Spojenci lákali Němce ke kapitulaci speciálním bombardováním. Dezerci nezastavila ani hrozba smrtí

Na jaře 1945 byla pro německé vojáky válka děsivou noční můrou a mnozí z nich především na západní frontě spojence vítali. Přeběhnutí k nepříteli ale byla hra s ohněm, navíc bylo vhodné dodržet určitá pravidla. Spojenci proto zahrnuli německé pozice tunami letáků, s jejichž pomocí se měli Němci vzdát.

Propagandistické letáky používaly za druhé světové války všechny válčící strany, jejich prosté shazování z letadel nad územím nepřítele se ale ukázalo jako nebezpečné a málo účinné. Odsud nebylo daleko k nápadu začít se letáky vzájemně ostřelovat.

Zatímco Němci pěchovali letáky do svých raket V-1, Američané v roce 1943 vyvinuli speciální letákovou pumu zvanou podle kapitána Jamese Monroa z 305. bombardovací skupiny USAAF „bomba Monroe“. Britové pak vsadili na balony plněné vodíkem nebo Němci kontrolované území zasypávali speciálními letákovými granáty ze svých 25liberních polních děl.

Zamávejte kapesníkem nebo tímto letákem

Na přední straně typického spojeneckého letáku byl podle dokumentu Váleční kšeftaři: Druhá světová z druhé ruky, který můžete sledovat každou neděli večer na Prima ZOOM, kromě formální výzvy ke kapitulaci obvykle i návod, jak se vzdát, aby se předešlo nedorozumění. Doporučovalo se následující: „Složte zbraně, sundejte si helmu a pásek, zvedněte ruce a zamávejte kapesníkem nebo tímto letákem.“

Druhou stranu letáku pak spojenci využívali k připomenutí základních práv válečných zajatců daných Haagskými úmluvami z roku 1907 a třetí Ženevskou konvencí z roku 1929:

  • Od okamžiku kapitulace jsou němečtí vojáci považováni za válečné zajatce a spadají pod ochranu Ženevské konvence. V souladu s tím je jejich vojenská čest plně respektována.
  • Váleční zajatci musí být co nejdříve odvezeni na shromažďovací místa, která jsou dostatečně daleko od nebezpečné zóny, aby byla zajištěna jejich osobní bezpečnost.
  • Váleční zajatci dostávají kvalitativně i kvantitativně stejné příděly jako příslušníci spojeneckých armád, a pokud jsou nemocní nebo zranění, jsou léčeni ve stejných nemocnicích jako spojenečtí vojáci.
  • Válečným zajatcům mají být ponechány jejich ozdoby a cennosti. Peníze mohou odnímat pouze úředníci ve shromažďovacích místech a musí za ně vystavit potvrzení.
  • Spací sekce, ubytování, palandy a další zařízení v zajateckých táborech musí odpovídat táborům spojeneckých jednotek.
  • Podle Ženevské úmluvy se váleční zajatci nesmí stát předmětem represálií ani být vystaveni veřejnému posměchu. Po skončení války musí být co nejdříve posláni domů.

Za vojáky se přitom ve smyslu Haagské úmluvy (IV, 1907) považovaly všechny ozbrojené osoby, které nosí uniformy nebo jakékoliv na dálku rozpoznatelné insignie.

2 800 000 zajatců

Letáků s výzvou ke kapitulaci bylo vícero druhů, pořádkumilovní Němci si ale nejvíc oblíbili ty, které po formální stránce vypadaly co nejautoritativněji. Spojenci je proto tiskli barevně a na vysoce kvalitní papír s unikátním číselným kódem, takže mnohdy připomínaly spíše vysokoškolské diplomy než letáky.

I když se v roce 1944 a 1945 německá třetí říše vojensky rychle hroutila, vnitřní režim nacisté drželi násilím až do konce. Za držení kapitulačního letáku proto německým vojákům před koncem války hrozila kulka a civilisté šli na dva měsíce za mříže. Západním spojencům se nicméně od vylodění v Normandii do konce dubna 1945 vzdalo přes 2,8 milionu německých vojáků a mnozí z nich přitom nad hlavou drželi kromě bílých praporů nebo kapesníků právě spojenecké kapitulační letáky.

ZDROJ: Smithsonian Magazine

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Sdílejte článek
Štítky válka Němci Druhá světová válka Nacistické Německo Válečný zajatec Haagské úmluvy kapitulace Západní fronta

Populární filmy na Prima Zoom