Nakládal genitálie a vyráběl vlastní zombie. Policie obávaného kanibala přesto přehlížela

Je 22. července roku 1991 a policisté v bytě právě zatčeného Jeffreyho Dahmera nacházejí věci, které je budou strašit až do konce jejich životů. V řadovém bytě v americkém Milwaukee objeví čtyři uřezané lidské hlavy, pomalované nebo naopak vybělené lebky, lidská srdce, svaly, orgány, uřezané ruce, kompletní kostry, genitálie ve sklenicích a víc než sedmdesát fotografií zavražděných lidí a toho, jak je vrah postupně zbavoval končetin. V kádi s kyselinou se rozkládají dvě lidská torza.

Fascinace mrtvolami

O dětství Jeffreyho Dahmera se tvrdí, že nebylo moc šťastné. Rodiče se mu moc nevěnovali, měl zdravotní problémy, kvůli kterým musel na operaci kýly a kamarády si taky neuměl najít. Osamělé dospívání ale těžko může sloužit jako něco, díky čemu bychom zvládli pochopit, jak se z Dahmera mohl stát sadistický nekrofilní vrah a kanibal. Jeho záliba v pitvání mrtvých zvířat a fascinace jejich orgány, kostmi a anatomií a také sbírky koster a orgánů hlodavců a přejetých zvířat vybělených či naložených ve formaldehydu už na druhou stranu něco napovědět mohly.

V pubertě zjistil nejen že je gay, ale taky že má dost neobvyklé choutky. Jeho sexuální fantazie byly poměrně často provázané fantazírováním o pitvách.

První vraždu spáchal v roce 1978, tři týdny po promoci. Ani ne 19letého mladíka, který si ho stopnul, nalákal do bytu pod záminkou popíjení alkoholu. Když chtěl odejít, udeřil ho do hlavy těžkou činkou a uškrtil. Tehdy dal Dahmer poprvé volnost svým zvráceným sexuálním choutkám: Mladíkovu mrtvolu svlékl a dlouho nad ní masturboval. Dalšího dne provedl pitvu a tělo zakopal, jen aby ho o pár týdnů později opět odkryl a maso serval z kostí. Rozpustil ho v kyselině a spláchl do záchodu. Kosti rozdrtil a rozházel je v lese za domem.

Vražedné řádění

Devět let vydržel nikoho nezabít. V lázních pro homosexuály občas nějakého mladíka zdrogoval a znásilnil. Pak se ale k vraždění vrátil a čím víc mu toho prošlo, tím častěji zabíjel. Do roku 1991, kdy konečně skončil v rukou policistů, zabil celkem 17 lidí. Jeho oběťmi byli vždy muži a chlapci, gayové, často z chudých poměrů a jiné než bílé barvy pleti. Jejich mrtvá těla Dahmer vždy nějak sexuálně zneužil, fotil si, jak je zbavuje údů a orgánů, občas z nich něco odjedl a s až vědeckým zájmem se věnoval uchovávání jejich lebek a genitálií a schovával si i další části těl – prý proto, že chtěl, aby s ním jeho sexuální partneři, respektive části jejich těl, zůstaly co nejdéle.

Těsně před svým dopadením začal být posedlý myšlenkou své oběti proměnit v jakési zombie, polomrtvé, položivé sexuální objekty svých zvrácených choutek. A potřeboval experimentovat. Svým většinou zdrogovaným obětem do lebky vyvrtal díru a do jejich mozku vstříkl vroucí vodu či kyselinu. Jejich těla nechal často v bytě jen tak hnít, a když si sousedé stěžovali na odporný zápach, vymlouval se na rozbitou ledničku. Do jeho bytu policisty přivedl až Tracy Edwards, který se měl stát dalším mrtvým v pořadí, ale povedlo se mu uprchnout.

Trest smrti z rukou spoluvězně

Soud s Dahmerem samozřejmě sledovala média a bouře, kterou jeho zločiny vyvolaly, se dá jen těžko popsat. Objevilo se hodně hlasů, které tvrdily, že kdyby Dahmer nacházel oběti mezi bílými heterosexuály, kriminalisté by po něm pátrali daleko intenzivněji a neodmávli jeho excesy jen tak jako v případě jedné z jeho posledních obětí, 14letého chlapce. Toho dokonce našli nahého, s krvácejícím konečníkem přede dveřmi Dahmerova bytu a celou záležitost přestali řešit, když je vrah přesvědčil, že jde jen o hádku mezi milenci.

Za vraždy, ke kterým se přiznal i se všemi hrůzostrašnými podrobnostmi, Dahmera odsoudili k 15 doživotním trestům; ve Wisconsinu není možné uložit trest smrti.

O ten se nicméně Dahmerovi postaral jeden z jeho spoluvězňů, který ho prý „aby ho potrestal za to, co napáchal“ zmlátil během uklízení toalet tak, že zemřel ještě během převozu do nemocnice.

Zdroj: Crime Museum