Orlický vrah Karel Kopáč chtěl mrtvoly mlít a krmit jimi slepice. Snil o továrně na vraždy

Karel Kopáč byl v případu Orlických vrahů jednou ze dvou klíčových osobností. Byl to právě on, kdo s Ludvíkem Černým vymyslel plán vraždit bohaté podnikatele pro peníze a jejich těla shazovat ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady. Kdyby ho nezlomila vážná autonehoda, možná by dokonce stihl před zatčením rozjet svou vysněnou továrnu na nájemné vraždy.

Práci pro policii vystřídala kriminální činnost

„Karel Kopáč byl... dneska bysme řekli metrosexuál, miloval svoje tělo a cvičení,“ tvrdí v dokumentárním cyklu Polosvět režisér a scenárista Jiří Svoboda, který o tomto známém případu stvořil film Sametoví vrazi. Není divu, že Kopáče brzo zlákala kariéra vyhazovače a bodyguarda. Učil se bojová umění, hlavně kung-fu, měl obrovskou sílu a skvělou kondici. „On když dělal třeba na Václaváku v jednom hotelu, tak když se tam začali rvát lidi, on jich dokázal dvacet vyhodit ven na ten Václavák a ještě je zkopat, vůbec s tím neměl fyzický problém,“ líčí Svoboda.

Proto ho také po revoluci přijali k Útvaru rychlého nasazení. Dlouho tam ale nevydržel, odešel po pár měsících v roce 1990. Tehdy mu bylo rovných třicet. Pak už definitivně přepadl přes hranu zákona. Začal kšeftovat se zbraněmi a s Černým, s nímž se mimochodem seznámil právě v posilovně, rozjeli svůj vražedný byznys.

Prvního podnikatele, kterého nalákali do léčky, shodili do Orlické přehrady ještě omotaného v pletivu. Dalších těl už se zbavovali s pomocí louhu a sudů a také přibrali Vladimíra Kunu, který k němu prý nekriticky vzhlížel. „Kopáč byl nemírně silná osobnost. Byl to takovej rozenej vůdce tý smečky,“ vysvětlil bývalý kriminalista Josef Doucha.

Orličtí vrazi jako továrna na vraždy

Když přišla Kopáčova sestra Irena Meierová s nápadem, že si objedná vraždu svého manžela, měla už pletky s dalším členem gangu, Petrem Chodounským. Ten se na vraždách odmítl podílet, nevadilo mu ale být ekonomem a finančním poradcem skupiny a s Kopáčem si naplánovali získat úvěr na nákup erotického klubu. Jenže Irenin manžel odmítl svůj dům v Rudné u Prahy poskytnout jako zástavu. Zbavit se ho tak znělo jako skvělý nápad. Jenže Kopáč své sestře úplně nevěřil. Proto ji donutil peníze za nájemnou vraždu dát Černému, aby už nemohla vycouvat, ani svědčit, kdyby se jí vše rozleželo.

Nic takového se ale nestalo. Zanedlouho byl Meier mrtvý (psychopat Černý ho bez mrknutí oka rozstřílel samopalem škorpion) a Kopáč měl úvěr v kapse. Pořídil sice skutečně dům, rozhodl se s ním ale naložit úplně jinak, než v něm poskytovat eroticky laděnou zábavu. „Plán byl, že z toho udělají mezinárodní agenturu na zbavování se cizinců, když se chce ženská zbavit chlapa,“ vysvětlil Svoboda. „Je to zřejmé z toho, že tam nechali udělat veliký odpad, a co bývá v kafileriích? Mlejnek na maso.“

Hodně to připomíná britský hororový příběh o holiči Sweeney Toddovi, který na londýnské Fleet Street podřezával lidi a jeho domácí, paní Lovettová, z nich ve sklepě pekla koláče. S tím rozdílem, že Kopáč nechtěl dát maso zavražděných skrmit lidem, ale slepicím. Všechno zhatila v roce 1994 autonehoda, po níž Kopáč navždy ochrnul. V českém podsvětí se ale údajně od té doby ještě dlouho vyhrožovalo: „Mlč, nebo tě sezobou slepice!“

Zranění jako trest za Kopáčovy činy

Kopáč svoje zranění vnímal jako trest za to, co udělal. Aktivit gangu se už od té doby neúčastnil a možná by ostatní i udal, kdyby od nich nechtěl 180 tisíc na experimentální léčbu a nebál se, že ho zabijí. Když si pro něj přišli policisté, vyhrožoval se zbraní u hlavy sebevraždou a tři hodiny s ním museli vyjednávat. S policisty od začátku spolupracoval a řekl jim všechno.

Jeho výpověď u soudu se stala nejdůležitějším důkazem, díky kterému soud v dubnu 1997 vynesl konečné rozsudky. Kopáče v soudní síni pokaždé vítal úsměv jeho přítelkyně, kterou podle všeho skutečně velmi miloval. Možná i to přispělo k depresím, do kterých po zjištění, že stráví 21 let ve vězení, hluboce propadl a kvůli nimž si nakonec sáhl na život; v dubnu roku 2004 se ve své cele oběsil.

ZDROJ: Dokumentární cyklus Polosvět