Hitler se s německými intelektuály nemazal. K rychlým popravám postačilo velmi málo

I během 40. let minulého století, tedy v době, kdy Německem hýbal všeobecný nacionalismus a sympatie k Adolfu Hitlerovi, se našli lidé, kteří s režimem nesouhlasili a skrytě proti němu vystupovali. Patřili k nim i členové odbojové skupiny Bílá růže, kteří se snažili poukazovat na válečné zločiny nacistického Německa a vysvětlovat ostatním Němcům, jak se napříč Evropou postupuje vůči Židům a okupovaným národům.

Odboj v řadách nacistického Německa

Skupinu tvořili převážně akademici z Mnichovské univerzity, kteří v letech 1942 a 1943 vytvořili šest letáků, rozšířených v nákladu přes 15 000 kusů. Hlavní motivací odporu byla morálka a křesťanství, samozřejmě se snahou vysvětlit špatně informovaným či zaslepeným Němcům, jak probíhá válka a jaké jsou její následky. Někteří členové Bílé růže, sdružení kolem Hanse a Sophie Schollových, vycházeli částečně i ze svých vlastních zkušeností, když museli v rámci svých studií, převážně na lékařské fakultě, odsloužit část přímo v armádě. Ovlivňovalo je ale také jejich společenské pozadí či původ sounáležející s okupovanými zeměmi.

První akce Bílé růže proběhly v létě 1942, kdy bylo Německo díky svým válečným úspěchům na vrcholu. Obyvatelstvo získávalo informace ze státem řízených médií, propaganda běžela na plné obrátky a lidé po neúspěchu v první světové válce opět cítili nadšení i optimismus pro budoucnost. Letáky, na kterých pracovali členové Bílé růže, se však snažily poukázat na to, že nacistický režim je nezákonný, válka je zločinem proti Německu, intelektuálové nesmí jen nečinně přihlížet a že právě odboj a pasivní odpor je jediným funkčním prostředkem k boji proti nacistickému Německu.

Bohužel, působení Bílé růže nebylo příliš dlouhé, když k prvnímu zatýkání došlo už 18. února 1943. Sourozenci Schollovi byli dopadeni gestapem na udání vedení Mnichovské univerzity. Jediným svědkem byl školník, který si navíc všiml, že se Scholl snaží během zatčení zničit nějaký papír, který následně gestapo složilo do podoby dalšího provizorního letáku, na kterém Hans Scholl pracoval s Christophem Probstem. Když pak policisté našli v bytě Schollových dopisy se shodným rukopisem, usoudili, že leták nebyl u Scholla náhodou a už o pouhé čtyři dny později se konal lidový soud.

Pictured here are Hans Scholl, Sophie Scholl, and Christoph Probst who were all part of the non-violent student resistance group called "white rose" in Germany, in 1942

In 1943, all three were convicted of treason and executed by the Gestapo. pic.twitter.com/sFIwPlACAv

— History Defined (@historydefined) October 23, 2022

Obžalovaní ani obhájci však nebyli vyslechnuti a po plamenném vystoupení soudce Rolanda Freislera se porota shodla na rozsudku smrti. Ten platil nejen pro Hanse a Sophii Schollovy, ale také pro zmíněného Christopha Probsta, a všichni tři byli v týž den v 17 hodin odpoledne popraveni. Další proces se konal v polovině dubna 1943 s dalšími prominentními členy skupiny. Alexander Schmorell, Willi Graf a Kurt Huber si vyslechli stejný rozsudek, i když se popravy konaly až 13. července, resp. 12. října. Jedenáct dalších spolupracovníků si postupně vyslechlo rozsudky odnětí svobody od šesti měsíců do deseti let.

Pro většinu národa však byli členové Bílé růže vlastizrádci a jejich obraz se v průběhu války nezměnil. Nejednoznačné pak jejich postavení bylo i v poválečných letech a teprve s delším odstupem od konce druhé světové války začalo být patrné, že právě Bílá růže mohla posloužit jako důkaz, že vinu skutečně nenesou všichni Němci a že i mezi nimi byli lidé, kteří s Hitlerem kategoricky nesouhlasili.

Zdroj: Weisse Rose Stifung, White Rose Project, University of Oxford