Film vs. realita: Valkýra má precizní atentát na Hitlera, byl však Stauffenberg skutečně hrdinou?

Ne všechny bitvy se odehrávají na bojištích. Valkýra vám ukáže, že k jednomu z nejdůležitějších zvratů druhé světové války mohlo dojít v samotném Německu v době, kdy byli Spojenci i Sověti ještě daleko od Berlína. Tom Cruise ve filmu Bryana Singera ztvárnil Clause von Stauffenberga, důstojníka, jenž se rozhodne v zájmu Německa zlikvidovat Adolfa Hitlera. Chce k tomu využít bombu a několik dalších důstojníků, kteří věří, že jejich zemi bude líp bez psychopata se srandovním knírkem.

Jenže kdo dával ve škole alespoň trošku pozor, ten ví, že jejich plán nevyšel. A i když si tvůrci filmu pár věcí přibarvili, protože chtěli natočit spíš napínavou podívanou než historickou rekonstrukci, rozhodně se snažili některé věci nepodceňovat.

Hollywoodský Stauffenberg

Každý film potřebuje hrdinu, a pokud opravdový hrdina není na skladě, v Hollywoodu si ho rádi vymyslí. Nebo upraví tak, jak jim to vyhovuje. A přesně to se stalo i v případě Clause von Stauffenberga. Tom Cruise tu od začátku hraje muže, jenž je sice stoprocentní voják, ale rozhodně nevěří v bláboly, které z pusy vypouští Adolf Hitler. Nebojuje za vůdce, bojuje za Německo. A ví, že Německo prohrává, a dokud bude Hitler u kormidla, bude to jen a jen horší, a to hlavně pro obyčejné Němce. Takže se rozhodne ho zabít.

Jednoduché? Ve filmu ano, ve skutečnosti to však se Stauffenbergem bylo trošku složitější a k hrdinovi měl docela daleko. Na začátku své kariéry nejenže podporoval Hitlera a myšlenky národního socialismu, ale byl to regulérní antisemita zodpovědný za několik masakrů na východní frontě. S genocidou židů nesouhlasil, na druhou stranu se nebránil myšlence, že odstranění veškeré židovské kultury bude pro Německo výhodné. Protihitlerovské nálady se u něj začaly projevovat až v době, kdy už se tušilo, že jeho země nemůže válku vyhrát. Takže i když ho ve filmu vidíme jako hrdinu, jeho cesta k hrdinství byla poměrně dost klikatá. A taky ošklivá.

Jen jeden vůdce

Filmová Valkýra se točí okolo Stauffenberga, jenž tu je líčený jako vůdce rebelujících vojáků, kteří chtěli zlikvidovat Hitlera. A právě Stauffenbergův zápal, charisma a velitelské schopnosti byly to nejpodstatnější pro sestavení týmu schopného náročnou misi splnit. Jenže Stauffenberg hrál tak trochu druhé housle. Mnohem důležitějším mužem byl ve skutečnosti Henning Von Tresckow, jehož si ve filmu zahrál Kenneth Branagh.

Právě Von Tresckow dovedl získat pro svou věc další vojáky, kteří se často scházeli v jeho vlastních kancelářích, v nichž se vymýšlelo, jak se Hitlera zbavit. Film navíc působí dojmem, že Stauffenberg musel ostatní důstojníky přemlouvat, postupně přetahovat na svou stranu a do celé věci nutit. Spousta z nich ale byla naopak velmi ochotná pomoci s likvidací vůdce třetí říše. V německé armádě totiž existovala spousta lidí, kteří s Hitlerem nesouhlasili.

Na detailech záleží

Režisér Bryan Singer si možná upravil příběh, rozhodně však nechtěl dělat kompromisy v tom, jak bude jeho Valkýra vypadat, a pokoušel se ji mít historicky co možná nejvěrnější. Pár věcí nicméně neuhlídal. Von Tresckow se například stal generálmajorem až 1. června 1944, generálskou uniformu však ve filmu nosí od začátku (tedy i v době, kdy byl pouze plukovníkem). Stauffenberg má zase medaile z první světové války, i když byl příliš mladý na to, aby v ní bojoval.

Jinak ale Singer většinu věcí trefil. Kostýmy a uniformy odpovídají době, tvůrcům se povedlo sehnat třicet dálnopisů, které se tehdy používaly, a třešničkou na dortu jsou autentické tanky a letadla. Obyčejně hollywoodští filmaři nechají vyrobit kopie, Singer měl však k dispozici opravdové.

Dále se pak filmaři vyřádili i na komplexu Vlčí doupě, což byl Vůdcův hlavní stan, kde na něj spiklenci podnikli neúspěšný atentát. Jeho kopie se stavěla tři měsíce a podle historiků je naprosto přesná. O to víc nicméně zaráží fakt, že se stejné péče nedočkala scéna, v níž Stauffenberg přijde ke svým zraněním. Bombu na něj totiž hodí letadlo, které by ji nebylo schopné nést!

Zdroj: Cambridge University Library