25. března 2022 04:15

Horor vs. realita: Vřískot měl k realitě blízko. Z popisu řádění sériového vraha studentů dodnes mrazí

Hororová klasika režiséra Wese Cravena může působit jako pouhá odpočinková zábava. Z její inspirace ale dodnes mrazí po těle.

Hororový trhák Vřískot režiséra Wese Cravena si pamatuje snad každý a právem se jedná o jeden z nejznámějších amerických hororů vůbec. Má všechno, co byste si od hororové klasiky z poloviny devadesátých let mohli přát: Šíleného vraha s maskou, pořádnou lekačku každých pět minut, záhadu k rozluštění, nezapomenutelné poprsí Rose McGowan a především postmoderní pohled na hororový subžánr slasher.

Ale ačkoli má i u nás snímek obrovskou fanouškovskou základnu a masku krvelačného zabijáka Ghostface nosí i děti na maškarní, rozhodně nepatří mezi filmy, po jejichž zhlédnutí si ještě čtrnáct dní berete na záchod násadu od koštěte a rozsvěcujete celý dům. Máme jej zkrátka za příjemnou, zábavnou, lehce děsivou podívanou na ukrácení večera.

Inspirace brutálními vraždami mladistvých

Ve Spojených státech ale Vřískot lidi skutečně děsil. Brnknul totiž na správnou strunu. Scenáristu Kevina Williamsona inspirovaly reálné události z roku 1990, kdy v okolí floridské univerzity v Gainesvillu řádil brutální sériový vrah, který studenty zabíjel přímo v jejich bytech.

Děsivé vraždy šly za sebou ve velmi rychlém sledu. Všechny čtyři dívky a jeden chlapec přišli o život v posledních srpnových dnech roku 1990 a okolnosti jejich úmrtí byly víc než příšerné. Asi nejhorší byl pohled na vrahovu třetí oběť, jíž byla osmnáctiletá Christa Hoyt. Její nahé tělo totiž bylo na posteli naaranžované, přičemž ji vrah nejprve ubodal nožem a následně jí uřízl bradavky a hlavu. Tu posléze „vystavil“ na poličku na opačné straně pokoje.

Podobný osud potkal i zbylé oběti. Stejně jako filmový Ghostface i Gainesvillský zabiják nikdy nepoužil pistoli a útočil pouze nožem. Své oběti vždy aranžoval, aby šokoval kohokoli, kdo je najde.

Filmový obraz senzacechtivých médií glosoval skutečnost

Případu se ihned chytila místní média a vynesla na veřejnost spoustu podrobností, které měly zůstat utajené a mezi studenty univerzity v Gainesville vyvolaly vlnu totální paniky. Ta navíc přišla jen několik měsíců poté, co byl v elektrickém křesle popraven asi nejznámější americký vrah studentů – Ted Bundy.

Novinářské vozy zaparkované před domy obětí a dotěrní reportéři zpovídající vyděšené lidi budovali dál atmosféru strachu, kterou se tvůrci Vřískotu snažili ve svém zobrazení senzacechtivých médií lehce parodovat. „Spíme se steakovými noži pod polštářem,“ svěřovali se studenti místní školy dychtivým novinářům. Zprávy byly natolik děsivé, že někteří teenageři svou přihlášku na místní univerzitu raději stáhli.

Vrah dlouho unikal spravedlnosti

Stejně jako ve filmu i ve skutečnosti probíhalo vyšetřování místní policie velice zmatečně. Policisté si brzy vytipovali podezřelého v podobě 18letého studenta Edwarda Lee Humphreyho, který trpěl psychickými problémy a údajně byl až nezdravě zamilovaný do jedné z obětí. Jako potvrzení, že jsou na správné stopě, policisté brali fakt, že už k žádnému dalšímu zabití nedošlo. Humprey byl ovšem nevinný. Kvůli svému vzhledu a duševní poruše byl jen velmi snadným cílem.

V roce 1991 se objevil v hledáčku policie jiný podezřelý: 36letý Danny Rolling. Rolling byl známý delikvent, který si měl za různé krádeže a násilné činy dávno odpykávat trest, před policií se mu však podařilo uprchnout.

Rolling byl rovněž podezřelý z vraždy, která se odehrála v jiném floridském městě celý rok před těmi v Gainesvillu. Okolnosti vražd se dokonce shodovaly. Vyšetřovatelé se ale natolik soustředili na nalezení důkazů proti nevinnému psychicky narušenému Humpreymu, že zapomněli dělat pořádně svou práci. Podobností mezi činy si tudíž všimli až v momentě, kdy bylo jasné, že duševně nemocného Humpreyho neusvědčí.

Neúspěšné policejní pátrání

Hodně lidí policejní selhání zpětně odsoudilo. Před policií prchající Rolling totiž zanechal v místním lese zakrvácené oblečení. A to pouhopouhý den po poslední vraždě. Když vyšetřovatelé konečně začali Rollinga podezřívat, navštívili i jeho otce, který odmítal možnost, že by jeho syn mohl mít s brutálními skutky něco společného. Navzdory faktu, že ho Rolling při posledním setkání dvakrát postřelil do hlavy.

Vrahova nejasná motivace

Ukázalo se ale, že otec Rollinga podcenil. Muž se totiž přiznal prakticky v momentě, kdy ho v roce 1994 konečně dovedli do soudní síně. V průběhu soudního výslechu si Rolling vesele zpíval a na otázku, proč vraždil, neodpověděl. Koneckonců ani filmový Vřískot nedává vrahovi jasnou motivaci, čímž je o to děsivější. Nikdy totiž nevíte, kdy si vrah vybere právě váš dům.

Soud Rollinga nakonec odsoudil k smrti injekcí, kterýžto rozsudek popravčí vykonal v roce 2006. Ještě před ním se ale Rolling ze všech sil snažil na vraždách vydělat, když prodával autogramy nebo sepsal knihu. Proti těmto aktivitám se nicméně postavil stát Florida, který je vrahovy soudně zakázal.

Inspirace děsivým dokumentem

Scenárista Kevin Williamson přiznal, že ho silně inspiroval zážitek po zhlédnutí dokumentu vysílaném u příležitosti zahájení Rollingova soudního líčení. Po zhlédnutí dokumentu šel zkontrolovat hlavní dveře domu a zjistil, že je nechal otevřené. Celou noc nervózně strávil posloucháním, zda se za ním někdo neplíží a zážitek následující den začal přetavovat do scénáře.

Kuriozitou je, že pracovní název filmu zněl „Scary Movie“. Stejný název přitom po úspěchu Vřískotu adoptovala série parodií, která si z Williamsonova a Cravenova filmu, stejně jako z řady dalších ikonických hororů, utahuje.

Klára Ochmanová

redaktorka FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom