Fascinace, šok i panika. Přelomový zážitek změnil život miliardám lidí

Slavní francouzští bratři August (1862 – 1954) a Louis (1864 – 1948) Lumièrové začali již v mladistvém věku pracovat v otcově firmě zabývající se výrobou fotografického vybavení. Oba byli nesmírně šikovní a talentovaní. Zatímco August měl spíše manažerské schopnosti, Louis více experimentoval a bádal. Se svým otcem Antoinem Lumièrem (1840 – 1911) přišli na několik technologických novinek. Brzy na to otevřeli na předměstí Lyonu novou továrnu. O několik roků později vyráběla zprvu malá rodinná firmička asi 15 milionů fotografických desek ročně. Slušným výnosem se však žádný Lumièr nenechal uchlácholit. Experimentování pokračovalo dál a brzy přineslo úspěch světového formátu.

V roce 1894 se Antoine Lumièr přišel podívat na výstavu Edisonova působivého zařízení do Paříže. Po svém návratu ukázal svým synům dlouhý film, který získal od jednoho z Edisonových koncesionářů. Majitel rodinné firmy se ovšem nespokojil s tím, že Edisonův přístroj dokáže promítnout film pouze jedinému divákovi. Otec tak začal na své syny naléhat, aby se pokusili přijít na způsob, jakým promítnout film více lidem najednou.

Lepší než Edison

První experimenty začaly již v zimě téhož roku, přičemž následující rok přišli talentovaní Lumièrové s vlastním zařízením. Jejich výtvor vážil asi pět kilogramů, čímž byl oproti původnímu přístroji mnohem menší a lehčí. Technologickou novinku bratři pojmenovali jako kinematograf, jejíž provoz zajišťoval ruční pohon pomocí kliky. Oproti původnímu elektrickému promítači bylo Lumièrovské zařízení možné používat úplně všude. Kinematograf také promítal filmy rychlostí 16 snímků za sekundu, což bylo násobně pomalejší než Edisonovo zařízení s 48 snímky za sekundu.

Čtěte také: Nejlepší české filmy 2023: Sci-fi, dokument i film podle skutečných událostí

Promítací zařízení bylo tišší a k projekci potřebovalo méně filmu. Onou klíčovou inovací byl mechanismus založený na způsobu, jakým fungoval šicí stroj. Zajímavé přitom je, že použitý princip zvažoval také Edison, který ale nakonec upřednostnil kontinuální pohyb. Tak či onak, Lumièrovský kinematograf byl první zařízení svého druhu schopné snímat, kopírovat a promítat podávané obrázky.

První veřejné promítání

Po řadě soukromých projekcí se první veřejné promítání konalo 28. prosince 1895 v Grand Café na pařížském bulváru Kapucínů. Na historické události se promítala desítka krátkých šotů, každý v délce přibližně 50 sekund. Lumièrovským režijním debutem byl snímek „La sortie des usines Lumière“ („"Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny“) a další krátké nahrávky, mezi nimiž byly záběry krmení dítěte, koupání v moři nebo salta na dece. Mezi slavnější snímky patří Příjezd vlaku na nádraží. Této scény se diváci natolik zalekli, že někteří dokonce s vyděšením v očích vyskočili ze sedadel a opustili sál.

Dnes filmové médium oslovuje miliardy diváků po celém světě a pro většinu z nás je velmi pravidelným zdrojem levné a snadno dostupné zábavy, kterou bereme do jisté míry jako součást každodennosti.

Zdroj: History.com