Největší newyorská tragédie před 11. zářím zničila celou komunitu. Umíraly hlavně matky s dětmi

Bylo krásné středeční ráno, 15. června 1904, a obyvatelé Manhattanu z části Lower East Side, které se přezdívalo Malé Německo (Kleindeutschland), vyrazili na slavnostní projížďku lodí General Slocum, která měla zakončit školní rok. Na lodi byly primárně matky s dětmi a nic nenasvědčovalo tomu, že by si pasažéři neměli užít báječný den. Piknikové koše v rukou matek a parník, promovaný jako největší luxusní plavidlo New Yorku, slibovaly pro děti nezapomenutelný zážitek. Ten se však brzy změnil v živoucí horor.

Nalodily se hlavně ženy a děti

Když plavidlo proplouvalo na úrovni 90. ulice, v signalizační místnosti se rozpoutal požár, který se začal velmi rychle šířit. Mohla za to nejen sláma povalující se na zemi, ale i olej a jím nasáklé hadry. Když se loď dostala k 97. ulici, konečně si kouře vycházejícího pod dveřmi všiml plavčík, který se rozhodl dveře otevřít, čímž do místnosti nahrnul vzduch. Následná kombinace ohně a kyslíku vedla k masivní explozi. Kapitán lodi William Van Shaick se rozhodl zamířit plnou parou vpřed k 134. ulici, kde chtěl zakotvit. Po varování, že by mohlo dojít k požáru zde uskladněného dřeva, však změnil plán a plul ke zhruba míli vzdálenému ostrovu North Brother Island.

To už ale vítr rozpoutal ohnivé peklo, které vedlo k obří panice mezi pasažéry. Ti se začali sápat po záchranných vestách ukrytých ve stropu. Cestující ovšem netušili, že tyto vesty vyrobené z korku byly v lodi umístěny 13 let. Tedy od chvíle, co byla loď uvedena do provozu. Když matky poslaly děti do vody, aby unikly smrtícím plamenům, netušily, že je posílají na jistou smrt. Rozlámaný korek začal rychle prosakovat vodou a malí pasažéři neměli šanci. To ale bohužel platilo i pro dospělé výletníky, neboť mnozí neuměli plavat a bavlněné oblečení nasakovalo úplně stejně. Bylo to jako zkoušet přežít ve vlnách s železnou koulí na noze.

Tonocí drtila lopatková kola parníku

Aby nebezpečí nebylo málo, brzy se do pobíjení pasažérů zapojila i lopatková kola. Ta k sobě tonoucí plaváčky vtahovala a jednoho po druhém je drtila v soukolí. U North Brother Island už se podlahy parníku rozpadly a pohřbily další stovky osob snažících se vyhnout smrti ve vodě. Zaměstnanci nemocnice Riverside umístněné přímo na ostrově se pokoušeli pasažéry vší silou zachránit a plameny uhasit. Podle svědků se dokonce sestřičky vrhaly do vody, aby dostaly těžce popálené lidi do bezpečí.

Jak ale ukazuje i dokument Tajné dějiny velkých katastrof na Prima ZOOM, pro 1 021 lidí už bylo příliš pozdě. Ohnivou jízdu smrti přežilo pouze 321 pasažérů, přičemž jedním z nich byl desetiletý chlapec, který byl vodou donesen až k pobřeží zcela nezraněn. 11letý Willie Keppler zase vyrazil na parník bez svolení rodičů. Po doslova zázračném přežití se natolik bál vrátit domů, že ho přesvědčilo až jeho jméno na seznamu zesnulých. Jak sám přiznal, po návratu domů ho matka políbila a otec mu věnoval 50 centů za jeho plavecký výkon.

Keppler byl jedním z mála lidí na parníku, kteří se vrátili do úplné rodiny. Požár lodi General Slocum totiž způsobil devastaci německé komunity na Manhattanu, když řada mužů zničehonic přišla o ženy i děti. Katastrofa zbytky osadníků donutila k přestěhování do Upper East Side a původní Kleindeutschland brzy zmizela pod náporem polských a ruských imigrantů.

Kapitán byl odsouzen na 10 let

Kapitán Van Shaick se neprojevil jako zbabělec a podle svědectví zůstal na lodi jako poslední, byť byl mimo jiné oslepen. Za nedostatečnou připravenost plavidla byl odsouzen na 10 let a čtyři z nich si odseděl. Poté dostal prezidentskou milost od Williama Howarda Tafta. Následné vyšetřování dospělo k názoru, že za vznikem požáru stála pravděpodobně nedbale odhozená sirka či cigareta. Dodnes je tragédie považovaná za nejhorší newyorskou událost do teroristických útoků z 11. září 2001.

Zdroj: Smithonian Magazine