Nejsmrtelnější bombardování všech dob zabilo 130 000 civilistů. Piloti cítili spálené lidské maso

Nové bombardovací taktiky

Americký bombardér B-29 Superfortress byl ve své době jediný, který byl schopný létat v 11kilometrové výšce, mimo dosah obranných protiletadlových zbraní a stíhacích letounů. Schopnost létat ve vysokých výškách bombardérům B-29 sice zajišťovala relativní bezpečí, zároveň se však rapidně snížila přesnost shozených bomb. Řešení zásadního problému se ujal americký generál Curtis Lemay, jakožto čerstvě jmenovaný velitel amerického bombardovacího velitelství.

Lemay prosadil taktiku plnou válečných novot. Namísto slunných dní volil bombardování pod rouškou noci a v nízké nadmořské výšce. Také konvenční bomby nahradily vysoce výbušné a hořlavé směsi. Nastolená taktika vycházela z poznatků o způsobu života japonských obyvatel, kteří na noc skládali hlavy pod celodřevěné domy. Údělem hořlavých směsí bylo uvrhnout japonská města do zuřivého a nezkrotného inferna, jež vyvrcholí ohnivou bouří.

Mohlo by vás zajímat: Stíhačky, letadlové lodě i ponorky aneb 10 zbraní NATO, ze kterých má Rusko oprávněný strach

Spojené státy tak reagovaly na bombardování německého Hamburku v létě roku 1943. Britsko-americké noční nálety založily na různých místech četné požáry, které se spojily do obří plochy plamenů. Tato nekontrolovatelná zkáza se šířila celým městem, jehož stavby i obyvatele pohltily plameny. Americký generál Curtis Lemay doufal, že právě tato síla srovná domovy japonských nepřátel se zemí. A nebyl to zrovna žádný troškař, protože se na jeho seznamu jako první objevilo hlavní město Japonska – Tokio.

Útok začíná

V noci z 9. na 10. března roku 1945 se do oblak vznesly přes tři stovky amerických bombardérů, které startovaly z ostrovů Saipan, Tinian a Guam na Marianách. Bombardérům byly demontovány obranné zbraně (mimo zadních věžiček), jejichž hmotnost byla využita pro větší množství bomb. Úbytek hmotnosti také navýšil maximální rychlost i dolet létajících těžkotonážníků.

Právě rychlost představovala pro osádku jakousi hřejivou psychologickou podporu. V případě problémů měla teoreticky o něco větší šanci přistát mimo japonské území, kde by mohla být zachráněna svými bratry ve zbrani. Piloti totiž moc dobře věděli, že pakliže by dosedli na území nepřítele, mohli očekávat strašlivá muka z rukou japonských popravčích. Pro velitele akce ale bylo stěžejní právě navýšení kapacit, díky čemuž mohl každý stroj přepravit více než 7 tun bomb. Nešlo však o konvenční vraždicí nástroje, nýbrž speciální hořlavé výbušniny. Dostalo se i na bílý fosfor a napalm.

Čtěte více: Umělá inteligence poprvé pilotovala stíhačku. Lidští piloti už vědí, kdy půjdou do důchodu

Toho dne panovaly ideální letecké podmínky, na které americké velení netrpělivě čekalo. Skryty pod rouškou tmy se naložené bombardéry držely ve výškách od 1,5 do necelých 3 kilometrů. Američtí velitelé o chabé japonské protiletadlové obraně dobře věděli, o čemž svědčí také skutečnost, že bylo během celé akce ztraceno jenom několik bombardérů. Operace probíhala podle plánu a nad Tokiem se během pouhých několika hodin prostřídaly tři vlny útočících bombardérů.

Ohnivé inferno

Hlavní město Japonska okamžitě zachvátily plameny, jaké nikdy nikdo nespatřil. Větrné počasí, sucho a nedostatek koordinovaných hasicích posádek hořící zkáze jenom přály. Lidské krveprolití bylo hrozivé. Dokonce i američtí piloti cítili pach spáleného lidského masa, jehož charakteristický zápach si lze jen stěží splést. Strašlivé statistiky hovoří za vše. Během americké bombardovací ofenzívy přišlo o život mezi 80 až 130 tisíci civilisty, přičemž 63 procent města doslova lehlo popelem. Řečí čísel šlo o těžko představitelných 267 tisíc budov, které se rozprostíraly na 40 kilometrech čtverečních.

Bombardováním Tokia mělo americké velení v úmyslu podlomit stále neutuchající japonskou hrdost. Kromě psychologického hlediska bylo cílem nalomit japonský válečný průmysl. Zatímco většina ostatních zemí soustředila výrobu do velkých průmyslových zón, strategie japonského císařství stále sázela na podporu menších výroben. A právě tyto dílny byly rozesety (nejen) po celém území hlavního města Tokia. Američané se tak rozhodli pro rázné řešení, kterým výrobní procesy skutečně zásadním způsobem nalomili. Ostatně nejen to. Tokio patřilo během druhé světové války mezi výrazné komunikační uzly. Ničivými požáry tak byly tyto veledůležité komunikační toky zásadním způsobem narušeny.

Zdroj: Encyclopedia Britannica