5 nejhorších tragédií na stadionech: Rekord drží 50 tisíc mrtvých, Rusové krvavé hrůzy tajili

Pokaždé, když se na jednom místě sejde velké množství lidí, jedná se o nebezpečnou situaci. Jak totiž ukazuje následujících pět případů, někdy opravdu stačí maličko, aby se jako strašlivá smrtící tsunami zvedla panika a lidé začali umírat. Je pak úplně jedno, kterému týmu zrovna přišli na stadion fandit.

1) Estadio Nacional, Lima, Peru (1964)

Tahle tragédie si vyžádala ze všech zaznamenaných v moderní historii nejvíc obětí na životech. A jejich smrt byla obzvlášť krutá. 24. května roku 1964 se v Peru hrál velmi důležitý zápas o olympijskou kvalifikaci. Argentina v něm vedla 1:0, ale domácím se povedlo šest minut před koncem utkání trefit branku. Jenže rozhodčí ji neuznal.

Fanoušci se rozlítili a vtrhli na stadion. Pořadatelé a policisté se je snažili zkrotit slzným plynem, ale jediné, čeho docílili, byla obrovská panika. Padesátitisícový dav se začal hrnout ke schodišti, které vedlo k východu, jenže to bylo – jako během každého utkání – zatarasené pevnou kovovou mříží, která nepolevila ani poté, co se na ni začaly tlačit stovky lidí. A ti, co byli nahoře na schodišti a tribunách, nemohli vidět trpící a umírající uvězněné mezi davem a mříží, a tak se cpali a drali a mačkali stále vpřed. 328 lidí na tom schodišti tehdy zemřelo, ať už udušením nebo v důsledku vnitřního krvácení.

2) Stadion Dasarath Rangasala, Kathmandu, Nepál (1988)

V drtivé většině mají tragédie na stadionech nějakou lidskou příčinu, v Nepálu v březnu roku 1988 tomu ale tak nebylo. Fanoušky během fotbalového utkání na nekrytých tribunách zasáhlo navzdory dobré předpovědi počasí děsivé krupobití. Během několika vteřin bylo podle očitých svědků na stadionu úplně bílo. Těžké, tvrdé kroupy bombardovaly návštěvníky, kteří se v panice před nimi snažili skrýt. Ať už na maličkém zastřešeném prostranství, odkud je obušky a bitím vyháněli policisté, anebo v útrobách stadionu, kde se zase mačkali proti zavřeným dveřím. Do toho všeho se pak ještě zvedl prudký vítr a okolo začaly lítat i kusy střech, sedaček a polámané větve.

Udušení, zranění, pády z tribun a dalšího zařízení stadionu a ušlapání nebo umačkání davem. To byly hlavní příčiny smrti 93 lidí. Víc než 100 se jich tehdy navíc zranilo. Aféra tehdejšího ministra kultury nakonec stála místo, vyvolala totiž obrovské pohoršení. Hlavně proto, že úřady odmítly postižené jakkoli kompenzovat s tím, že na stadion šli ze své svobodné vůle. Neštěstí dodnes zůstává nejhorší podobnou tragédií na asijském kontinentu.

3) Stadion Hillsborough, Sheffield, Velká Británie (1989)

Pokud se řekne „tragédie na stadionu“, většina lidí si vybaví právě na to, co se v dubnu 1989 stalo v britském Hillsborough. Přes devadesát lidí se udusilo a umačkalo v davu ještě před tím, než zápas mezi Liverpoolem a Nottinghamem vůbec začal, a dalších 766 lidí odtamtud vyvázlo s různě závažnými zraněními. Počet obětí se navíc o jednu (na celkem 97) zvedl v roce 2021, když vyšetřovatelé určili, že Andrew Devine, který na stadionu utrpěl nevratné a závažné poškození mozku, o 32 let později zemřel v přímém důsledku tohoto zranění.

Děsivé události se vyšetřovaly přes třicet let a policisté vehementně obviňovali fanoušky, že všechno rozpoutali opilí hooligans – v Británii by to nebyl úplně neobvyklý úkaz. Pravda ale nakonec vyšla najevo. Ve skutečnosti totiž byla na vině právě policie. Velitel David Duckenfield nařídil otevřít východ C, což vedlo k náhlému návalu fanoušků do kójí, jejich přeplnění a následné smrtící tlačenici.

4) Stadion Lužniky, Moskva (1982)

Když moskevský Spartak 20. října roku 1982 hostil nizozemský HFC Haarlem, bylo počasí pod psa. Teplota pár stupňů pod nulou a déšť se sněžením pokryly vrstvou náledí celý stadion ještě před tím, než se tam nahrnuli lidé. Jestli si ale myslíte, že organizátoři nějakým způsobem tribuny připravili, jste na stejném omylu, jako bylo tehdy zhruba 15 tisíc fanoušků, kteří se na semifinále UEFA přišli podívat. Místo toho je všechny poslali se mačkat na jediné místo, a zbytek ledem pokrytých tribun organizátoři prostě jen uzavřeli, včetně všech východů ze stadionu. Respektive až na jeden.

Brzy byli návštěvníci tak zmrzlí, že ještě před skončením zápasu začali hromadně odcházet. V tu chvíli ale přišel další gól Spartaku, což způsobilo, že se mnozí diváci otočili na podpatku a začali se vracet a na namrzlém schodišti se oba proti sobě jdoucí proudy lidí potkaly. První smrtelná nehoda na sebe nenechala dlouho čekat a několikatisícové masy zašlapaly každého, kdo se neudržel na nohou.

Zemřelo tam tehdy minimálně 66 lidí a některé zdroje hovoří i o zhruba 340 mrtvých, režim ale nepropustil na světlo víc než jen strohé informace, podhodnotil počty obětí a obvinil samotné fanoušky. Informační embargo prolomil až deník Sovjetskij Sport po pádu železné opony.

5) Fidenae poblíž Říma, dnešní Itálie, (l. p. 27)

Že stadiony nejsou tak bezpečným místem, jak bychom si přáli, dokazuje i incident, který zaznamenali staří Římané a jenž – pokud jsou dochované údaje pravdivé – zůstává nejhorší sportovní katastrofou v dějinách. Dřevěný amfiteátr ve městě Fidenae roku 27 našeho letopočtu neudržel obrovskou masu lidí, kteří se přišli podívat na gladiátorský zápas, a zřítil se. Historik Tacitus uvedl, že příčinou byly slabé základy a mizerně sklížené klády v rámu. Taky zmiňuje, že byl stadion přeplněný. Z dřevěných trosek podle něj dolovali mrtvé i zraněné po mnoho a mnoho hodin.

Suetonius a Tacitus, kteří neštěstí podrobně zaznamenali, se neshodli na počtu mrtvých, střízlivější Suetonius uvádí 20 tisíc, Tacitus dokonce 50 tisíc. Identifikace mnoha obětí ale byla samozřejmě nemožná, protože těla uvězněná ve změti obřích a těžkých dřevěných klád byla znetvořená k nepoznání.

Zdroj: CGTN