31. července 2022 06:00

Bojoval s komunisty i homosexuály: Jak falešný válečný hrdina otřásl Amerikou

Přestože americká politika silně ovlivňovala světové dění napříč celým 20. stoletím, jen malému množství jmen se v tamější prezidentské demokracii podařilo dosáhnout globálního věhlasu. Joseph McCarthy mezi tuto hrstku politiků bezesporu patří, přestože na něj historie nevzpomíná zrovna v dobrém.

Venkov ve státě Wisconsin, šest sourozenců, irsko-německé kořeny rodičů. Takové bylo dětství budoucího vlivného senátora Josepha Raymonda McCarthyho, který se narodil roku 1908. Ve 14 letech odešel ze školy a pomáhal rodičům s hospodářstvím, později vystudoval práva na univerzitě. Už krátce po dokončení studií v polovině 30. let nebylo možné o mladíkových ambicích pochybovat – chtěl se stát okresním prokurátorem, nakonec se mu podařilo obsadit pozici soudce, a to jako nejmladšímu člověku v dějinách Wisconsinu. Rychle získal pověst extrémně efektivního, ale zároveň i precizního soudce, jeho kariéru však přerušila druhá světová válka.

V roce 1942 McCarthy dobrovolně narukoval k námořní pěchotě a až do roku 1945 sloužil v Pacifiku. Díky minulosti u soudu zahájil službu jako poručík, postupně byl povýšen na kapitána. Řadu svých válečných úspěchů i participací však následně poněkud zkreslil, aby jeho poválečná politická kariéra vypadala lépe – což se vcelku dařilo, jelikož (zřejmě nezaslouženě) obdržel v roce 1952 letecký kříž za zásluhy a ještě předtím se dostal do vysněného Senátu.

V roce 1946 McCarthy těsně porazil Roberta La Foletteho z Wisconsinské progresivní strany, jenž byl zvolen ve třech předchozích volbách, a stal se tak senátorem za svůj rodný stát. Po několika letech poměrně nevýrazné práce přišel počátkem roku 1950 s tvrzením, které změnilo americké dějiny 20. století: McCarthymu se totiž do rukou údajně dostal seznam komunistických špionů, kteří měli na Ministerstvu zahraničí a dalších federálních institucích sbírat informace pro znepřátelený Sovětský svaz. McCarthyho politická hvězda letěla vzhůru, ovšem za cenu odstartování novodobého honu na čarodějnice.

Morální panika

Mezi lety 1950–1954 McCarthy budoval svou auru bojovníka proti komunismu a insidera, jemuž se do rukou dostávají informace o protistátní činnosti různých politiků, úředníků a veřejně činných osob. Tato závažná obvinění však obvykle nemohl dokázat, a pro tento styl očerňovací politiky se vžil termín „mccarthismus“. V dnešním, širším pojetí se jedná o využívání demagogických, bezohledných a neopodstatněných obvinění vůči politickým či názorovým oponentům; dřívější význam kladl větší důraz na patriotismus a antikomunistické postoje.

Vedle této „rudé paniky“, která se samozřejmě týkala strachu z možného rostoucího vlivu komunistických myšlenek, probíhala i tzv. „levandulová panika“ zaměřená na homosexuály (ať už skutečné, nebo domnělé) ve státní správě. Ti byli hromadně propouštěni, neboť jejich pomyslný mravní profil měl být poškozen homosexuální orientací – v té době psychickou nemocí.

Mccarthismus bývá často směšován s aktivitami Výboru pro neamerickou činnost. To však byla instituce existující zcela nezávisle na McCarthym už od konce 30. let. Už v roce 1947 tento výbor zakázal činnost tzv. Hollywoodské desítce čili deseti filmařům, jejichž činnost byla prohlášena za protiamerickou. Z této skupiny byl nejznámější scenárista Dalton Trumpo, postupem let (i s rostoucím množstvím obvinění vznesených McCarthym) výbor zatkl či znemožnil pokračování v kariéře stovkám umělců – mimo jiné Charliemu Chaplinovi, Orsonu Wellesovi, Bertoldu Brechtovi, Luisu Buñuelovi či Jiřímu Voskovcovi, který po svém příjezdu do USA v roce 1950 strávil téměř celý rok na imigrantském ostrově Ellis.

Konec kariéry i života

V roce 1954 však McCarthyho hvězda začala vyhasínat a jeho neprůkazné útoky na všechny možné cíle se pomalu zajídaly i dosavadním příznivcům. Definitivní tečkou za jeho veřejným působením byla oboustranná a hojně medializovaná obvinění mezi McCarthym a armádními představiteli. Koncem roku Senát udělil McCarthymu důtku, což byl značně výjimečný trest. Během svého druhého funkčního období, přesněji v roce 1957, rodák z obce Grand Chute zemřel na hepatitidu. Hovořilo se o zhoubném vlivu jeho alkoholismu, kvůli němuž se dožil pouhých 48 let.

Později zveřejněné sovětské dokumenty daly McCarthymu částečně za pravdu – řada jím obviněním osob se prosovětské špionáže zřejmě opravdu dopouštěla. Rozsah mccarthismu však podle dostupných informací neodpovídal reálným protiamerickým aktivitám, a tak období první poloviny 50. let dodnes zůstává především temnou připomínkou toho, jak snadno může i demokratická společnost podlehnout totalitním praktikám.

ZDROJ: Wikipedia

Mojmír Sedláček

Mojmír Sedláček

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Sdílejte článek
Štítky USA Tichý oceán Druhá světová válka Jiří Voskovec Senát Spojených států amerických Joseph McCarthy mccarthismus

Populární filmy na Prima Zoom