Jezero se zbarvilo do ruda a udusilo přes 1 700 lidí. Co způsobilo tragédii u Nyosu?

Kamerunské jezero Nyos vypadá jako z pohádky. Jeho zářivě modrá hladina bývá až neobvykle tichá, nehne se na ní ani vlnka. Okolo půl deváté večer 21. srpna 1986 se ale jeho klidné vody náhle zpěnily a z hlubiny se zdvihl ohromný, až sto metrů vysoký vodní sloup. Následná pětadvacetimetrová vlna smetla a zdevastovala veškeré stromy na břehu. Jindy pohádkově modrá voda se zbarvila do ruda a nad hladinou se objevil velký mlžný mrak; zmatení ptáci, kteří vylétli z přelámaných stromů, náhle popadali mrtví k zemi.

Krutá smrt – a ještě krutější pohled pro přeživší

Lidé v okolních vesnicích netušili, co se na ně řítí za katastrofu, a klidně se chystali ke spánku. Během chviličky se jim udělalo zle, nemohli dýchat, měli pocit, že jim celé tělo hoří, a nakonec upadli do bezvědomí. „Nemohl jsem mluvit, nemohl jsem ani otevřít ústa, ten zápach byl strašlivý… slyšel jsem svou dceru chrápat a sténat, ale k její posteli jsem nebyl schopný dojít, upadl jsem,“ vylíčil strašlivé okamžiky Joseph Nkwain z vesnice Su’bum. „Když jsem se probral, bylo ráno. Na kalhotách jsem měl rudé skvrny a nějakou vazkou látku, která vypadala jako med. Na rukou jsem měl krvavé rány, nevím, jak se tam dostaly.“

Obyvatel údolí přežilo jen pár. Když se o mnoho hodin později probrali z mdlob, bylo jim stále ještě strašně zle, motala se jim hlava, někteří zvraceli a těla jim pokrývaly léze; to nejhorší ale přišlo až když se vzpamatovali dost na to, aby se rozhlédli okolo sebe a začali hledat své nejbližší.

V těchto kamerunských osadách žily celé rodinné klany, někteří tak ztratili i víc než stovku rodinných příslušníků; všude se válela mrtvá těla, lidé před smrtí lapali po dechu a krváceli z úst, očí i uší. Svědkům se dodnes zdá o děsivých detailech a není vůbec divu, že někteří z těch, co měli štěstí a katastrofu přežili, spáchali hned poté, co tohle spatřili, sebevraždu.

Přes 1 700 potvrzených lidských obětí

Nejhorší byla situace v přímém okolí jezera (ve vesnici Nyos například přežila jen jediná žena) a v nížinách. Ti, kteří měli svá obydlí na kopci, většinou zůstali naživu. Podle oficiálních statistik si zdravotní následky odneslo 20 tisíc lidí a zemřelo jich 1 746. Místní ale tvrdí, že obětí bylo daleko víc, a vojáci, kteří na místo přijeli pomoci, počítali těla, která ukládali do masových hrobů, velmi nepřesně.

Spolu s lidmi zahynula v okolí jezera také zvířata, a to jak divoká, tak hospodářská. Těch bylo na tři a půl tisíce. Místní vzpomínají, že na jejich mrtvolách nebyly žádné mouchy; jedovatý oblak z jezera zabil i ten nejmenší hmyz.

Jezero připomínalo natlakovanou lahev

Jak ale k této děsivé katastrofě vůbec mohlo dojít? Mezi místními samozřejmě kolují různé historky; jezera vždy hrála v kamerunské mytologii velmi podstatnou roli a kolovaly samozřejmě i různé konspirační teorie o testování zbraní. Vědci ale vysvětlení našli v úkazu, který se jmenuje limnická erupce.

Jezero Nyos leží v sopečné oblasti a pod jeho dnem se nachází magma, z něhož se neustále uvolňuje oxid uhličitý a další sopečné plyny. To je zcela normální jev a zpod mělké zčeřené hladiny by tyto plyny ve formě bublinek snadno postupně unikaly, aniž by způsobily jakékoli problémy; Nyos je ale dvě stě metrů hluboké a má téměř klidnou hladinu, oxid uhličitý se tak po staletí hromadil na dně a mísil se se spodní vodou. Vytvořil tak obrovskou, časovanou bombu.

Co přesně ji spustilo, se dodnes neví. Mohlo jít o sesuv půdy, malou vulkanickou erupci anebo integritu plynové kapsy narušil příval studené vody, která se vodopádem do jezera po dešti vlila. Ať už to bylo cokoli, zapůsobilo to stejně, jako když prudce zatřepete lahví od šampaňského. Najednou se uvolnilo až 1,2 kilometrů čtverečních plynu a tento obří oblak byl samozřejmě těžší než vzduch; rychlostí mezi 20 a 50 kilometry v hodině se pomalu přesunul do údolí, koncentrovaný a smrtící, a proměnil okolní vesnice v plynové komory. Zóna zkázy byla 25 kilometrů dlouhá.

Obyvatelé se moc vracet nechtěli

Podle výpovědí svědků nezabíjel jen samotný oxid uhličitý. Jelikož přeživší popisovali i zápach střelného prachu a zkažených vajec, je pravděpodobné, že zpod hladiny unikly i sirné sopečné plyny, oxid siřičitý a sirovodík; oxid uhličitý byl nicméně jediným později detekovaným plynem ve vzorcích z jezera a byl také důvodem pro jeho náhlé rudé zbarvení.

Ti, co přežili, se do vesnic nemohli vrátit velice dlouho. Nebezpečí, které tamní sopečná činnost představuje, nikam neodešlo; událost by se mohla kdykoli opakovat. Vědci proto přišli s řešením, které pomohlo riziko zmírnit. Plyny, které vyvěrají z podzemí, v současnosti na hladinu přivádí speciální potrubí a čerpadla. Systém je ale podle mnohých nedostatečný a projekt podfinancovaný. Odborníci navíc tvrdí, že by se podobná událost mohla opakovat i jinde; kromě Nyosu jsou známé ještě dvě rizikové vodní plochy. K hromadění sopečných plynů dochází také v kamerunském Monounu, který dokonce vybuchl v roce 1984, a hlavně v 2 000krát větším jezeru Kivu v Kongu. Tam, jak výzkum ukázal, k podobným erupcím dochází každých zhruba tisíc let – a vzhledem k velikosti jezera by tato událost měla naprosto ničivý dopad.

Zdroj: Smithonian