Důvod tragické smrti 44 fotbalistů měl navždy zůstat pod zámkem. Odhalení přišlo po 30 letech
Peru bylo na konci 80. let dost svéráznou zemí. Například v tom ohledu, že záchranáři nemohli topícím se fotbalistům vyrazit na pomoc hned, protože jejich šéfové na černém trhu už rozprodali denní příděl pohonných hmot.
Když fotbalisté peruánského klubu Alianza Lima nasedali 8. prosince 1987 večer do místním námořnictvem provozovaného letadla Fokker F27, byli plní nadšení. Zápas ve východoperuánském městě Pucallpa pro ně skončil výhrou a ta je katapultovala do čela tabulky. Poprvé po dlouhé době tak měla Alianza Lima solidní šanci vyhrát ligu. Nikdo netušil, že všech 44 hráčů, trenérů a členů realizačního týmu za pár hodin zemře v hlubinách Pacifiku.
Nepovedený manévr
Všechno totiž probíhalo bez problémů. Až do chvíle, kdy hlavní pilot, poručík Edilberto Villar, a kopilot César Morales začali se strojem klesat k Limě. Přední část podvozku ovšem nesepnula kontrolku „spuštěn a zajištěn“, zdálo se tedy, že se ho nepovedlo vysunout. Villar proto nařídil, aby Morales prošel manuál a zjistil, jaký je správný postup, jenže manuál byl jen v angličtině, kterou Morales příliš neuměl. Přečetl tak instrukce k jiné situaci. Nakonec se spokojili s tím, že přeletěli okolo kontrolní věže, jež jim vysunutý podvozek vizuálně potvrdila s pomocí dalekohledu. Jenže tou dobou už měli příliš malou výšku, a když šel stroj nad oceánem na další pokus o přistání na tamní přímořské ranveji, zavadil o hladinu křídlem.
Náraz letadlo rozerval a přední část trupu se okamžitě potopila. Kapitán Villar se dokázal včas protáhnout trhlinou v trupu a vyplavat na hladinu. Jediný, komu se povedlo totéž, byl fotbalista Alfredo Tomasini, který během havárie utrpěl několik bolestivých zranění, a měl dokonce i zlomenou nohu. Villarovi se z oblečení povedlo vyrobit improvizovaný plovák, v temnotě a zhruba 11 kilometrů od pobřeží jim ale pak už nezbylo nic jiného, než čekat na záchranu.
Tu noc ale na záchranáře čekali marně. Jejich stroje totiž neměly palivo, zkorumpovaní oficíři ho prodali na černém trhu. Než se povedlo nádrže naplnit, bylo ráno. To už byl ale Villar na moři úplně sám. Divoké vlny oceánu ho od zraněného fotbalisty odtrhly dvě hodiny před svítáním. Tomasini se utopil.
Příčiny nehody tajili
Záchranný tým Villara našel až po rozbřesku. Zůstal jediným přeživším strašlivé nehody. Obyvatelé Limy na zprávu reagovali šokem. Bylo to, jako kdyby Praha přišla o Spartu, Mnichov o Bayern nebo Madrid o Real. A když peruánské námořnictvo odmítlo poskytnout jakékoli informace o nehodě a o závěrech svého vyšetřování, začalo se mezi lidmi množit obrovské množství konspiračních teorií.
Jak se ale ukázalo v roce 2016, kdy dokumentaristé získali utajený materiál vyšetřovatelů, nešlo o nic jiného než diletantství a lhostejnost tamních vzdušných sil. Jejich piloti byli nezkušení. Morales měl za posledních 90 dní před nehodou nalétanou jen jednu jedinou noční hodinu. Villar na tom nebyl o moc lépe, v noci za poslední tři měsíce před nehodou letěl jen 5 hodin a propadl v krizovém v tréninkovém kurzu. Navíc do poslední chvíle odmítal se strojem letět kvůli až havarijnímu stavu, v jakém se nacházel. Jednou z mnoha, mnoha závad byly i selhávající kontrolky v kokpitu a poruchový výškoměr, který Villara s Moralesem přesvědčil, že jsou mnohem výš, než skutečně byli, když se nad oceánem otáčeli.
Zdroj: RPP.pe