Jak se točil Top Gun: Čím je letecká klasika výjimečná a kdo odmítl hlavní roli kvůli propagandě?

Rozpohybovaný náborový leták lákající do americké námořní pěchoty byl v polovině 80. let přesně tím filmem, který Hollywood potřeboval. Studená válka pomalu ale jistě spěla ke svému konci, a i ve filmovém světě bylo potřeba napravit pověst americké armády, stále přece jen pošramocenou po vietnamském neúspěchu. Top Gun se tak stal první otevřenou spoluprací Hollywoodu a amerického námořnictva. A že se podařilo práci odvést dobře, o tom svědčí 500% nárůst zájemců o pozici námořního pilota stejně jako titul nejvýdělečnějšího filmu v amerických kinech roku 1986.

Ikonický hybatel

Ústřední hnací silou projektu byl filmový producent Jerry Bruckheimer. Ten ve spolupráci s Donem Simpsonem vytvořil během 80. let řadu hitů – jmenujme třeba Flashdance či Policajta z Beverly Hills. Role měli dobře rozdělené: Simpson dokázal vytvořit rozsáhlou síť kontaktů napříč filmovým průmyslem, Bruckheimer se zase lépe orientoval v samotné filmařské profesi a výsledná podoba snímků často nesla jeho výraznou stopu. V následující dekádě si připsal další kasovní úspěchy a byl podepsán pod největšími trháky devadesátek. Když se ve vašem portfoliu vedle sebe vyjímají filmy jako Armageddon, Mizerové, Skála, Krvavý příliv, Con Air a později Černý jestřáb sestřelen a Piráti z Karibiku, tak jistě děláte něco správně.

Cesty k pozdějším úspěchům však vydláždil především právě Top Gun. Skromný rozpočet ve výši 15 milionů dolarů se podařilo přetavit v kasovní hit, jenž vydělal více než 350 milionů. Dobová kritika tak nadšená zdaleka nebyla a vyčítala snímku především jednoduchý děj, banální dialogy a celkově verbovací rétoriku. Na druhou stranu se velkého ocenění dočkaly hlavně vzdušné souboje, jimž se z hlediska preciznosti a realističnosti zpracování zřejmě dodnes nic nerovná. Po stránce akce, efektů a audiovizuálního zpracování nebylo téhle armádní pohádce co vytknout. Jak se ale příběh námořních pilotů vlastně dostal na velké plátno?

Spolupráce filmařů a námořnictva

Bruckheimer využil svého oblíbeného zdroje inspirace – novinových článků. V jednom z nich se psalo o bojových pilotech na letecké základně v San Diegu, což nápaditého producenta okamžitě uchvátilo. Zadal požadavek na scénář a jakmile byl s jeho finální verzí spokojen, najal režiséra Tonyho Scotta. Ten totiž nedlouho předtím natočil reklamu pro jednu automobilku, v níž vozidlo závodilo se stíhačkou. Bratr o trochu slavnějšího Ridleyho Scotta se následně stal Bruckheimerovým stabilním spolupracovníkem a vedle řady jeho filmů později režíroval i nestárnoucí klasiky jako Poslední skaut, Pravdivá romance či Spy Game.

Jak už každopádně padlo výše, do natáčení Top Gunu se výjimečně zapojilo samotné námořnictvo. To zapůjčilo množství odborných poradců i techniky, díky níž film i navzdory omezeného rozpočtu vypadal skvěle; na oplátku se však tvůrci museli smířit s několika změnami ve scénáři. Z pilotů se stali větší slušňáci, úvodní letecký souboj se z Kuby přesunul do mezinárodních vod a smrt jednoho pilota musela být namísto lidskému faktoru připsána selhání techniky. Pak už ale nic nebránilo tomu, aby se vyrazilo na plac.

Pro komplikované vzdušné scény byla najata řada hvězdných jmen. Do kokpitů stíhaček F-14 usedli třeba budoucí astronaut Scott Altman, slavný pilot a vynálezce Clay Lacy či akrobatický pilot Art Scholl, který během natáčení nešťastně přišel o život; v závěrečných titulcích je možné zahlédnout, že právě jemu je film věnován.

Nestárnoucí odkaz

Nejkontroverznějším tématem filmu je dodnes jeho pro-militaristický postoj. Vykresluje život v armádě značně zidealizovaně a zcela v duchu propagandistických snímků vytváří nerealisticky zkreslující pohled na službu vlasti. Z tohoto důvodu se na projektu nechtěla podílet řada umělců. Třeba herec Matthew Modine odmítl hlavní roli Mavericka (raději si zahrál v anti-militaristické Olověné vestě), zpěvák Bryan Adams zase nedal svolení k použití jedné ze svých písní pro soundtrack. Ten se však zjevně obešel i bez něj, stal se totiž jedním z nejprodávanějších soundtracků všech dob a ústřední píseň Take My Breath Away od skupiny Berlin získala dokonce Oscara – jedinou sošku ze čtyř nominací.

Úspěch filmu vedl nejen k tomu, že jej Knihovna Kongresu (tedy americká národní knihovna) zařadila na svůj seznam kulturně, historicky a estetických důležitých snímků, ale i k proniknutí do popkultury. Parodie jako Žhavé výstřely či Team America: Světovej policajt se na Top Gun zřetelně odkazují, navíc i samotná reálná škola v San Diegu nechává pokutovat nováčky, kteří citují hlášky z filmu. Drsňácká maskulinita, která je celým filmem prostoupena, navíc podnítila řadu interpretací zdůrazňujících homosexuální vibrace mezi machistickými piloty; při pohledu na dodnes bizarní volejbalovou scénu je skutečně obtížné tento výklad zamítnout jako zcela absurdní…

Top Gun 2

Na závěr musíme zmínit ještě dlouho plánované pokračování, které je po mnoha průtazích konečně za rohem. Když v roce 2012 zemřel Tony Scott, vypadalo to s ním po mnoha letech příprav dost bledě. Nakonec se však režie ujal Joseph Kosinski (sci-fi Nevědomí právě s Tomem Cruisem), známý hlavně díky důrazu na precizní akci a speciální efekty, a v roce 2018 se konečně začalo se točit.

#TopGunDay is a day created by and dedicated to the fans. I can't wait for you guys to see Top Gun: Maverick later this year. pic.twitter.com/ZczKHSpyUC

— Tom Cruise (@TomCruise) May 13, 2021

Ve druhém díle s podtitulem Maverick se vrátí jak Cruise, tak i Val Kilmer jako Iceman, a doplní je množství hollywoodských hvězd – jmenujme třeba Jennifer Connelly, jíž se bude Cruise dvořit, Milese Tellera, jenž hraje syna Maverickova zesnulého parťáka Goose, či Jona Hamma a Eda Harrise v rolích námořních důstojníků. Výsledku se přitom dočkáme 26. května 2022, což je snad (po několika odkladech) konečně finální datum premiéry.