Přes druhou největší řeku světa nevede jediný most. Proč 6 400 kilometrů divočiny stále odolává pokroku?
Lidstvo dokázalo postavit mosty přes hluboké mořské úžiny, prokopat tunely pod Alpami a vyslat sondy na Mars. U Amazonky se ale inženýři zatím vždycky zastavili na břehu a pokorně nasedli na přívoz.
Amazonka je druhá nejdelší řeka planety. Protéká Peru, Kolumbií a Brazílií, měří přes 6 400 kilometrů a do Atlantiku odvádí víc vody než několik dalších velkých světových řek dohromady. Pro dobrodruhy je to ikona, zhruba to samé, co K2 pro horolezce.
Čtěte také: Vybuchla obávaná sopka Mount Dukono: Úřady potvrdily mrtvé, pátralo se po 20 turistech
Vlastně ani to ne, protože nebezpečnou horu jich aspoň pár zdolá. Amazonku se ale žádným mostem nikdy zkrotit nepovedlo. Walter Kaufmann ze švýcarského institutu ETH v Curychu shrnuje jeden ze zásadních problémů: „Neexistuje dostatečně naléhavá potřeba, aby se taková stavba vyplatila.“ Most by musel být schopný přežít všechno, co si na něj řeka vymyslí, což je samo o sobě téměř nemožný úkol.
Drtivá síla dešťů a nebezpečné plovoucí ostrovy
Amazonka se totiž v průběhu roku rapidně mění. V období dešťů může její hladina stoupnout až o devět metrů a rozteče se do stran tak, že místy spíš připomíná moře. V extrémních případech zaplavené území dosahuje dokonce až 190 kilometrů, tedy víc než vzdálenost z Prahy do Brna.
Její proud s sebou strhává obrovské kusy vegetace, kterým se říká matupás. Jsou to v podstatě plovoucí ostrovy spletené z rostlin a stromů. Některé mají rozlohu několika fotbalových hřišť a tloušťku až tři metry. Kdyby taková masa narazila do mostního pilíře, mohla by ho vážně poškodit.
A nezapomínejme na to, že pralesní půda bývá měkká a nestabilní, extrémní srážky urychlují erozi a agresivní vegetace doslova pohlcuje všechno, co člověk postaví. Vlastně i proto je většina povodí Amazonky osídlena jen řídce. Džungle nakonec všechno schvátí, jak ukazuje i moderní výzkum, který odhalil tisíce zaniklých sídel. V 70. letech, během brazilské vojenské diktatury, měla propojit odlehlé oblasti Amazonie silnice, ale udržovat ji bylo tak drahé, že se na to lidé nakonec vykašlali.
Doprava po řece je tu prostě efektivnější, levnější a přirozenější. A je to dobře, protože jak ukazují výzkumy, každá nová silnice otevírá cestu těžařům, nelegálnímu kácení i těžké technice. Až 95 procent odlesňování vzniká v blízkosti silnic. Studie z roku 2022 dokonce pomocí umělé inteligence odhalila v brazilské Amazonii více než 3,4 milionu kilometrů často neoficiálních cest a vědci je přímo spojili s ničením lesa, požáry i rozpadem původní krajiny.
Zdroj: MDPI, Green Matters, LBV
Video, které jste mohli minout: Krok, který nemá obdoby. Pentagon zveřejnil záběry UFO, ven se dostaly i tajné dokumenty