Emil Zátopek a komunismus: Jak to bylo se slavným sportovcem a totalitním režimem?

Kdo je nejlepší český (potažmo československý) sportovec všech dob? V oblíbené disciplíně vymýšlení žebříčků všeho druhu byste asi nevynechali jména jako Jaromír Jágr, Pavel Nedvěd, Martina Sáblíková, Věra Čáslavská, Jan Železný a řadu dalších. Na pomyslné nejvyšší příčky by však bezesporu cílil i náš nejslavnější běžec, bez přehánění legendární Emil Zátopek. Jeho život však zcela ukázkový nebyl.

Geniální sportovec...

V životopisech slavných sportovců se často uvádí, že se už od raného věku začali projevovat jako pohybově nadaní a sledování sportovní kariéry pak bylo nevyhnutelné. O to překvapivější je zjištění, že Zátopek začal s běháním až ve svých 19 letech – a to dokonce proti své vůli! Jako jedno z osmi dětí narozených v chudé rodině ho žádná zářná budoucnost nečekala, od 16 let pracoval kopřivnický rodák v Baťových obuvnických závodech ve Zlíně. Tamější trenér ho však jednou odvelel k úplně jiným závodům, totiž těm běžeckým. Zátopek se na běhání sice fyzicky necítil, přesto v daném amatérském závodě skončil na druhém místě, a prokázal tak nečekaný talent.

Už po několika letech na trati se Zátopkovi podařilo překonat řadu československých rekordů na vzdálenostech mezi dvěma a pěti kilometry. To se psal rok 1944. Po konci druhé světové války narukoval do armády a následně byl vybrán do československé reprezentace na atletickém mistrovství Evropy v roce 1946. Tam ještě medaili nezískal, následně však vybojoval nejcennější kovy na evropských šampionátech v letech 1950 a 1954, olympijských hrách 1948 a samozřejmě především na legendární olympiádě roku 1952 v Helsinkách. Tam ovládl běhy na pět i deset kilometrů, a dokonce i maraton, který běžel poprvé v životě; vše navíc při pokoření olympijských rekordů. Tento fantastický úspěch se od té doby nikomu jinému nepodařil. Kariéru Zátopek ukončil v roce 1958 po několika zraněních, kvůli kterým se už nikdy nedokázal vrátit na úroveň životní formy z Helsinek.

... i morálně pochybný občan

O sportovních úspěších a kvalitách Emila Zátopka nemůže být pochyb, hledisko osobních názorů je však už složitější. Jeho dělnický původ se komunistickému režimu, který se po druhé světové válce propracovával k moci, náramně hodil stejně jako profese vojáka. Úspěch na olympiádě v roce 1948 pak Zátopkovi umožnil svatbu s Danou Ingrovou, úspěšnou oštěpařkou, jejíž kádrový profil však nebyl vyhovující – jejím kmotrem byl ministr londýnské exilové vlády Jan Sergěj Ingr. V roce 1950 Zátopek schválil rozsudek proti skupině Milady Horákové. O tři roky později vstoupil do KSČ, za další tři roky se stal spolupracovníkem vojenské kontrarozvědky spadající pod StB. Příliš angažovaný však nebyl, zabýval se především sportem; pro komunistickou stranu byl cenný především jako veřejný podporovatel režimu.

Během 60. let se Zátopek stále výrazněji stavěl na stranu demokratických proudů v KSČ, následně podporoval myšlenky pražského jara a vystoupil proti okupaci v srpnu 1968. Podepsal manifest Dva tisíce slov, a přestože svůj souhlas později odvolal, z hlediska režimu byl již nežádoucí. Stal se součástí podivného soudního procesu, v němž poslanec Vilém Nový označil Palachovo upálení za podvod a obvinil několik aktivistů, že Palacha k jeho činu navedli; Zátopek (společně s dalšími osobnostmi) Nového žaloval kvůli křivému obvinění, nakonec se však z procesu stáhl – bojovat se státní mocí podle něj nemělo smysl. Následně byl odejit z armády a pracoval jako geolog, v potu tváře hloubil studny. Po pádu režimu byl rehabilitován, obdržel medaili Za Zásluhy I. stupně a dočkal se i označení nejlepšího českého atleta 20. století. Zemřel v roce 2000 na Alzheimerovu chorobu.

Přijetí rozporuplnosti

Zátopkova buldočí povaha nezaujala jen komunistický režim, ale i běžný lid: Zátopek se neprofiloval jako nadčlověk, pro něhož jsou úžasné sportovní výkony něčím samozřejmým. Naopak zdůrazňoval bolest, kterou při běhu pociťuje – a kterou je třeba překonat. Inspirativní přístup ke sportu však Zátopek do osobního života nepřenesl a ke své nejednoznačné minulosti se po pádu totalitního režimu příliš nevyjadřoval; o hájení jeho jména se tak starala především Dana Zátopková, která svého manžela o 20 let přežila.

Odkaz Emila Zátopka je tak dodnes značně problematický. Většina lidí má problém se smířit s komplexností jeho charakteru, která zahrnuje jak úchvatné sportovní výkony, tak i morálně pochybná rozhodnutí v osobním životě. Není však třeba sklouzávat k dichotomii padouch/hrdina a prostě přijmout Zátopka takového, jaký byl. Stejně jako spousta jiných sportovců se o politiku nechtěl příliš zajímat, raději se zaměřoval na to, co uměl nejlépe; a samozřejmě si také užíval popularitu a přízeň davů. Jeho schvalování totalitního režimu je sice amorální, ovšem ne o mnoho více nežli mlčení většiny tehdejšího národa. Mezi absolutní špičku tuzemského sportu tedy rozhodně patří – avšak dělat z něj morální ikonu bychom neměli; o to se pokoušel už jiný režim před dlouhými sedmi dekádami.

Zdroj: CNN Prima News / Český rozhlas / Paměť národa