Nejhorší havárie pražské tramvaje: Oběti bylo těžké identifikovat, za nehodu nemohla jen nebezpečná rychlost

Ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Tramvajové neštěstí z roku 1982 je nejhorším, které se v Praze kdy stalo. Těla obětí byla znetvořená k nepoznání i kvůli trojnásobně překročené rychlosti.

Nejtragičtější tramvajovou nehodu, která se v Praze kdy stala, nezavinilo selhání techniky ani povětrnostní podmínky, ale pouze jediný člověk. Řidič T-jedničkové tramvaje linky 26, která 17. února 1982 v 16:45 jela tehdejší třídou Obránců míru (dnes Milady Horákové) od Letné ke Špejcharu.

Zahodil tehdy veškerou opatrnost a městem se doslova řítil. Na výhybku, kterou měl projet rovně, vjel rychlostí mezi 40 a 45 kilometry v hodině, přestože podle předpisů měl jet rychlostí maximálně 15kilometrovou. Za normálních okolností by mu to ale pravděpodobně prošlo. Toho dne ale narazil.

Většinu obětí tramvaj rozdrtila

Výhybku totiž jen dvě minuty před tím přehodil řidič jiné soupravy, která zahnula do odstavné smyčky. Jednovozová a toho dne navíc přeplněná tramvaj neměla šanci se v nečekané zatáčce udržet a vykolejila. Její zadní dveře se otevřely a několik lidí se z ní doslova vysypalo. Nepřežili – několikatunový vůz se převrátil na bok a okamžitě jejich těla začal rolovat pod sebe.

Kov skřípal po betonu a od klouzající tramvaje odlétaly jiskry. Dostala se až do protisměru. Srazila osobní automobil, zdemolovala pouliční lampu i ochranné zábradlí, které lemovalo chodník. Když se po zdánlivě nekonečně dlouhé době konečně zastavila a zůstala nehybně ležet, zatímco se z ní ozýval nářek a pláč zraněných, bylo to 25 metrů od místa, kde vykolejila.

7 mrtvých a desítky zraněných

Prahou se za okamžik začaly rozléhat sirény. Hasiči museli těžký vůz nadzvednout, aby se vůbec mohli dostat k obětem. Pohled na mrtvé záchranáře zmátl. „Pamatuji si, že jsme vyndali tělo, a byl jsem přesvědčený, že patří starší ženě,“ svěřil se později hasič Jaroslav Havrda, který na místě tehdy zasahoval. „Podle studentské průkazky na tramvaj to ale byla mladá holka. To byl takový moment, kdy mi teprve došlo, že to nejsou tak staří lidé…“

Těla šesti obětí, včetně 5letého dítěte, znetvořená a zaprášená od toho, jak jimi vůz smýkal, přikryli prostěradly, a věnovali se hlavně přeživším. Třináct lidí bylo velmi těžce zraněných. Jeden z nich později v nemocnici zemřel. Dalších 42 cestujících utrpělo zranění lehká.

Lehce zraněný byl i viník neštěstí, řidič tramvaje, který překročil rychlost a zanedbal kontrolu výhybky. Za svůj podíl na neštěstí šel nakonec do vězení. Úzoučké tramvaje typu T1, kterým se také mezi lidmi říkalo „ponorky“, pražský dopravní podnik z provozu vyřadil ani ne rok po neštěstí.