VIDEO: Nacisté málem měli atomovou bombu. Stěžejní vědec Hitlerovi cíleně lhal

Nacisté málem měli atomovou bombu. Stěžejní vědec Hitlerovi cíleně lhal

Jako většina technického pokroku i výzkum možností jaderné fúze byl poháněn armádními potřebami. Koncem třicátých let začala vědecká obec podnikat určité první kroky v oblasti jaderné energetiky a nacistické Německo samozřejmě nemohlo zůstat pozadu.

V prosinci roku 1938 publikoval chemik Otto Hahn článek v německém vědeckém periodiku Naturwissenschaften (Přírodní vědy), v němž uvádí, že objevil prvek baryum díky bombardování uranu neutrony. Objev zaujal fyzika Wilhelma Hanleho, jenž shromáždil skupinu vědců a upozornil vládu na vojenský potenciál jaderného štěpení. Tak začal v roce 1939 německý atomový program, nazývaný Uranverein – Uranový klub.

Jaderný test v nevadské poušti (ilustrační foto)

10 Zobrazit galerii

Adolf Hitler s dcerami Josepha Goebbelse

10 Zobrazit galerii

Dvakrát do stejné fúze

Skupinu tvořilo sedm fyziků – Walther Bothe, Robert Döpel, Hans Geiger, Wolfgang Gentner, Wilhelm Hanle, Gerhard Hoffmann a Peter Debye, kteří začali v laboratorních podmínkách pracovat na možnosti dodat třetí říši první atomovou bombu. Práci jim ale zkomplikovala byrokracie, spojená s vypuknutím druhé světové války. Tři členové týmu byli odvedeni do armády, aby podstoupili vojenský výcvik v případě nasazení. Protože to znamenalo notné oslabení práce, prakticky tím Uranový klub skončil. Atomovým snahám ale nebyl konec.

Iniciativa pro založení druhého Uranového klubu vzešla přes ministerstvo války, které ještě před založením prvního týmu upozornil na slibný válečnický potenciál vědec Paul Harteck z Univerzity v Hamburku. Druhá skupina se tak sešla 1. září 1939 a pustila se do práce na teoretickém vývoji atomové bomby. Brzy se ale ukázalo, že práce na slibném projektu pro třetí říši nemusí být příliš bezpečná a vyhlídka na získání atomové bomby je vachrlatější, než by se zdálo.

Čtěte také: Slezly jim vlasy i nehty. USA 1. března 1954 zpackaly největší jaderný test v dějinách země

Werner Karl Heisenberg, teoretický fyzik a člen druhého Uranového klubu, se obával Hitlerovy reakce. V případě, že by byl Hitler příliš nadšený, mohl by nařídit, aby vývoj za každou cenu urychlili, což by mohlo vést k nežádoucím výsledkům, které by obratem mohly vést k potrestání členů skupiny. Proto raději nastínil projekt jako příliš náročný a nejistý, s vyhlídkou sestrojení atomové bomby nejdříve za pět let. K jeho velké úlevě nacisté od přílišného důrazu na projekt upustili, zároveň mu tím ale přivodili smrt. Členové skupiny pracovali na jednotlivých aspektech jaderné fúze, přičemž se projekt rozdrolil pod devět různých institucí. Díky tomu, že organizačně ochabl, projekt nakonec koncem války uvadl a skončil.

Zdroj: Heritage Daily