22. srpna 2022 16:22

Válka USA a Kanady přinesla prokletí amerických prezidentů. Zatím jich zemřelo sedm

V roce 1812 začaly ve Washingtonu sílit hlasy požadující útok na sousední Kanadu, jež byla v té době britskou kolonií. Napoleon v té době blokoval britský obchod a chystal invazi do Británie. Vhodnější příležitost k další expanzi byste hledali jen stěží.

Kanada se zdála být snadným soustem. Zatímco ve Spojených státech žilo v roce 1812 7,5 milionu lidí, v britské kolonii byste jich napočítali nanejvýš 500 000. Podle amerického historika Donalda R. Hickeye ale jestřábům ve Washingtonu nejspíš unikl fakt, že navzdory početní převaze v populaci mají Spojené státy ve zbrani jen 12 000 vojáků včetně „příliš mnoha neschopných důstojníků a množství nevycvičených rekrutů“.

Aby toho nebylo málo, nevyšla ani sázka na podporu místních obyvatel, kteří měli Američany vítat jako osvoboditele, ani indiánských kmenů, pro které byly USA synonymem expanzionismu. Šavanský náčelník Tecumseh, který do té doby se svou unií indiánských kmenů přestal obtěžovat Brity a kanadské kolonisty, naopak obrátil své muže proti Američanům.

Výpad z Detroitu

Boje propukly 12. července 1812, kdy americký generál William Hull vytáhl s necelými 2 000 muži z Detroitu proti pevnosti Fort Malden v Horní Kanadě. Pevnost sice oblehl, ale když Tecumsehovi indiáni napadli jeho zásobovací vlak, stáhl se zpět do Detroitu. Teď byla řada na Britech.

Britský generál Isaac Brook začal ostřelovat z děl pevnost v Detroitu, kterou mezitím oblehli kanadští indiáni. V srpnu 1812 se Hull s celou posádkou vzdal a Britové obsadili i Fort Dearborn v dnešním Chicagu spolu s americkou základnou na ostrově Mackinac mezi jezery Huron a Michigan. Hull byl později postaven před vojenský soud a odsouzen za zbabělost a zanedbání povinností.

Bitva na Niagaře a výpad na Montréal

O něco později se na východě chystal americký generál Stephen Van Rensselaer překročit hraniční řeku Niagaru a obsadit výšiny na druhém břehu. Pár dnů ztratil, když jeden z jeho důstojníků záhadně zmizel i se všemi vesly od člunů, nakonec ale 11. října slavnostně zaútočil.

Po překonání Niagary Američané na druhém břehu vyšplhali po stezce používané rybáři na vrchol kopce, tam ale na ně už čekali Britové. Vypukla bitva, v níž bylo na 950 amerických vojáků zahnáno z výšin a zajato poté, co skupina newyorských milicionářů odmítla opustit americké území a přijít jim na pomoc. Zhruba 300 Američanů padlo nebo bylo zraněno, Britové měli asi 100 obětí.

Třetí a nejsilnější útok zahájili Američané v listopadu 1812. Mířil na Montréal a účastnilo se ho 6 000 amerických vojáků pod velením generála Henryho Dearborna. Mnozí vojáci ale odmítali bojovat mimo území Spojených států a útok po několika menších srážkách a jedné noční pohromě, kdy na sebe Američané v noci stříleli navzájem, vyzněl do ztracena.

Tecumsehova kletba

Z chmurných výsledků podzimní kampaně se Američané poučili a v roce 1813 zaútočili s větší a zkušenější armádou podporovanou loďstvem a vedenou novými veliteli, jakým byl například budoucí prezident William Henry Harrison. Během několika měsíců se jim podařilo zničit britskou flotilu na Erijském jezeře, obsadit strategicky významnou pevnost Fort George v ústí řeky Niagary, znovudobýt Detroit a obsadit York (dnešní Toronto).

Jedna z bitev měla pro budoucí americké dějiny zásadní význam. Došlo k ní 5. října 1813 na kanadské Temži a Američané vedení Harrisonem v ní porazili Brity podporované Tecumsehovo vojsko. Tecumseh byl v bitvě smrtelně raněn, ale než zemřel, proklel Harrisona a jeho nástupce. „Já jsem ten, kdo má právo uctívat a ochraňovat zemi předků. Říkám vám, že Harrison zemře a také další velcí vůdci Bílých tváří zvolení každých dalších 20 let,“ vzkázal vítěznému generálovi. Ten byl v roce 1840 zvolen prezidentem, už měsíc po inauguraci ale nečekaně zemřel. Harrisonova smrt odstartovala sérii dalších úmrtí vládců Bílého domu. Bylo jich sedm a všichni byli zvoleni v roce dělitelném dvaceti.

Poslední válka

I přes úspěchy roku 1913 ale nebyla pozice Američanů nijak růžová a koncem roku se už Britům dařilo je zatlačovat zpět. Když pak v roce propukly na Niagaře další boje, přišlo vystřízlivění v podobě zkušených jednotek a loďstva zaslaných z Evropy. Tam skončila vleklá válka proti Napoleonovi, což Britům uvolnilo ruce.

Američané pochopili, že obsazení Kanady je iluzí a stáhli se zpět. Mírová smlouva z Gentu ratifikovaná Kongresem USA v únoru 1815 vracela vše do původního stavu před válkou a jak můžemte vidět v dokumentu Velké vlakové putování po Americe v pondělí večer na Prima ZOOM, výsledkem konfliktu nakonec bylo jen opevňování kanadsko-americké hranice pro případ dalšího konfliktu. K tomu ale už nikdy nedošlo.

ZDROJ: History

Miroslav Honsů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom