře všech pilotů a leteckých dispečerů došlo v noci 1. července 2002 asi 11 000 metrů vysoko nad jihoněmeckým Überlingenem. V kolizním kurzu se zde k sobě vysokou rychlostí blížil Tupolev Tu-154M baškirských aerolinií se 69 lidmi na palubě a nákladní Boeing 757-200 se dvěma piloty v kokpitu patřící DHL. Vinou série nešťastných okolností se obě letadla srazila a všichni zahynuli.
Klíčovou roli v tragickém příběhu sehrál letový dispečer Peter Nielsen, který tou dobou seděl v Curychu. Ten byl ve službě sám, a navíc kvůli opravě zařízení musel sledovat dvě obrazovky vzdálené od sebe několik metrů. Nielsen si hrozícího problému všiml asi minutu před nehodou a situaci řešil tím, že posádce Tu-154M nařídil klesat. Stejný pokyn, jen od palubního protisrážkového systému TCAS, ale dostali i piloti Boeingu.
Přečtěte si také: Obřímu airbusu s 306 lidmi na palubě došlo nad oceánem palivo. Piloti šli na nouzové přistání bez motorů
V té chvíli vstoupil do hry lidský faktor, kdy pilot Tupolevu důvěřoval dispečerovi a ignoroval varovný signál TCAS, který mu naopak radil stoupat. Obě klesající letadla se vzájemně spatřila jen několik sekund před kolizí, které už se nedalo zabránit. Tupolev sice začal stoupat, do břicha se mu ale zaryla ocasní plocha Boeingu. Na rekonstrukci dramatických sekund před srážkou se můžete podívat tady:
Následky střetu byly tragické. Tupolev, v němž do Barcelony na pozvání UNESCO cestovalo i 40 školáků z Ufy, se rozlomil na několik částí, které dopadly na zem. „Problém byl v tom, že těla a trosky byly rozptýleny na obrovském území, přibližně na 40 kilometrech čtverečních. Šlo o koridor dlouhý 20 kilometrů a přibližně dva kilometry široký,“ řekl v pořadu Letecké katastrofy na Prima ZOOM operační ředitel policie ve Friedrichshafenu. Piloti Boeingu se pokoušeli let stabilizovat, ale po sedmi minutách se i jejich stroj po odtržení obou motorů zřítil na zem.
Nešťastný řetěz událostí
Vyšetřováním se zjistilo, že nešťastný řetězec událostí způsobil, že se nehodě téměř nedalo vyhnout. V centrále společnosti Skyguide v Curychu si ten večer udělal kolega Petera Nielsena přestávku a nechal ho sledovat dvě zařízení současně. Pak dorazili údržbáři a začali vypínat jednotlivé systémy. Nielsenova obrazovka radaru tak fungovala pomaleji a před srážkou letadel by ho nevarovala – příslušné zařízení STCA informující o hrozící srážce z důvodu údržby nepracovalo.
Dispečera rozptýlilo i další, tentokrát turistické letadlo, kterému se musel začít věnovat. Když se snažil sehnat pomoc zvenčí, zjistil, že údržbáři telefon odpojili a záložní nefunguje. Piloti obou klesajících letadel pak nemohli Nielsenovi říct, co se děje, protože si vzájemně rušili rádiové frekvence.
Mohlo by vás také zajímat: Další letecké neštěstí v USA: Zemřeli všichni cestující, jeden kolemjdoucí pak na místě dopadu
Společnost Skyguide vzala odpovědnost za neštěstí na sebe a rodinám pozůstalých vyplatila odškodné. Děsivou tečkou za tragickým případem učinil ruský architekt Vitalij Kalojev, který považoval Petera Nielsena za odpovědného za smrt své manželky a dvou dětí, kteří byli na palubě Tupoleva. Zjistil si Nielsenovu adresu a 24. února 2004 ho před zraky jeho ženy a tří dětí ubodal k smrti.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
