Stíhačky tankují v letu při rychlosti 540 km/h. Podívejte se na drama v kokpitu
Letecká základna Istres 125 – Tankování stíhaček
Letecká základna Istres na jihu Francie slouží jako výukové centrum francouzských letců a také jako domov perutě 4/31 Sologne, která se specializuje na doplňování paliva stíhacích letounů za letu. Používá k tomu vojensky upravený Boeing C-135 FR Stratotanker.
Perutě na základně Istres podstupují každodenní výcvik a jsou v případě potřeby schopné okamžité mobilizace. Istres má na jihu Francie strategickou polohu, neboť místní létající tankery mohou v jasně vytyčených zónách doplnit palivo francouzským i spojeneckým stíhačům a dopomoci jim k dálkovým letům, kterých by bez dodatečného tankování během letu nebyli schopní.
Nebezpečné manévry
Jenže tankování za letu není rozhodně nic jednoduchého a pro úspěšný výsledek musíte být ostříleným profesionálem, který se vyzná nejen ve svém stroji, ale i povětrnostních podmínkách. Jak ostatně ukazuje i dokument Letecká základna Istres 125 na Prima ZOOM. Komplikace mohou nastat na mnoha místech, ať už jde o samotný tanker v podobě Boeingu C-135FR, nebo letouny 4. generace Dassault Mirage 2000 a 4,5. generace Dassault Rafale, které patří ke stálicím francouzské armády.
Boeing C-135FR má rozpětí křídel 40 metrů, délku trupu 44,5 metru a do svých útrob dokáže dostat až 80 tun paliva. Mohutný kolos, který vychází z Boeingu 707, se musí na dané lokaci napojit skrze hadici s tankovacím košem na stíhací letouny při rychlosti až 540 km/h. A to v přesně daný čas, kdy se letouny dostávají na jednu z rovinek z vytyčených tankovacích okruhů.
Tankování stíhacího letounu ve vzduchu je velmi nebezpečné Zdroj: Getty Images
Boeing C-135FR při startu Zdroj: Profimedia.cz
Boeing C-135FR Zdroj: Profimedia.cz
Dassault Mirage 2000 v akci Zdroj: Profimedia.cz
Dassault Rafale v akci Zdroj: Profimedia.cz
Dassault Mirage 2000 Zdroj: Profimedia.cz
Tankování stíhačky Dassault Rafale Zdroj: Profimedia.cz
Hrozba katastrofy
I za bezoblačné oblohy se jedná o nebezpečné manévry. V případě zvýšené oblačnosti se riziko samozřejmě stupňuje a může dojít i ke katastrofálním následkům v podobě kolize. Kvůli mrakům totiž hrozí ztráta vizuálních bodů a také smyslové iluze, kdy se pilotům může zdát, že se letoun pohybuje jiným směrem, než jak je tomu ve skutečnosti. Po připojení stíhaček ke každé ze dvou hadic pak je zase nutné udržovat bublinu 2–3 metrů, aby byl celý proces tankování 1 000 litrů za minutu bez problémů dokončen. A pak je tu také riziko rázových vln, kvůli nimž je nutné stíhačku držet ve vzdálenosti 5 metrů.
Jak ukazuje zmíněný dokument, proces je natolik náročný, že není neobvyklé, že se z tuctu stíhaček nepodaří některým pilotům tankování úspěšně dokončit a musí svou misi předčasně ukončit. Tím ale oslabují svou skupinu a vystavují ji případnému nebezpečí. Pro armádu je tedy nezbytně nutné tyto manévry pečlivě natrénovat, aby se riziko selhání, možné poškození letounu a v nejzazším případě ohrožení života pilotů snížilo na minimum.
Zdroj: Skybrary