Zneužívaná milenka řady umělců zemřela ve 23 letech. Znáte celý tragický příběh Dámy s kaméliemi?

Alexandre Dumas mladší, žijící ve stínu svého otce, autora Tří mušketýrů, byl jedním z dlouhé řady umělců a intelektuálů, kteří podlehli kouzlu krásné kurtizány Marie Duplessis. Věnovala mu ze svého krátkého života několik měsíců plných vášně, jejich aférka ale skončila, když spisovateli došly peníze a nemohl už Marii, zvyklou na luxus, sponzorovat. V dopise jí napsal, že není tak bohatý, aby ji mohl milovat. Žárlil a neodpustil jí, že se dál scházela s jinými. Z mysli ji ale nedostal, a když ve třiadvaceti letech zemřela, zasáhlo ho to. Dával si za vinu, že se od ní odvrátil, a během osmi dní napsal román Dáma s kaméliemi. Příběh převedl do stejnojmenné divadelní hry a Giuseppe Verdi podle knihy záhy složil operu La traviata. Žena, jíž ležela Paříž u nohou, znovu ožila na divadelních prknech. Pouhých pět let po své smrti.

Historie

D'Artagnanův hrob konečně nalezen? Kostra s roztříštěnou lebkou zapadá do jeho epického životního příběhu

Útěk od agresora

Marie přišla na svět v roce 1824 v Normandii pod jménem Alphonsine Plessis a její dětství bylo poznamenáno chudobou a násilím. Otec byl agresivní alkoholik, kterému ve vesnici přezdívali Satan. Její matku brutálně bil, až před ním musela utéct. Opustila dvě dcery a už se nevrátila. Zemřela, když bylo Alphonsine osm let. Otec potřeboval peníze, a tak ji poslal na práci k příbuzné. Jeden z dělníků na farmě ji ale znásilnil, zaměstnavatelka jí to dávala za vinu a vyhnala ji. Bylo jí 12 let. Otec se o ni nechtěl starat, proto ji prodal sedmdesátiletému starému mládenci, na práci i na sex. Několikrát utekla, ale otec ji vždy přivlekl zpět. Začaly kolovat zvěsti o tom, že ji sám také znásilňoval. Možná proto se rozhodl jí zbavit a odvezl ji ve 14 do Paříže, kde měla sloužit u matčiných příbuzných. Ti ji ale poslali na práci jinam, a tak se protloukala, jak to šlo. Později si svůj příchod do Paříže romanticky přibarvovala a vyprávěla, že ji otec prodal cikánům. Každopádně ji všechno, čím si jako malá prošla, naučilo postarat se sama o sebe.

Falešná šlechtična

Neměla nic, kromě své krásy. Byla vysoká, velmi štíhlá, s bílou pletí, hlubokýma tmavýma očima a sametovými havraními vlasy. Působila svůdně a tajemně. Začínala jako grisette – prostitutka mužů z nižších vrstev, hlavně studentů. Netrvalo dlouho a začal si ji vydržovat jeden bohatý starší vdovec.

Následný románek s okouzlujícím Agénorem de Guiche, budoucím vévodou z Gramontu, nebyl příliš šťastný, protože jeho otec se stavěl zásadně proti. Marie, jak si začala říkat, se ale díky Agénorovi naučila, jak se chovat ve společnosti. K příjmení si přidala „Du“, aby působila jako aristokratka. Chtěla udělat dojem, protože jí bylo jasné, že si svým půvabem může zajistit slušné živobytí. Naučila se spisovně mluvit, psát a číst, aby se z novin dozvěděla, o čem se bavit se zámožnými muži. Věděla, jak se oblékat, měla vkus, byla bystrá a vtipná a brzy se stala vyhledávanou společnicí. Politici, spisovatelé a umělci s ní rádi trávili čas nejen v posteli, ale i při intelektuálních diskuzích. Měla vlastní byt, kde pořádala literární salony, byla zvaná na premiéry do divadel. Obdivoval ji Honoré de Balzac, zamiloval se do ní skladatel Franz Liszt. V té době se také setkala s Dumasem.

Přečtěte si také: Luisa Alžběta Orleánská: Nenosila kalhotky, krkala a prděla na veřejnosti, zemřela ve 32 letech

Spisovatel později tvrdil, že to byl jeho nápad, aby hrdinka románu s sebou všude nosila kamélie. Do Mariiných portrétů, které vznikly během jejího života, byly květiny podle něj domalovány až později díky popularitě knihy. Dochovaly se ale Mariiny účtenky z květinářství, které dokazují, že si kamélie sama kupovala a na pár dní v měsíci si objednávala odrůdu s rudými květy. Když měla u sebe světlé květiny, dávala tím najevo potenciálním zájemcům, že je k mání. Červenými kaméliemi říkala, že teď se to nehodí.

Zajímavosti

Tuberkulóza, vzteklina a upíři: Lidé kvůli pověrám vykopávali mrtvé z hrobů

Bílá smrt

Kurtizány té doby byly celebritami, ne každý v nich ale viděl důstojné ženy vhodné k sňatku. Proto souhlasila, když ji hrabě Édouard de Perregaux požádal o ruku. Šlo jí hlavně o to, aby byla finančně zajištěná. Utrácela za drahé šaty, umělecká díla, šperky, večírky a hazard, ale podporovala taky prostitutky, které neměly štěstí jako ona.

Neví se přesně, kdy se u ní začala projevovat tuberkulóza – bílá smrt, jak se tehdy nepříliš prozkoumané nemoci říkalo. Možná za to mohlo její těžké dětství. Příznaky měla nejspíš už v roce 1842, kdy ji vzal hrabě poprvé do lázní v německém Baden-Badenu. Přestože už věděla, že dlouho žít nebude, nevzdala se večírků a alkoholu. Nebo možná právě proto. Její stav se zhoršoval. Hubla, nemohla spát, vykašlávala krev. Měla tu nejlepší možnou lékařskou péči, tehdejší medicína ale uměla pouze mírnit příznaky. Dostávala morfium a opium a ztrácela se před očima. V prosinci 1846 se naposledy objevila na veřejnosti, v lóži divadla Palais-Royal.

V únoru následujícího roku už téměř nemohla mluvit ani dýchat. Nad ránem 3. února vydechla naposledy. Její poslední slova údajně zněla: „Navzdory všemu jsem je všechny milovala.“ Je pochovaná na slavném hřbitově Montmartre mezi těmi, kteří ji také milovali.

Zdroj: NPR, Encyclopedia

Video, které jste mohli minout: Šílený diktátor, který předčil Stalina i Hitlera. Pol Pot vyvraždil čtvrtinu svého národa