Hitlera k blitzkriegu a napadení Stalina donutila největší slabina jeho armády. Taky se mu stala osudnou

Donedávna se to tvrdilo hlavně o Japonsku, ale i Adolf Hitler rozpoutal a nakonec i prohrál válku mimo jiné kvůli ropě. Ta byla v Evropě ve 30. letech minulého století nedostatkovým zbožím – na rozdíl od USA, Saúdské Arábie a zejména sovětského Baku. Právě sem mířily v létě 1942 úderné svazy německé skupiny armád A na hrotu s 1. tankovou armádou Ewalda von Kleista. Oblast Baku v té době produkovala 22,5 milionu tun ropy ročně – sedmkrát víc, než Hitler získával z ropných polí v Rumunsku.

Aby mohl vstoupit do války a zároveň nezapomněl na civilní spotřebu, musel Hitler pro samotný rok 1939 někde najít aspoň 9 milionů tun paliva. Jenže těžba v Německé říši nepokryla ani desetinu jeho potřeb. Proto už krátce poté, co se v roce 1933 chopil moci, pověřil Hitler obří chemičku IG Farben úkolem vyvinout umělou ropu z uhlí, kterého mělo Německo nadbytek. Byl to dražší postup než těžba, ale pro Hitlera to byla odpovídající cena za nezávislost. Ani to ale nestačilo. Německé potřeby byly stále pokryty jen z jedné třetiny.

Hitler tedy uzavřel obchodní smlouvy s Rumunskem, které mu přinesly skoro 1,7 milionu tun ropných produktů. Úvěrová smlouva se Sovětským svazem podepsaná jen čtyři dny před paktem o neútočení mu pak zajistila dalších 160 000 tun s možností dalšího navyšování. Tu chtěl Hitler rozhodně využít a postupně se dostat až na 2 miliony tun za rok.

Čtěte také: Nacisté málem měli atomovou bombu. Stěžejní vědec Hitlerovi cíleně lhal

To už se ale Hitler pustil do grandiózního vojenského dobrodružství, které ovšem bylo celé od počátku závislé na ropě.

Tanky u benzínek na dálnici

12. března 1938 po ozbrojeném převratu v Rakousku Hitler vyhlásil připojení své původní vlasti k Velkoněmecké říši. Cesta tankových a motorizovaných kolon z Bavorska do Vídně ale nebyla jednoduchá. Wehrmacht neměl skoro žádné zásoby paliva a tanky doplňovaly benzín u dálničních čerpacích stanic. Hitlerovi tahle ukázka mobility jeho moderní armády vyrazila dech.

Útok na Polsko

1. září 1939 zahájil Hitler bez vyhlášení války masivní útok na Polsko. Účastnilo se ho 1 600 bojových letadel a bombardérů a 2 600 tanků. Blitzkrieg sice všechny oslnil, ale fakticky se jednalo o naprostou nutnost. Německé tanky v závislosti na typu spotřebovávaly na počátku války až 337 litrů paliva na 100 km (konkrétně PzKpfw III Ausf. L) a letadla spálila přes 1 000 litrů paliva za hodinu. Cílem proto byl nejen Gdaňský koridor, ale především ropná naleziště v Haliči na jihovýchodě Polska. Jenže o ta se Hitler musel rozdělit se svým spojencem Stalinem.

Směr západ

10. května 1940 za svítání vtrhla Hitlerova armáda do Nizozemska, Belgie a Francie. Spojenečtí stratégové byli přesvědčeni, že takové tempo nelze dlouho udržet a že Hitlerovi zásoby paliv brzy dojdou. Zapomněli ale zneškodnit hlavní belgické, nizozemské a francouzské zásobníky, stejně jako tamní distribuční sítě. Němci si tedy zásoby doplnili sami. Tato kořist jim s přehledem vynahradila jejich vlastní spotřebu. Sice se podařilo zapálit aspoň pařížské zásobníky, ale to už bylo pozdě.

Balkánské intermezzo

8. října 1940 Hitler poslal wehrmacht obsadit Rumunsko, aby ovládl tamní ropná pole. Obával se totiž, že by je jinak mohl snadno obsadit Sovětský svaz. V listopadu už Rumunsko přestoupilo na německou stranu a garantovalo mu na svou ropu monopol. Jelikož šlo o 3,5 milionu tun ročně, mohl se Hitler konečně vrhnout na Stalina.

V Rusku bude ropy dost

Na jaře roku 1941 Hitler obdržel varování z velení zásobování armády, že do srpna dojdou pohonné hmoty. I když měl se Stalinem smlouvu o dodávkách sovětské ropy, možnost obsadit ropná pole na Kavkaze byla příliš lákavá. 22. června 1941 Hitler porušil svůj slib a zahájil Operaci Barbarossa. Do Sovětského svazu vtrhlo bez varování 3 200 letadel, 3 300 tanků, 600 000 motorových vozidel, 625 000 koní a 3 miliony mužů.

Mohlo by vás zajímat: Hitlerův gigantický supertank na bojišti selhal. Pak se dostal do rukou Sovětům

Wehrmacht musel postupovat rychle – zásoby paliv stačily jen na tříměsíční boje a letadla vydržela létat jen měsíc. Navíc se sovětskými dodávkami už teď Německo počítat nemohlo.

Stalin po počátečním šoku zmobilizoval 4,5 milionu mužů, víc než 20 000 tanků a 15 000 letadel. A americkému prezidentu Rooseveltovi po jeho osobním vyslanci vzkázal, že „osud války závisí na spalovacích motorech“.

Nafta není benzín

Němci postupovali rychle a během jednoho měsíce byli jen 150 kilometrů před Leningradem, 300 kilometrů od Moskvy a 200 kilometrů před Kyjevem. Hned za hranicemi se zmocnili palivových zásob, které tam sovětská vláda nechala rozmístit pro potřebu vlastních vozidel o tři týdny dřív. Němci ale měli smůlu – většinu ze 100 000 tun ukořistěných sovětských zásob tvořila nafta, jenže německé stroje potřebovaly benzín.

Fall Blau

I přes rychlý postup se německá ofenziva nejprve utopila v bahně a pak ztuhla v ruských mrazech. Leningrad a Moskva odolaly a Hitler pro rok 1942 vymyslel úplně jiný plán. Chtěl zaútočit na Kavkaz a odříznout Stalina od tamní ropy. Pochopitelně s cílem těžit ji pro vlastní účely.

Němci podle plánu Fall Blau zaútočili na jaře 1942 a rychle postupovali směrem na Kavkaz. Dokonce tak rychle, že náčelník Vrchního velení Hitlera varoval, že tímto tempem budou německé ropné zásoby vyčerpány do poloviny září.

Města na Kubáni padala jedno za druhým a 9. srpna vstoupil generál von Kleist do Majkopu. Berlínský rozhlas ihned oznámil, že majkopská ropa, a to 19 000 tun denně, bude od té chvíle zásobovat Říši. Jenže skoro všechny tamní vrty byly sabotážemi zničeny, funkční zůstaly jen dva. Němci z nich nedokázali vytěžit víc než 10 tun denně.

Podobně Němci dopadli i v Krasnodaru, kozácké baště, nejdůležitějším průmyslovém městě kubáňské oblasti a velkém centru ropných rafinerií. Tamní zásoby ropných produktů i vybavení byly evakuovány do Grozného a zbytek byl zničen. Rafinerie číslo 5 a jejích 80 000 tun ropy byly zapáleny, ropovod poničen a vrty zality vyztuženým betonem.

Hákový kříž nad Kavkazem

Němci ale postupovali dál kavkazskými průsmyky ke Groznému a Baku a 21. srpna vztyčili vlajku s hákovým křížem na vrcholu nejvyšší evropské hory Elbrus (5 641 m). Po měsících bojů stály německé tanky už jen 60 kilometrů před Grozným a 500 kilometrů od Baku. Jenže tady už jim došel benzín. Zásobování vázlo a Němci neměli pohonné hmoty ani pro zásobovací cisterny a tankery. Armáda přešla na zásobování pomocí barelů a kanystrů dopravovaných koňmi, mezky a mulami. Ofenziva se zastavila.

V Baku bylo mezitím zabetonováno 764 vrtů a 81 kompletních vrtacích souprav bylo převezeno do Kujbyševa, dnešní Samary, 2 000 kilometrů daleko. Zároveň se ocitla ve stalingradském obležení 6. Paulusova armáda, také bez paliva. Stovka Paulusových zbývajících tanků byla schopna ujet ještě 30 kilometrů, jenže nejbližší německé linie byly vzdálené 50 kilometrů.

Oba hlavní cíle Hitlerovy ofenzivy pro rok 1942 selhaly. Paulusova armáda byla zničena a von Kleistovy tanky se musely obrátit zpět na sever. O rok později pak definitivní konec německých zásob ropy předznamenala bitva u Kurska, největší tanková bitva v dějinách. Němci do ní nasadili téměř 3 000 tanků, Rudá armáda přes 5 000. Vlaky s naftou z Baku na frontu u Kurska byly přesně 1 300 kilometrů dlouhé. Tomu Hitler nemohl konkurovat.

Zdroj: Holocaust Encyclopedia / History Channel / Imperial War Museum