Povraždil 2 miliony lidí a nikdy nepykal. Zrůdného diktátora spálili na odpadcích

Nikdo dodnes netuší, jak a proč zhruba 40letý Saloth Sar přijal v roce 1970 jméno Pol Pot, a není pravděpodobné, že se to kdy dozvíme. Jako jeden z motivů můžeme ale bezpečně považovat jeho chorobnou paranoiu a posedlost utajováním jakýchkoli informací. Ačkoli vládl krvavému režimu nastolenému kambodžskými komunisty železnou pěstí, nikdy nepovažoval za rozumné vytvářet kult osobnosti tak, jak to známe od Hitlera a Stalina.

Mohlo by vás zajímat: Genocida ve 20. století aneb Mrazivý příběh, za který by se moderní společnost měla stydět

Pol Pot nikdy nevystupoval před davy, obyčejní lidé jeho tvář neznali a mnohdy ani nevěděli, zda je skutečný. Jeho jméno považovali za synonymum Angkaru, tzv. „Organizace“, v jejímž čele Pol Pot stál. I v době, kdy ovládal celou zemi, znali jméno Komunistická strana Kampučie jen ti nejvěrnější. Není divu, že se pro kambodžské komunisty vžilo označení Rudí Khmerové, které pro ně vymyslel nepřítel.

Komunismus dovezený z francouzských škol

Organizace, která páchala natolik brutální zločiny proti lidskosti, že je těžké je vylíčit bez mrazení v zádech, přitom de facto vznikla na místě, kde by to čekal málokdo – na francouzských školách. Právě tam se během zahraničního studijního pobytu potkali někteří z jejích pozdějších představitelů s komunismem, včetně mladého Pol Pota. Samotný Angkar se pak zformoval v džungli a fungoval roky v ilegalitě, což ještě podpořilo paranoidní tajnůstkářství a brutální čistky na základě sebemenšího podezření z neloajality, které byly skoro poznávacím znakem.

Jak se dostala Organizace k moci? Žít na přelomu 60. a 70. let v Kambodži bylo jako bydlet mezi mlýnskými kameny. V zemi vládl autoritativní režim podporovaný vojsky Vietkongu, což otevřelo dveře politickým vraždám, manipulovaným volbám či korupci. Vláda byla brutální, ale také neschopná. A tak se Angkar s Pol Potem v čele vzmáhal a na různých územích si jeho vůdce zkoušel svou vizi marxisticko-nacionalistického světa.

V okamžiku, kdy se 17. dubna 1975 Rudí Khmerové zmocnili Phnompenhu, je mnozí lidé vítali s jásotem. Neuběhly přitom ani dva dny a přišli o všechno – majetek, zdraví, své nejbližší a mnohdy i život. Začal brutální experiment se sociálním inženýrstvím, který nelze nazvat jinak než genocidou.

Tři roky stačily na vyvraždění čtvrtiny obyvatel

Rudí Khmerové totiž všechny obyvatele města, víc než dva miliony lidí, okamžitě vyhnali pracovat na rýžová pole na venkov. Tvrdili jim, že se Američané chystají město bombardovat. Někteří si proto nevzali s sebou vůbec nic, někdy nestačili popadnout ani boty. Pochodovali týden cestami posetými mrtvolami. Kdokoli nemohl dál, ten byl zastřelen. A tím to rozhodně neskončilo.

Po Phnompenhu následovalo nucené vysídlení obyvatel dalších měst, která Pol Pot považoval za semeniště kapitalismu, a ideologické čistky. Rudí Khmerové povraždili mnoho lidí, kteří měli nějaké vzdělání nebo působili dojmem, že ho mají. I pouhé brýle byly někdy rozsudkem smrti. Ve výsledku tak stát přišel například o většinu umělců, učitelů i lékařů; všechny je poslali do nechvalně známého vězení. Mučili je a následně i povraždili na nedalekých polích i s rodinami včetně nemluvňat. Na ty ani neplýtvali municí, prostě je ubili o strom.

Docházení munice vojáků mělo pramalý efekt, zkrátka se během vraždění přešlo na bambusové tyče či motyky. Všechny masové hroby se dodnes nepovedlo vykopat, přesto v zemi stojí památníky z tisíců kostí a lebek. Někteří přeživší byli natolik traumatizovaní, že umírali během děsivých nočních můr. Tenhle fenomén dal dokonce vzniknout známému hororu Noční můra z Elm street.

V této nové „Demokratické Kampučii“ se samozřejmě okamžitě zhroutilo zdravotnictví a lidé umírali na úplně běžné a léčitelné choroby. Školství přestalo existovat. Khmérové zrušili i peníze, zakázali knihy, veškeré osobní vlastnictví i náboženství a zavedli příděly jídla tak mizivé, že byla drtivá většina lidí podvyživená. Mnozí umírali hlady.

K tématu: Genocida v Kambodži: Krutovláda Rudých Khmerů vedla až k předstírání manželského sexu

Koncept rodiny také přestal existovat. Ženy byly odděleny od mužů, matky od dětí. Miminka se odebírala ihned po narození a sexuální styky podléhaly striktním pravidlům. Děti pracovaly už od pěti let úplně stejně jako dospělí, od východu slunce do západu. Režim je nijak nešetřil, klidně je posílal čistit minová pole, mnohé další skončily v armádě a podílely se na vyvražďování Kambodžanů.

Během tří let, během nichž měl Pol Potův režim zemi v rukou, jeho lidé zabili zhruba 1,7 milionu obyvatel – celou čtvrtinu země. Přesné číslo obětí je ale nemožné stanovit, počítat by se koneckonců měli i ti, kteří zemřeli kvůli podvýživě či léčitelné chorobě.

Pol Pot v klidu dožil v horách

Důvod, proč se tohle šílenství povedlo zastavit, hledejme částečně v paranoie, kterou byla Demokratická Kampučia prosycená jako její vůdce. Pol Pot byl přesvědčen, že má nepřátele úplně všude, a sebemenší podezření řešil vraždou. Výjimkou nebyli ani lidé, které znal od dětství nebo s kterými bok po boku bojoval v odboji.

Popravy komunistických činitelů se konaly se stejnou kadencí jako popravy jiných skupin obyvatel. Podle Pol Pota byl zkrátka špehy a skrytými nepřáteli prosycen každý kousek jeho země, dokonce i armáda. Když pak vietnamská vojska v lednu 1979 vtrhla do země, povedlo se jim kvůli čistkám oslabené milice Rudých Khmerů rychle porazit.

Ani tehdy ale zhoubnému režimu nebyl konec. Pol Pot a jeho suita se přesunuli do hor Dangrek a během 80. let vedli s Vietnamci a jejich spolupracovníky guerillovou válku. Údajně i díky podpoře USA, Thajska a Číny, kterým přišlo vhod, že se Vietnam vyčerpává. Pol Pota jeho lidé sesadili až na konci 90. let, kdy proti sobě další brutální čistkou ve vedení organizace poštval i ty nejvěrnější stoupence. Dožil ale v klidu domácího vězení a zemřel přirozenou smrtí na srdeční selhání v 65 letech – 15. dubna 1998. To jest ve stejný den, kdy se z rádia dozvěděl, že se jeho věznitelé rozhodli ho vydat soudu. Jeho tělo ukázali novinářům, poté ho zpopelnili na hromadě odpadků, polámaného nábytku a starých pneumatik.

Zdroje: Philip Short:  Pol Pot: Anatomy of a Nightmare, Holocaust Memorial Day Trust, USC Shoah Foundation