Před 31 lety došlo k masakru na farmě Ovčara. Vyžádal si až 260 obětí

Omluva na začátek

Psal se 4. listopad roku 2010 a na trajektu přes Dunaj přijel za srbského města Bač srbský prezident Boris Tadič. Přivítal jej chorvatský prezident Ivo Josipovič s vukovarským starostou. „Jsem zde, abych ještě jednou vyslovil omluvu a vyjádřil lítost a tím umožnil, aby Srbové a Chorvati otevřeli novou stránku historie,“ řekl podle ČTK u památníku obětem ovčárského masakru Boris Tadič. Jednalo se významný symbolický akt snahy uvolnit napjaté vztahy mezi oběma národy. Mnozí mu ale vyčítají, že do Chorvatska přicestoval na neoficiální návštěvu a takový krok měl být učiněn při oficiální státní návštěvě.

Co se tehdy stalo?

Bitva o Vukovar skončila vítězstvím jugoslávské armády, která obsadila město 16. listopadu 1991. Asi 2 000 obránců bránilo město po celých 87 dní mnohonásobně větší přesile. Některé zdroje uvádějí, že proti chorvatským vojákům stálo více než 50 000 členů jugoslávské armády. Po skončení bojů se město ocitlo v troskách. Většina raněných chorvatských vojáků i civilistů hledala útočiště ve zdejší nemocnici. Chorvaté uzavřeli s politickým vedením jugoslávské armády dohodu, že mohou své raněné vojáky i civilisty z dobytého města evakuovat. Již v nemocnici ale došlo k celé řadě konfliktů mezi raněnými Chorvaty, Jugoslávci a obsluhujícím personálem.

Dohoda mezi vedením obou armád přestala platit a zraněné Chorvaty odvezli příslušníci jugoslávských paravojenských jednotek, jež mimo jiné zabránily i vjezdu pozorovatelům Červeného kříže. Nad dalšími událostmi zůstává rozum stát. Zajatí chorvatští vojáci neskončili na území kontrolovaném jejich armádou, jak zněla dohoda, ale byli odvezeni na prasečí farmu Ovčara. Ta se nacházela ve vzdálenosti asi 5 km jihovýchodně od města. Tato farma byla v říjnu roku 1991 přeměněna na zajatecký tábor, jenž se stal jakousi přestupní stanicí pro přibližně 3 000–4 000 chorvatských zajatců, kteří pak následně pokračovali do věznice ve Sremské Mitrovici nebo do kasáren JLA v Srbsku.

Váleční zajatci, mezi nimiž byli i civilisté, se ale do žádné věznice nedostali. Mnozí byli nejprve biti a mučeni a posléze společně s chorvatskými vojáky 20. listopadu 1991 zastřeleni. Těla skončila v hromadných hrobech, k jejichž zasypání byly použity buldozery.

Zajatecký tábor Ovčara byl uzavřen 26. prosince 1991. Samotná válka skončila v roce 1995 a Vukovar se pod chorvatskou správu vrátil o tři roky později.

Mezinárodního tribunál v Haagu

Dnes již nepochybujeme o tom, že událost z 20. listopadu 1991 na farmě Ovčara patří k největším masakrům chorvatské války za nezávislost. Mohlo by se zdát, že mezi obětmi byli jen Chorvaté, ale není to pravda. Mezi mrtvými byli identifikování příslušníci i jiných národů, kteří stáli na straně obránců Vukovaru, západní novináři a dobrovolníci.

Odkrytí hromadných hrobů a exhumace obětí začala v srpnu 1996 a trvala celých 40 dní. Postupně bylo v následujících letech identifikováno 194 obětí. Nicméně se předpokládá, že počet obětí byl o něco vyšší a nejčastěji se hovoří 250–260.

Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii kvalifikoval proběhlé události jako „válečný zločin“ a podle toho jednal o výši trestů pro hlavní aktéry a důstojníky zodpovědné za vraždění. V roce 2009 byl např. zásadním způsobem změněn v odvolacím řízení trest pro Veselina Šljivančanina, jenž byl viněn z toho, že umožnil mučení a následné zabití nejméně 194 Chorvatů.

Z původních pěti let mu byl trest zvýšen na 17 let odnětí svobody. V souvislosti s masakrem na farmě Ovčara byl odsouzen i Mile Mrkić. Miroslav Radič byl nakonec zproštěn obžaloby. Pokud bychom sečetli délku trvání trestů pro dalších 14 osob, došli bychom k číslu 214 let odnětí svobody.

Zdroj: MCDR Vukovar