20. července 2022 06:00

Emil Zátopek a komunismus: Jak to bylo se slavným sportovcem a totalitním režimem?

Oslavovaný hrdina na běžeckém ovále, možná až příliš nekritizovaný mimo něj. Odkaz Emila Zátopka je pro většinu Čechů dodnes těžko uchopitelný.

Kdo je nejlepší český (potažmo československý) sportovec všech dob? V oblíbené disciplíně vymýšlení žebříčků všeho druhu byste asi nevynechali jména jako Jaromír Jágr, Pavel Nedvěd, Martina Sáblíková, Věra Čáslavská, Jan Železný a řadu dalších. Na pomyslné nejvyšší příčky by však bezesporu cílil i náš nejslavnější běžec, bez přehánění legendární Emil Zátopek. Jeho život však zcela ukázkový nebyl.

Geniální sportovec...

V životopisech slavných sportovců se často uvádí, že se už od raného věku začali projevovat jako pohybově nadaní a sledování sportovní kariéry pak bylo nevyhnutelné. O to překvapivější je zjištění, že Zátopek začal s běháním až ve svých 19 letech – a to dokonce proti své vůli! Jako jedno z osmi dětí narozených v chudé rodině ho žádná zářná budoucnost nečekala, od 16 let pracoval kopřivnický rodák v Baťových obuvnických závodech ve Zlíně. Tamější trenér ho však jednou odvelel k úplně jiným závodům, totiž těm běžeckým. Zátopek se na běhání sice fyzicky necítil, přesto v daném amatérském závodě skončil na druhém místě, a prokázal tak nečekaný talent.

Už po několika letech na trati se Zátopkovi podařilo překonat řadu československých rekordů na vzdálenostech mezi dvěma a pěti kilometry. To se psal rok 1944. Po konci druhé světové války narukoval do armády a následně byl vybrán do československé reprezentace na atletickém mistrovství Evropy v roce 1946. Tam ještě medaili nezískal, následně však vybojoval nejcennější kovy na evropských šampionátech v letech 1950 a 1954, olympijských hrách 1948 a samozřejmě především na legendární olympiádě roku 1952 v Helsinkách. Tam ovládl běhy na pět i deset kilometrů a dokonce i maraton, který běžel poprvé v životě; vše navíc při pokoření olympijských rekordů. Tento fantastický úspěch se od té doby nikomu jinému nepodařil. Kariéru Zátopek ukončil v roce 1958 po několika zraněních, kvůli kterým se už nikdy nedokázal vrátit na úroveň životní formy z Helsinek.

... i morálně pochybný občan

O sportovních úspěších a kvalitách Emila Zátopka nemůže být pochyb, hledisko osobních názorů je však už složitější. Jeho dělnický původ se komunistickému režimu, který se po druhé světové válce propracovával k moci, náramně hodil stejně jako profese vojáka. Úspěch na olympiádě v roce 1948 pak Zátopkovi umožnil svatbu s Danou Ingrovou, úspěšnou oštěpařkou, jejíž kádrový profil však nebyl vyhovující – jejím kmotrem byl ministr londýnské exilové vlády Jan Sergěj Ingr. V roce 1950 Zátopek schválil rozsudek proti skupině Milady Horákové. O tři roky později vstoupil do KSČ, za další tři roky se stal spolupracovníkem vojenské kontrarozvědky spadající pod StB. Příliš angažovaný však nebyl, zabýval se především sportem; pro komunistickou stranu byl cenný především jako veřejný podporovatel režimu.

Během 60. let se Zátopek stále výrazněji stavěl na stranu demokratických proudů v KSČ, následně podporoval myšlenky pražského jara a vystoupil proti okupaci v srpnu 1968. Podepsal manifest Dva tisíce slov, a přestože svůj souhlas později odvolal, v hlediska režimu byl již nežádoucí. Stal se součástí podivného soudního procesu, v němž poslanec Vilém Nový označil Palachovo upálení za podvod a obvinil několik aktivistů, že Palacha k jeho činu navedli; Zátopek (společně s dalšími osobnostmi) Nového žaloval kvůli křivému obvinění, nakonec se však z procesu stáhl – bojovat se státní mocí podle něj nemělo smysl. Následně byl odejit z armády a pracoval jako geolog, v potu tváře hloubil studny. Po pádu režimu byl rehabilitován, obdržel medaili Za Zásluhy I. stupně a dočkal se i označení nejlepšího českého atleta 20. století. Zemřel v roce 2000 na Alzheimerovu chorobu.

Přijetí rozporuplnosti

Zátopkova buldočí povaha nezaujala jen komunistický režim, ale i běžný lid: Zátopek se neprofiloval jako nadčlověk, pro něhož jsou úžasné sportovní výkony něčím samozřejmým. Naopak zdůrazňoval bolest, kterou při běhu pociťuje – a kterou je třeba překonat. Inspirativní přístup ke sportu však Zátopek do osobního života nepřenesl a ke své nejednoznačné minulosti se po pádu totalitního režimu příliš nevyjadřoval; o hájení jeho jména se tak starala především Dana Zátopková, která svého manžela o 20 let přežila.

Odkaz Emila Zátopka je tak dodnes značně problematický. Většina lidí má problém se smířit s komplexností jeho charakteru, která zahrnuje jak úchvatné sportovní výkony, tak i morálně pochybná rozhodnutí v osobním životě. Není však třeba sklouzávat k vychtěné dichotomii padouch/hrdina a prostě přijmout Zátopka takového, jaký byl. Stejně jako spousta jiných sportovců se o politiku nechtěl příliš zajímat, raději se zaměřoval na to, co uměl nejlépe; a samozřejmě si také užíval popularitu a přízeň davů. Jeho schvalování totalitního režimu je sice amorální, ovšem ne o mnoho více nežli mlčení většiny tehdejšího národa. Mezi absolutní špičku tuzemského sportu tedy rozhodně patří – avšak dělat z něj morální ikonu bychom neměli; o to se pokoušel už jiný režim před dlouhými sedmi dekádami.

Mojmír Sedláček

Mojmír Sedláček

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom