Orlický vrah Ludvík Černý je nenápadný psychopat. Pomáhal i Kajínkovi

„V žádným případě nevypadal jako nějakej masovej vrah,“ svěřil se v dokumentární sérii Polosvět bývalý kriminalista Josef Doucha, který Ludvíka Černého těsně před tím, než padla v případu první obvinění, měl několikrát za úkol sledovat. Od svého okolí si právě díky své dětsky nevinné tváři Černý vysloužil přezdívku Mimísek. Jeho kumpáni z podsvětí mu ale po tom, co ho viděli v akci, dali neméně trefné jméno Pacient, protože se při vraždění choval jako šílenec nebo psychopat.

Svatba mezi vraždami

Narodil se v květnu 1965. Vyučený zedník si před revolucí přivydělával jako vekslák a díky známostem a úplatkům si pak mohl pořídit byt. Mezi lety 1991 a 1993 spáchal s kumpány několik vražd, které vešly do dějin kriminalistiky pod označením orlické. Černý měl ovšem v případu unikátní roli. Byl to právě on, kdo držel smrtící zbraň a neváhal oběti odpravit. Je neuvěřitelné, že právě tehdy ve svém soukromém životě prožíval naprostou idylu a štěstí. Přímo uprostřed své série brutálních vražd, jejichž oběti například s dalšími členy gangu poléval vodou s louhem, zatavoval do sudů a pak házel do Orlické přehrady, se Černý v roce 1992 šťastně oženil a později se stal i otcem.

Karel Kopáč, který s Černým naplánoval první vraždu a byl další klíčovou osobností případu, se o tom, že Černý velmi klame tělem, přesvědčil hned v dubnu 1991, když si vyhlédli oběť číslo jedna, bohatého podnikatele Aleše Katovského. Katovský je oba vezl autem a Černý se ho rozhodl zastřelit ze zadního sedadla přímo za jízdy. Když vystřelil na číšníka jugoslávského původu, Leorenta Lipoveciho, udělal to tak nečekaně, že jeho kumpáni nadskočili. Nadskočil proto taky a se smíchem vykřikl: „To jsem ale čtverák!“

Pomáhal Kajínkovi

Černý dostal u soudu doživotí a je jediným ze členů Orlického gangu, kdo ještě zůstal ve vězení. A i tak si zahrál celkem podstatnou roli v dalším známém policejním případu. Na Mírově totiž seděl s nejznámějším českým zločincem Jiřím Kajínkem těsně předtím, než Kajínek z věznice uprchl. Černý ho tehdy poslal za svou manželkou a byla to právě ona, u níž v bytě v pražských Stodůlkách se Kajínek před policisty měsíc skrýval a kde ho také dopadli. Kajínek na svého kamaráda vzpomíná dodnes. Nedávno ho třeba spojil s další, dosud neobjasněnou vraždou se slovy „Vím o tom všechno“. Zločin je ale už promlčený.

Ludvík Černý už dnes formálně neexistuje. Během svého pobytu ve vězení si totiž nechal změnit příjmení na Zámečník. Je možné, že už se na svobodu skutečně nikdy nepodívá. Podle soudních psychologů totiž jeho náprava „není možná“.

ZDROJ: Polosvět nájemných vrahů