Nejtragičtější havárie v historii motorsportu stála život 84 lidí. Přesto byl závod dokončen

Závod ve francouzském Le Mans byl po mnoho let nejprestižnější výzvou a dráha nejdelšího okruhu světa se od roku 1923, kdy se na ní jel poprvé, skoro nezměnila – stejně jako tribuny, boxy a stanoviště diváků, které od vozovky do slova a do písmene dělil jen velký kopec hlíny.

Vysoce hořlavá auta se řítila mezi diváky

Jenže zatímco během oněch prvních ročníků jezdila auta maximálně stovkou, v roce 1955 už dosahovala rychlosti 270 kilometrů v hodině. Jezdci neměli ani tachometry, rychlost odhadovali pouze podle toho, jestli se jim vůz dařilo udržet na vozovce. A vzhledem k tomu, že byla jejich auta vyrobená z vysoce hořlavých hořčíkových slitin, aby byla lehká, raději se kvůli nebezpečí, že při nehodě uhoří, nepoutali bezpečnostními pásy.

Diváci ovšem přesně tohle na Le Mans milovali. Nehody zvedaly atraktivitu závodu a každý si tehdy tak trochu přál, aby bylo nějaké „vzrůšo“ a na trati se aspoň jednou objevila sanitka. 24. ročník, který se v roce 1955 jel, všechny donutil tenhle přístup přehodnotit.

Diváky nalákal souboj Mercedesu s Jaguárem

Závod měl dva favority. Ostříleného jezdce Juana Manuela Fangia, který jel za Mercedes, a mladého Mikea Hawthorna v Jaguaru. Epickou bitvu mezi Německem a Británií mnozí přirovnávali k druhé světové válce na čtyřech kolech.

A přesně tak to také vypadalo na trati. Fangio a Hawthorn brzy nechali všechny daleko za sebou a jeli, jako by se ani nejednalo o 24hodinový závod, ale o sprint. Fangio ještě nikdy Le Mans nevyhrál a velmi po vítězství toužil, Hawthornova motivace byla ale možná ještě silnější. Byl totiž nevyléčitelně nemocný a lékaři mu nedávali víc než deset let života.

Ze závodu uběhly sotva dvě a půl hodiny. V čele byl Hawthorn a Fangio jel na druhém místě. Mezi oběma rivaly se navíc v tu chvíli nacházela ještě další dvě auta, která na vedoucí dvojici v tu chvíli ztrácela celé kolo – Lance Macklin z Austin-Healey a Pierre Levegh z Mercedesu.

Všichni se obrovskou rychlostí řítili k části trati, kde se nacházela hlavní tribuna a také závodnické boxy, když si vedoucí Hawthorn všiml, že mu jeho Jaguar signalizuje nedostatek paliva. Prudce dupl na brzdu, rozhodnutý zajet do rychle se přibližujících boxů. A právě tento okamžik vedl k naprostému masakru.

Smrt na tribunách

Hawthornův Jaguar měl totiž špičkové brzdy, se kterými se brzdné systémy ostatních vozů na trati nemohly měřit. Za ním jedoucímu Macklinovi tak nezbylo, než uhnout doprava; jenže tam už se řítil Pierre Levegh z Mercedesu. Katastrofě už se nedalo zabránit.

Levegh před tím, než narazil se svým vozem do zadní části Macklinova vozu, ještě stihl zvednout ruku, a varovat tak kolegu z Mercedesu Fangia a možná mu tím zachránil život. Hned v dalším okamžiku ho i s vozem srážka katapultovala do vzduchu.

Levegh byl na místě mrtvý. Jeho Mercedes se okamžitě proměnil v ohnivou kouli a v letu se roztrhal na několik částí, které v obrovské rychlosti vletěly mezi diváky.

To, co následovalo, se nedá popsat jiným slovem, než masakr. Těla obětí byla rozmetaná po okolí. Muži, ženy, děti. Přeživší v panice utíkali, křičeli, museli ze sebe doslova sundávat kusy lidských těl. Pamětníci vzpomínají na příšerné, jen těžko představitelné obrazy: Stojící těla bez hlavy, které sťaly letící kusy ostré kapoty, mrtvé děti v náruči matek, všude zmatek, kouř a smrt.

Zatímco všichni oplakávali mrtvé, pilot Jaguaru slavil

Kromě pilota Pierra Levegha přišlo toho dne o život celkem 83 diváků a zhruba 200 lidí se zranilo. Ale závod přesto pokračoval dál, což je v dnešní době naprosto nepochopitelné a nepředstavitelné. Pořadatelé se ovšem hájili tím, že by následný zmatek a stovky odjíždějících fanoušků zkomplikoval příjezd a odjezd sanitek. Ve skutečnosti jim ale pravděpodobně šlo spíš o sponzory, protože závod neukončili ani ve chvíli, kdy už nebylo koho sanitkami odvážet.

Mercedes se proto po několika hodinách rozhodl své zbývající vozy, včetně favorita Fangia, odvolat, a vyzval Jaguar, aby udělal totéž. Ten ale odmítl a tak si jeho jezdci, Mike Hawthorn a Evor Buebo, mohli nerušeně vychutnat vítězství.

A že si ho skutečně vychutnali; na stupních vítězů se spokojeně usmívali a šťastně se kropili šampusem. Tohle jen těžko pochopitelné chování, hlavně ze strany Hawthorna, jehož manévr nehodu způsobil, ani jednomu z nich Francouzi už nikdy nezapomněli. Rozesmátá fotografie obou pilotů vyšla ve francouzských novinách s uštěpačným titulkem „na zdraví, pane Hawthorne.“

Změna bezpečnosti i ostré zákazy

Za nehodu oficiálně nikdo nenese vinu, je zkrátka připsaná na vrub špatnému zabezpečení trati. Dopady neštěstí na automobilové závodění byly ale obrovské. Začalo se vážně diskutovat o bezpečnosti nejen pilotů, ale i diváků, změnila se bezpečnostní pravidla, podmínky a opatření. Mercedes se od Le Mans po tři desetiletí vůbec neúčastnil automobilových závodů a některé státy podobné závody radikálně omezily, anebo dokonce zakázaly jako Švýcarsko, kterému tento zákaz vydržel až do roku 2018.

Zdroj: History.com