Skokan překonal volným pádem rychlost zvuku. Unikátní prvenství je však plné nepřesností

V neděli 14. října 2012 zaznamenalo lidstvo dosažení dalšího významného milníku. Rakouský milovník adrenalinových aktivit Felix Baumgartner seskočil ve výšce 39 tisíc metrů ze své přetlakové komory, aby během volného pádu překonal rychlost zvuku. Konkrétně dokázal Baumgartner zrychlit až na úroveň Mach 1,24, což po přepočtu činí 1342,8 kilometrů za hodinu. Nutno přiznat, že část seskoku byla na hranici lidských sil (jak ostatně sám Baumgartner potvrdil v mnoha rozhovorech), ale s přihlédnutím ke stabilizaci divokého pádu a pochopitelně i rozevření padáku celou misi dokončil úspěšně a překonal několik dosavadních rekordů.

Ten první jsme už zmínili – nejvyšší dosažená rychlost volného pádu člověka. Připočíst ale můžeme také výškový rekord pro balón s lidskou posádkou a rovněž rekord v podobě nejvyššího seskoku s padákem. Na jednoho člověka a nedělní odpoledne to zní jako poměrně úspěšný den. Baumgartnerovu seskoku ale předcházely dlouhé roky příprav a ne všechno probíhalo v rámci mise Red Bull Stratos podle představ.

První věc není ve výsledku žádný velký problém, přesto se původně počítalo s tím, že Baumgartner překoná i rekord nejdelšího volného pádu. S respektem ke svému mentorovi a příteli Josephu Kittingerovi, který dělal podobné kousky v 60. letech minulého století, otevřel Baumgartner svůj padák dříve a volný pád ukončil, i když ještě nemusel.

Mučivá rotace

Další okolnosti už ale byly dramatičtější, byť o nich Baumgartner sám po seskoku mnohokrát mluvil a zpětně je zřejmě nevidí tak kriticky. Přesto si nejčastěji stěžoval na svůj přetlakový oblek, ve kterém musel vydržet dlouhých osm hodin, během kterých se obrovský balón snažil dostat seskokovou kapsli do požadované výšky. Oblek navíc musel také ohřívat Baumgartnerovo tělo v teplotách kolem -70 stupňů Celsia, což ne všechny části obleku zvládly bezchybně.

Problém byl s helmou, která nedostatečně vyhřívala Baumgartnerovu hlavu, ale uzavřené hledí vše částečně kompenzovalo. Samotný oblek ale činil Baumgartnerovi potíže kvůli omezenému pohybu a skutečnosti, že kompletně oddělen od okolního světa musel ve značně klaustrofobním prostředí vydržet tak dlouho. „Musel jsem ten oblek začít vnímat jako svého přítele, nikoliv protivníka,“ potvrdil CNN. Stále si ale stojí za tím, že dýchat v obleku bylo jako snažit se dýchat přes polštář.

Co se týče samotného seskoku, média o Baumgartnerovu výkonu přeháněla. Mnohokrát zaznělo, že Rakušan seskočil z vesmíru nebo jeho hranice, ale na tomto místě je nutné připomenout, že oněch necelých 40 kilometrů se ani vzdáleně neblíží hranici vesmíru, která je stanovená na 100 kilometrů. Přesto je v takových výškách velmi řídký vzduch, což zároveň umožnilo překonat zmiňovanou hranici zvuku.

Tu si však Baumgartner nijak neužil, protože v době, kdy nabíral rychlost, se začal nekontrolovatelně točit a trvalo mučivě dlouho, než rotaci stabilizoval. Během ní jeho tělo s odkazem na výpočet profesora fyziky na Southeastern Louisiana University Rhetta Allaina bojovalo přibližně se silou -4g, při čemž musel Baumgarnter ztrácet zrak, nehledě na další nepohodlí. Nakonec ale rotaci v hustších vrstvách vzduchu zastavil a mohl konečně aktivovat padák.

„Ve chvíli, kdy se mi otevřel padák, jsem se mohl po dlouhých hodinách konečně nadechnout okolního vzduchu. Cítil jsem opětovné spojení se světem kolem mě,“ popisoval po seskoku Baumgartner. Nevěděl však, zda překonal rychlost zvuku a musel čekat několik minut po seskoku, než byly údaje potvrzeny. „V ten moment jsem byl opravdu spokojený, protože překonat rychlost zvuku jako první člověk v historii, to pro mě tedy bylo něco,“ hodnotil Felix Baumgartner. Prvenství mu tedy nikdo nesebere, faktem ovšem je, že výškový rekord už o dva roky později překonal Alan Eustace, který seskočil ze 41 419 metrů.

Zdroj: CNN, Red Bull