72 mrtvých a zničený sirotčinec. Pád ruského letadla se stíhačkami nebyl oficiálně vysvětlen

V sobotu 6. prosince 1997 se měl z Irkutského severovýchodního letiště vydat na svou cestu do Vietnamu Antonov An-124 ruských ozbrojených sil, toho času v nájmu Ukrajinských nákladních aerolinek. Na palubě tento obří letoun s rozpětím křídel přes 73 metrů vezl dva stíhací letouny Suchoj Su-27, které převážel na základě objednávky do Vietnamu. Cesta byla naplánovaná z Irkutsku do vojenské základny Cam Ranh Bay s mezipřistáním ve Vladivostoku a měla celá proběhnout tentýž den. Krátce po startu se však letoun zřítil do rezidenční zóny za letištěm a usmrtil celkem 72 osob v letadle i na zemi.

Rychlá zkáza letadla Antonov

Letoun An-124-100 s imatrikulací RA-82005 poprvé vzlétl v barvách Aeroflotu v roce 1985. O tři roky později však změnil majitele a byl zařazen do výzbroje sovětského letectva pod 566. vojenský transportní pluk se základnou v Šešče. Do osudného dne 6. prosince 1997 měl stroj za sebou 576 letů a nalétal 1 034 hodin. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se ke stroji muselo přistupovat se zvýšenou než běžnou péčí, protože byl stále na začátku své životnosti a sedm let po svém uvedení jej mnozí stále a právem označovali za novinku. Jenže pouhé tři sekundy po startu, který proběhl ve 14:42, došlo ve výšce pouhých 5 metrů k odtržení proudu vzduchu u motoru číslo 3, čímž podle prvních odhadů došlo pravděpodobně k tzv. pumpáži a motor začal ztrácet tlak.

Pumpáž je poměrně běžný jev, který se ve spojitosti s proudovými motory a jejich axiálními kompresory objevuje relativně často a předchází se mu konstrukčně. K pumpáži dochází, když dojde ke stržení vzduchového proudu, tedy vzduch přestává vinou akcelerace či decelerace postupovat směrem k výstupu kompresoru a zůstává uzamčen mezi statorem a rotorem. Problém je, že se vzduch intenzivně zahřívá a po zvýšení tlaku může dojít ke stržení předních částí kompresoru. Díky konstrukčním zásahům, tedy zejména automatické regulaci motoru či regulaci dodávek paliva motoru, tlak na výstupu klesne, proudnice skokem přilehnou k lopatkám a motor opět vytváří tlak.

Co způsobilo pád letadla?

Jenže tento proces 6. prosince 1997 neproběhl podle očekávání. Naopak stejnou chybu začal velmi krátce na to vykazovat motor číslo 2 a hned vzápětí motor číslo 1. Tím došlo k velmi výraznému zvýšení úhlové rychlosti – jinými slovy, letadlo se začalo stáčet přední částí vzhůru – a s přihlédnutím k jedinému funkčnímu motoru začalo rychle ztrácet vztlak a vzápětí klesat.

Ačkoliv se piloti snažili udržet nad strojem kontrolu, letoun dopadl do obydlené oblasti pouhých 1 600 metrů od konce letištní dráhy, konkrétně na bytový dům 45 v ulici Graždanskaja. Ocasní část pak dopadla na blok číslo 120 a sousedící sirotčinec. Havárii nepřežilo 23 členů posádky a pasažérů spolu se 49 lidmi na zemi včetně 12 dětí ze zmíněného ústavu. Více než 70 rodin pak zůstalo bez střechy nad hlavou buďto kvůli přímému poškození jejich bytů, nebo kvůli následnému požáru, který byl živen plnými nádržemi Antonova.

Následné vyšetřování bylo ztíženo právě požárem, který poškodil palubní zapisovače – tzv. černé skříňky –, z nichž nebylo možné získat žádná relevantní data. Důvod selhání tří motorů proto nebyl nikdy veřejně potvrzen a závěr vyšetřovací komise zůstává do dnešních dní utajený. Podle verze generálmajora Borise Tumanova a jeho vyjádření pro list Moskevský Komsomolec důvodem byla popisovaná pumpáž. Jiný závěr, s nímž přišel v roce 2009 Fedor Muavčenko, motorový inženýr a designér pohonných jednotek Antonovu An-124, to však bylo vysoké množství vody v leteckém palivu. Vzhledem k tomu, že v Irkutsku panovala zima s teplotami kolem -20 stupňů a letoun na letišti pouze dotankovával palivo k tomu, které už měl ve svých nádržích, mohly ve směsi vzniknout krystalky ledu, které ucpaly jeho přívod k motorům, čímž došlo k jejich zhasnutí. Pravdu se už ale s největší pravděpodobností nikdy nedozvíme.

Zdroj: E. A. Haine - Disaster in the Air