Vraždili jako esesáci a pobili 254 lidí včetně dětí. Odporný čin židovských teroristů vyvolal rychlou odplatu

Bylo 4:30 ráno, když se na okraji vesnice začaly objevovat stíny. Od jihu se objevili příslušníci Irgunu, zatímco ze severu přicházeli příslušníci skupiny Lechi. Byli vyzbrojeni samopaly, puškami a granáty, jedinou mechanizaci představovalo obrněné vozidlo s tlampačem, které se blížilo z východu.

Když arabské stráže na okrajích vesnice zjistily, co se děje, spustily poplach. „Jahúd alajná! Židé jsou tady!“ ozvalo se tichou nocí a zazněly první výstřely. Vozidlo s tlampačem začalo Araby vyzývat, aby vesnici opustili, slova ale nikdo neslyšel. Vůz uvízl v příkopu a nakonec vypálil dávku z kulometu, což byl domluvený signál k útoku.

We'll never forget..
We'll never forgive..
Deir Yassen massacre will remain as a disgrace to the Israeli occupation till its last day.#DeirYassinMassacare#IsraeliCrimes pic.twitter.com/ljG9aOPSRG

— Motee Abu Msabeh🇵🇸 (@motee_im) April 9, 2020

Přečtěte si také: Unikátní Železná kopule vs. rakety Kásám: Všechno podstatné, co potřebujete vědět o současném válčení v Izraeli

Masakr ve stylu jednotek SS

Mnohým obyvatelům vesnice se podařilo uprchnout západním směrem, další ale takové štěstí neměli. Bojovalo se o každý dům. Útok židovských teroristů ale po počátečním úspěchu začal váznout, jako ve všech arabských vesnicích měla většina mužů doma nějakou zbraň a obyvatelé Gajr Jásínu bránili své domy s překvapivou zatvrzelostí. Židům trvalo dvě hodiny, než překonali první řadu domů a dostali se do středu vesnice. Tam si obě skupiny padly do náručí.

Nebyl ale čas na oslavy. Začala docházet munice a útočníci nevycvičení v takovém způsobu boje propadali panice. Měli sice jen čtyři mrtvé, zraněni ale byli oba velitelé. Paradoxně s tím, jak arabský odpor slábl, začala růst agresivita příslušníků Irgunu a Lechi. Začali vyhánět Araby z domů a včetně malých dětí je střílet přímo na ulici. Pokud se někdo zabarikádoval uvnitř, použili teroristé granáty a trhaviny. Takto bylo zničeno nejméně 15 domů. Těla 254 obětí masakru byla následující den bez ladu a skladu naházena na dno kamenolomu, který po staletí tvořil základ prosperity vesnice.

Když na místo masakru dorazil představitel Mezinárodního Červeného kříže Švýcar Jacques de Reinier, netrvalo mu dlouho, aby pochopil, v jakých rukou se vesnice ocitla. „Zcela mladí chlapci a dívky ozbrojení po zuby pistolemi, samopaly, granáty, a dokonce i řeznickými noži pobíhali sem a tam,“ vyprávěl později. „Bylo to čisticí komando, které svědomitě plnilo svůj úkol. Připomínalo mi to příslušníky SS, které jsem viděl za války v Aténách.“

Irgun a Lechi

Skupiny Irgun a Lechi byly původně součástí podzemní židovské vojenské organizace Hagana, která působila na území Palestiny v době britského mandátu do roku 1948. Irgun, plným názvem Národní vojenská organizace v zemi izraelské, se od Hagany odtrhnul poté, co někteří její členové nesouhlasili s vojenskou strategií zdrženlivosti vůči arabským protižidovským útokům.

Před masakrem v Dajr Jásínu se Irgun dopustil mnoha dalších útoků včetně bombového útoku na hotel Krále Davida v Jeruzalémě (červenec 1946), pumového útoku na britské velvyslanectví v Římě (říjen 1946) nebo osvobození židovských vězňů z věznice v Akku v květnu 1947. Poslední vůdce Irgunu Menachem Begin založil po vzniku Izraele politickou stranu Cherut, jež se později sloučila s několika dalšími středovými a pravicovými stranami do strany Likud.

Ve volbách v roce 1977 vyhrál Beginův Likud parlamentní volby, a on se tak stal prvním izraelským pravicovým premiérem. I přes obavy z radikalismu to byl nakonec právě Begin, kdo uzavřel vůbec první mírovou smlouvu s arabským státem (Egyptem), za což byl oceněn Nobelovou cenou za mír.

Od Irgunu se v roce 1940 oddělila skupina Stern, nejmenší a nejradikálnější ze tří sionistických vojenských skupin (Hagana, Irgun a Stern/Lechi). Skupina pojmenovaná podle svého zakladatele Avrahama Sterna, který pocházel z polské části carského Ruska, neměla nikdy více než několik set členů. Po Sternově smrti v roce 1942 se skupina přejmenovala na Lechi, což je akronym pro Lochamej cherut Jisra'el, tedy Bojovníci za svobodu Izraele.

Mohlo by vás také zajímat: Írán může mít tento týden materiál na jadernou bombu, bojí se USA. Chystá Izrael sabotáž?

Lechi stála za vraždou lorda Moynea v Káhiře v listopadu 1944 a provedla řadu útoků proti britské správě a palestinským Arabům. V září 1948 zavraždil příslušník Lechi vyslance OSN Folke Bernadotta, jedním z vůdců skupiny byl i Jichak Šamir, který se stal v letech 1983–84 a 1986–92 izraelským premiérem.

Odveta za Dajr Jásín

Masakr ve vesnici Dajr Jásín odsoudila jak britská správa Palestiny, tak světová veřejnost včetně takových osobností, jako byl Albert Einstein. Na Palestince mělo vyhlazení vesnice ničivý dopad - kolem 750 000 se jich z obavy o svůj život snažilo prchnout z území, jež OSN přiřkla budoucímu státu Izrael.

Arabové se za tento masakr pomstili již 13. dubna 1948, když zaútočili na obrněný konvoj automobilů s lékaři, sestrami a pacienty směřující do židovské nemocnice Hadasa v Jeruzalémě. V průběhu mnoho hodin trvajícího boje na přístupové silnici na horu Scopus, kde se hlavní jeruzalémská nemocnice nachází, zaživa uhořelo 77 osob.

Zdroj: Larry Collins, Dominique Lapierre: Ó Jeruzaléme, Praha 1993