Sovětský mafián zbohatl na hladomoru a měl nejlepší prostitutky. Jeho žena se oběsila a peníze mu zplesnivěly

Přepadení jako z westernu až na to, že v pytlech nebylo zlato, ale obilí. Jenže to mělo v Sovětském svazu v roce 1947 cenu vyšší než zlato, mělo cenu života. Muž, který celou akci naplánoval, se jí neúčastnil, kromě velitele banditů nikdo ani neznal jeho jméno. Byl to nenápadný úředník sedící v kanceláři v daleké Moskvě.

Historie

Velký sovětský podvod s kaviárem a rybičkami skončil odsouzením 1500 lidí a popravou

Obyčejný úředník

Jmenoval se Michail Isajev a nebyl ničím zajímavý, prostě jeden z úředníků organizace ROSGLAVCHLEB spadající pod ministerstvo potravinářského průmyslu. Jak název napovídá, právě tady se rozhodovalo o zásobování ohromné země obilím a pekárenskými výrobky. Dnes bychom Isajeva označili za příslušníka středního až vyššího managementu. Měl na starosti logistiku, jeho úkolem bylo koordinovat dodávky. Prostě od stolu rozesílal vlaky se základními potravinami po svazových republikách.

Za fasádou sovětského úředníka se skrýval ilegální milionář, zločinec, který vládl rozsáhlé organizaci. Po hladových válečných letech totiž přišla neúroda a s ní hladomor. Přístup k obilí se tak rovnal vlastnictví zlatého dolu.

Historie

Sadisticky zavraždil sedm chlapců. Turistický vedoucí si vše natáčel a unikal spravedlnosti desítky let

Sucho a hladomor

Zatímco Sovětský svaz posílal potravinovou pomoc do zemí střední Evropy včetně Československa, aby zde upevnil své mocenské postavení, jeho vlastní občané trpěli hladem. Příčinou bylo nejen válkou rozvrácené hospodářství, ale především sucho v roce 1946. Nejhůř postiženy byly centrální oblasti Ruska, Ukrajina a Moldavsko. Sklizeň obilí v roce 1946 činila 39,6 milionu tun, což bylo 2,4krát méně než v roce 1940. Odhady počtu obětí hladomoru se pohybují mezi jedním a 1,5 milionem lidí.

Dodávky obilí začal Isajev rozkrádat už za války, ale to se ještě snažil ovládat. V podmínkách válečného stavu by odhalení znamenalo jediný trest – zastřelení. Když se po vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem poměry uvolnily, padly u něj veškeré zábrany. Vybudoval cosi jako firmu ve firmě, v jeho organizaci byli spolupracovníci z ROSGLAVCHLEBu, ředitelé velkých pekáren i řidiči rozvážející obilí, uplácel vlivné lidi nad ním a spolupracoval se šéfy podsvětí.

Finty obilného mafiána

Základem kšeftaření těžko představitelného rozsahu byl řetězec, který začínal u dopravy, kde se obilí ztrácelo, a končil u prodejců chleba na černém trhu. Pokud při přepravě občas pět procent obilí „zmizelo“, nezpůsobilo to velkou pozornost. Ve skutečnosti ale doputovalo do pekárny, kde už ředitel zařídil, aby se z něj upekl chléb, který další lidé prodávali pod rukou. Každý si přišel na své a žádný z článků řetězce neměl důvod si stěžovat.

Příděly chleba byly v Sovětském svazu zrušeny k 1. prosinci 1947, do té doby měl pracující člověk nárok na 500 až 800 gramů denně. Jenže chléb se často ani na lístky nedal koupit. Na černém trhu to samozřejmě nebyl problém, ale ceny byly astronomické. Zatímco ve státních prodejnách se pohybovaly kolem jednoho až tří rublů za kilogram, pod rukou zákazníci platili 80 až 600 rublů. Velké rozpětí bylo dáno tím, jak moc oblast postihl nedostatek. Nejvíc platili lidé v oblastech postižených hladomorem. Průměrný měsíční plat se přitom tehdy pohyboval kolem 500 rublů, což někde stačilo jenom na jeden, dva bochníky.

Druhý způsob, jak Isajev získával obilí, jsme si popsali na samotném začátku – byla to vlastně obyčejná loupežná přepadení. Už nevíme, kde se potkali moskevský úředník a bandita, ale spolupráce s jedním z bossů sovětského podsvětí Andrejem Gorelovem dlouhodobě fungovala.

Isajev, jenž měl přehled o všech pohybech základních potravin po Sovětském svazu, dal šéfovi podsvětí vědět, který vlak se vyplatí přepadnout, a ten zařídil ostatní. Dělili se „fifty-fifty“. Akce ozbrojených band v poválečném Sovětském svazu nebyly nic výjimečného, tvořili je vězni, zběhové i vojáci, kteří se vrátili z války domů, kde je čekala jen bída.

Historie

Přestřelka v letadle si vyžádala několik mrtvých. Sovětská zlatá mládež se inspirovala filmem a dopadlo to tragicky

Život na vysoké noze

Zatímco v tržní společnosti není problém utratit ani opravdu velké množství peněz, v Sovětském svazu to byl problém prakticky neřešitelný. I ve skromných poválečných poměrech jste si mohli koupit luxusní vůz, velký byt na dobré adrese i letní sídlo za Moskvou, jenže to bylo stále jen nepatrné množství peněz, které Isajev získal. Na Západě by si mohl pořídit akcie, vlastní podnik, jachtu, letadlo, ale to v SSSR prostě nešlo. Šéf obilné mafie tak měl jen spoustu barevných obrázků s omezenými možnostmi jejich použití.

Isajev proto ve velkém kupoval zlato a kožichy. Jenže proud peněz tekl rychleji, než stačil utrácet. Chodil do těch nejdražších restaurací, ve svém letním sídle pořádal opulentní večírky pro své „obchodní“ partnery a moskevskou smetánku. Zatímco země hladověla, u Isajeva se jedl kaviár po lžících. Společnost mužům dělaly ty nejdražší prostitutky z hlavního města.

Přečtěte si také: Falešná jednotka Rudé armády došla až do Berlína. Vedl ji podvodník z Ukrajiny.

Manželka na oběšení

Užívali si všichni kromě Isajevovy manželky. Ta samozřejmě musela vědět, že všechno to zlato a kožichy její manžel nemohl pořídit z platu pracovníka státní organizace. A jen málokterá žena by se smířila s tím, že její muž pořádá orgie s prostitutkami.

Jednoho dne našel Isajev svou manželku oběšenou. A to byl také den, kdy poprvé, ale ne naposledy, do jeho bytu vkročila policie. Isajev obětoval nemalé peníze, aby v protokolu jako příčina smrti byl uveden infarkt. Jenže se začala stahovat i smyčka policejního vyšetřování.

Historie

Geniální padělatel bankovek s Leninem si vysloužil obdiv celého Sovětského svazu. Stejně ale musel do vězení

Plesnivé rubly

Michail Isajev si žil vysoko nad obvyklé poměry a už se to ani nesnažil skrývat. Na policii začala chodit udání, mimo jiné o hlučných večírcích v jeho letním sídle. Podezření zesílilo, když policisté provedli domovní prohlídku. Kromě zlata a kožichů našli také ohromné zásoby konzerv a luxusního alkoholu. Největší překvapení vyšetřovatele čekalo na zahradě, kde vykopávali jednu sklenici za druhou a v každé byla tlustá rulička rublů. Protože ale víčka netěsnila, stačily bankovky v hodnotě přes milion rublů zplesnivět.

Policie začala rozkrývat celou síť Isajevových spolupracovníků po celém Sovětském svazu. Jestliže u šéfa mafie našli více než milion rublů, další členové gangu měli nižší statisíce. Pro srovnání, nový vůz Poběda, kterým jezdili jen straničtí funkcionáři nebo ředitelé továren, tehdy stál 16 000 rublů.

Mohlo by vás také zajímat: Černá kronika SSSR: Nejsem člověk, jsem bestie. Vrah horší než Čikatilo zabíjel 25 let

Rozsudek nad Michailem Isajevem soud vynesl v létě 1949. I když se trest 25 let vězení může někomu zdát vysoký, ve skutečnosti měl odsouzený neuvěřitelné štěstí, protože v roce 1947 byl v Sovětském svazu trest smrti zrušen a verdikt padl před jeho obnovením v lednu 1950. Za trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, navíc v takovém rozsahu, by ho výstřel do týla neminul.

Zdroj: History Hit, National Security Archive

Video, které jste mohli minout: Revoluční sovětský tank byl vyvíjen po nocích. Jeho konstruktéra stál test před Stalinem život