Ukrajinu devastují i obří bombardéry ze Stalinovy éry. Jakou mají výzbroj a díky čemu vznikly?
Vzdušní válečníci IV (2) - Tupolev
Když se strategický bombardér Tu-95 poprvé odlepil od země, byl ještě naživu J. V. Stalin. O sedmdesát let později tito předpotopní giganti stále slouží jako vzdušné odpalovací rampy pro ruské rakety deptající napadenou Ukrajinu.
Tupolev Tu-95 (v kódu NATO „Bear“) je přitom v mnoha ohledech legendární stroj. Různé verze těchto dálkových bombardérů se s oblibou vydávaly na dlouhé vzdušné výpravy nad moři západní Evropy a do Středomoří, kde provokovaly vzdušnou obranu a nutily ke startu alianční stíhačky. Snímky s nimi si tak ve vzduchu pořizovaly celé generace pilotů NATO.
Ruský prezident Vladimir Putin a ministr obrany Sergej Šojgu na obhlídce Tu-95MS v říjnu 2019 v Kazani Zdroj: Getty Images
Strategický turbovrtulový bombardér Tupolev Tu-95 poprvé vzlétl ještě za Stalinova života Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Tu-95 na letecké výstavě MAKS-2017 poblíž Moskvy Zdroj: Getty Images
Americká stíhačka F-4 Phantom II doprovází sovětský bombardér Tu-95 poblíž Islandu (1983) Zdroj: Getty Images
Setkání nad mezinárodními vodami: Americký F-4 Phantom II přikovaný k zádi Tu-95 (1980 Zdroj: Getty Images
Tu-5 a americká stíhačka F-14 Zdroj: Getty Images
Ruský Tu-95 při startu ze základny Engels-2 u Saratova (2007) Zdroj: Getty Images
Dvě stíhačky F-4 Phantom II z americké letadlové lodě USS Coral Sea doprovázejí Tu-95 (1977) Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Detail motoru Kuzněcov NK-12 se dvěma protiběžnými vrtulemi Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Tu-95 při cvičení ruských jaderných sil v říjnu 2022 Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Nakládání rakety do pumovnice Tu-95 (19. února 2022) Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Typický nos TU-95MS, na obou stranách trupu jsou vidět externí závěsníky pro dvojice raket Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ruský prezident Vladimir Putin a ministr obrany Sergej Šojgu na obhlídce Tu-95MS v říjnu 2019 v Kazani Zdroj: Getty Images
Strategický turbovrtulový bombardér Tupolev Tu-95 poprvé vzlétl ještě za Stalinova života Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Americká stíhačka F-4 Phantom II doprovází sovětský bombardér Tu-95 poblíž Islandu (1983) Zdroj: Getty Images
Setkání nad mezinárodními vodami: Americký F-4 Phantom II přikovaný k zádi Tu-95 (1980 Zdroj: Getty Images
Přitom tyto poněkud archaicky (a podle některých i nevzhledně) působící stroje hnané čtyřmi turbovrtulovými motory osazenými protiběžnými čtyřlistými vrtulemi o průměru 5,6 m poprvé vzlétly již 12. listopadu 1952. Obávanému vládci Sovětského svazu J. V. Stalinovi, který si jejich výrobu objednal, zbývalo v té době už jen 116 dnů života.
Okopírovaný stroj z USA
Sovětský svaz ve druhé polovině 40. let nutně potřeboval dálkové bombardéry schopné dopravit nad území nepřítele jadernou pumu a po jejím svržení ze zasažené oblasti rychle odletět. Při hledání optimálního poměru nosnosti, doletu a poměrně vysoké rychlosti nejprve Sověti v roce 1947 zkonstruovali bombardér Tu-4. Ten vznikl poté, co sovětští technici metodou zpětného (reverzního) inženýrství prozkoumali čtyři americké bombardéry B-29 Stratofortress, které mezi 29. červencem 1944 a 21. listopadem 1944 po bombardování Japonska a Mandžuska nouzově přistály na území SSSR.
Tu-4 ale s maximální rychlostí 578 km/h představoval celkem snadnou kořist pro soudobé stíhačky a jeho dolet 5600 km znemožňoval zasáhnout území Spojených států (vyjma strategicky nevýznamné Aljašky), když například Seattle leží od Vladivostoku vzdušnou čarou 7580 km, o klíčových městech na východním pobřeží nemluvě.
Jaderná triáda
V roce 1952 proto poprvé vzlétl nový Tu-95. Téměř 50 metrů dlouhý středoplošník se šípovitými křídly v úhlu 35° měl rozpětí 50,4 metru, délku 49,13 metru a výšku 13,3 metru. Postupně vzniklo několik variant, z nichž nejrozšířenější a dosud sloužící modifikace Tu-95MS z roku 1981 dosahuje rychlosti 830 km/h. Bez doplnění paliva za letu je pak bombardér schopen doletět na vzdálenost 11 000 km, při plném zatížení zbraněmi (až 20 tun) to je o dost méně.
V roce 1968 odvodili Sověti z Tu-95 také námořní verzi hlídkového a protiponorkového bombardéru označovanou jako Tu-142 dosahující rychlosti 925 km/h a s doletem 12 550 km.
Tu-95 se stal součástí sovětské takzvané „jaderné triády“ tvořené kromě dálkových bombardérů i mezikontinentálními raketami a raketami umístěnými na ponorkách a byl jednou z hlavních strategických zbraní Sovětského svazu za studené války. Jeden z prvních strojů, jichž nakonec bylo vyrobeno více než 500, svrhnul 30. října 1961 nad Novou zemí vůbec největší jadernou bombu světa zvanou Car-bomba.
Rakety proti Ukrajině
Verze Tu-95MS jsou známy ve dvou variantách, a sice Tu-95MS-6 a Tu-95MS-16, kde čísla na konci označení odkazují na počet střel s plochou dráhou letu, jež může stroj nést buďto jen ve vnitřní pumovnici, případně ještě na čtyřech vnějších závěsnících.
Právě k odpalování různých typů střel vzduch-země využívají své Tu-9MS od 24. února 2022 Rusové při ničení vojenských a civilních cílů na Ukrajině. Kromě starších střel Ch-55 s doletem 2500 km tupolevy odpalují i novější Ch-101 s doletem až 5500 km a kruhovou odchylkou 5-20 metrů od cíle.
Po rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991 zůstalo 23 bombardérů Tu-95 i na Ukrajině, která je ale v rámci dohod o jaderném odzbrojení předala Rusku výměnou za škrtnutí dluhu. Rusko dnes provozuje odhadem kolem 50 kusů Tu-95MS, další jsou zakonzervované nebo čekají na modernizaci.
Napadené základny
Význam ruských bombardérů pro raketové ostřelování Ukrajiny si dobře uvědomuje i ukrajinská strana. Cílem pravděpodobně ukrajinských dronů se proto na začátku prosince 2022 staly dvě letecké základny u Saratova (Engels-2) a Rjazaně (Ďagilevo) vzdálené 700, resp. 570 km od Charkova.
The Russian airbase “Engels-2” has been hit. The base is located 400 km Southeast from Moscow. It hosts strategic bombers of Tu-95 and was the launch pad for numerous attacks against Ukraine. #Ukraine #Russia pic.twitter.com/cps5f2Gz9F
— (((Tendar))) (@Tendar) December 5, 2022
Při útoku měly být poškozeny dva bombardéry, není však jisté, zda šlo právě o Tu-95MS. Obě napadená letiště jsou totiž zároveň základnami modernějších nadzvukových bombardérů Tu-160.
ZDROJ: Military Factory