Druhá světová válka
2. ledna 2023 06:00

Nacisté u Stalingradu krutě umírali po desetitisících. Co všechno se dělo ve smrtícím kotli?

Tajemství nacistických válečných zbraní 4 - MG 34

Když ofenzíva Rudé armády u Stalingradu způsobila v listopadu 1942 obklíčení německé 6. armády a jejích spojenců, zejména Rumunů, Italů, Maďarů a také Slováků, prohlásil velitel Luftwaffe Hermann Göring, že dokáže stalingradský kotel zásobovat ze vzduchu. Obklíčená vojska potřebovala denně 600 tun munice, potravin, pohonných hmot, píce pro koně, lékařského materiálu a dalších zásob. Göring přislíbil dodávat 300 tun denně.

Skutečnost ale byla úplně jiná: Od spuštění leteckého mostu 25. listopadu 1942 za celý týden dorazilo dohromady jen 350 tun. Situace se poté zlepšila a už 7. prosince přistálo na letišti Pitomnik uvnitř kotle 188 strojů s 282 tunami materiálu, celkem se ten den dostalo k obleženým 362 tun zásob. Toto množství se ale podařilo naplnit už jen jednou, a to 20. prosince. Denní průměr od 1. do 12. prosince činil jen 97,3 tuny, poté se až do konce roku k obleženým vojskům dostalo v průměru 137,7 tuny zásob. Leden už byl ale o mnoho slabší.

17 Zobrazit galerii

Dopisy, které nikdy nedorazily

Letecký most nebyl zadarmo. Němci přišli o každé třetí letadlo své zásobovací flotily – z 1 550 letadel jich bylo nejméně 550 sestřeleno, muselo nouzově přistát nebo zůstalo kvůli technickým poruchám uvězněno na zemi. Je jasné, že rychle se tenčící zásoby spolu s tlakem Rudé armády a zimou s teplotami až 40 stupňů pod nulou brzy vyvolaly hlad a chaos.

O pocitech obležených vojáků vypovídají jejich dopisy napsané krátce před zánikem stalingradského kotle, které však do Německa nikdy nedorazily – buď proto, že letadlo s nimi sestřelila sovětská palba, nebo je neodeslané objevila ve Stalingradu vítězná Rudá armáda. Z dopisů, které se z ruských archivů vynořily až v 90. letech, cituje i německý historik Guido Knopp. Jeho kniha Stalingrad – peklo na Volze proto ukazuje špínu, krev a oběti grandiózní bitvy.

Hlad u Stalingradu

S tím, jak zásoby ubývaly a koně nebylo čím krmit, skončila postupně tažná síla wehrmachtu v kotlích. Spotřebovalo se vše včetně vnitřností, krve a té trochy tuku a masa na hlavě. Podle Knoppa dostával od 8. prosince 1942 každý německý voják pouhých 200 gramů chleba, stejné množství koňského masa, 75 gramů koňské uzenky a tři cigarety na den.

Po trochu bohatších přídělech na Štědrý den, kdy vojáci v zákopech a troskách budov pocítili závan vánoční nálady, klesl po druhém svátku vánočním příděl chleba na 50 gramů denně. Důvod byl prostý. „Už 48 hodin nepřiletělo žádné letadlo se zásobami, docházejí nám potraviny i pohonné hmoty,“ zněl zápis ve válečném deníku 6. armády o Vánocích roku 1942.

Jak se příděly tenčily, nezbylo vojákům než se poohlédnout po nouzových řešeních. Příslibem zoufalého hodokvasu se tak stala každá koňská hříva nebo kopyta trčící ze sněhové závěje. „K získání cenných a chuť dodávajících látek se musí rozsekané kosti za studena naložit a potom několik hodin vařit s polévkovým kořením. Aby se kosti nedostaly do hotového jídla, je dobré úlomky přecedit přes síto s jemnými oky,“ znělo jedno z doporučení vydaných mužstvu německým vojenským velením. Na kosti nebohých zvířat snědených už před týdny sice vojáci občas narazili, kde sehnat koření, palivo a čas na jejich přípravu jim už ale nikdo neporadil.

S ubíhajícími týdny se situace dál zhoršovala. „Hlad byl tak veliký, že člověk nebyl tak docela člověk a kamarád už nebyl kamarád,“ posteskl si voják 6. armády Walter Baschnegger. Čerstvě zemřelí byli ihned prohledáni, jestli u sebe nemají cokoliv k snědku, a svlečeni z použitelných částí výstroje. A objevily se i případy kanibalismu. „Mrtví tu leželi nazí, byli tak vyhublí, že už na nich nic nebylo. Nejvíc masa bylo na pozadí, to bývalo často odříznuto, viděli jsme to,“ zapsal si jeden z lékařů 6. armády Günther Dietz.

Zima u Stalingradu

Co nezvládl u Stalingradu hlad, o to se postarala zima, která ve stepi udeřila s ničivou silou. První sníh napadl v polovině listopadu a v noci na 21. listopad klesl teploměr na 26 stupňů pod nulou. Německá taktika spoléhající na přesvědčení, že do zimy bude Stalingrad dobyt, nevyšla.

Zatímco Rusové fasovali vysoké boty s plstěnou vložkou, bundu z jehněčí kůže, prošívané kalhoty, čepice s klapkami na uši a kožešinové palčáky, takže mohli spát i na sněhu, byli Němci stejně jako o rok dříve u Moskvy naprosto nepřipraveni. Tankisté se choulili ve svých ledových strojích v letních uniformách vylepšených jen pláštěm, pěšáci venku na tom byli kvůli ostrému větru ještě hůř.

V době, kdy teploty ve stalingradském kotli klesaly na 30 až 40 stupňů pod nulou, doporučovaly vojenské předpisy jako prevenci omrzlin „vzájemné sledování“ a mokré oblečení se mělo sušit na těle. Pokud už někomu omrzla noha, měl ji nešťastník položit na břicho zdravého kamaráda a při tom ji třít. Podle další rady pomáhalo postiženou nohu strčit do břicha čerstvě poraženého zvířete, nejlépe koně nebo krávy…

Smrt hladem a zimou

Hlad, zima a nervové a tělesné vyčerpání ve stalingradském kotli zabily desetitisíce mužů. Někteří vběhli přímo do palby nebo se jen schoulili do klubíčka a ve spánku zmrzli. Smrt hladem byla podle hlavního patologa 6. armády Hanse Girgensohna příčinou celé poloviny úmrtí. Při pitvách se často zjistilo, že srdeční sval stejně jako ostatní svaly v těle v důsledku dlouhodobé podvýživy atrofoval natolik, že srdeční stěna mnohých zemřelých byla tenká jako papír.

Strašlivé podmínky v kotli a neschopnost zajistit buď účinné letecké zásobování, anebo vyproštění obležených jednotek silou způsobily nevyhnutelnou katastrofu. Po dvou a půl měsících krvavých bojů zůstávalo v obležení stále ještě kolem 100 000 mužů a žen, z nichž desetitisíce byly zraněny nebo neschopny pohybu. Pro 25 000 zraněných vojáků nebo specialistů se našlo místo v přetížených letadlech, a byli tak zachráněni, další tisíce ale do kotle přiletěly jako posily.

Zničení kotle

Sověti na tento ostrov zoufalé beznaděje zaútočili plnou silou 10. ledna 1943. Když po hodinu trvající dělostřelecké palbě proti německým pozicím vyrazily úderné oddíly podporované tanky, narazily na zoufalý, ale málo účinný odpor. Kvůli nedostatku munice mohly polní houfnice vystřelit třikrát denně, protitanková děla měla dvě rány na den. Vojákům zamrzaly závěry zbraní a Hitlerem požadovaný boj do posledního náboje postrádal jakýkoliv smysl, protože poslední munice už byla často dávno vystřílena.

Za pouhé dva dny Sověti zmenšili rozlohu stalingradského kotle na polovinu a 21. ledna odeslal velitel 6. armády generál a později polní maršál Friedrich Paulus do vůdcova hlavního stanu výstižnou depeši: „Vojsku chybí munice i potraviny, na jižní, severní a západní frontě známky rozkladu. 18 000 zraněných bez minimální pomoci, bez obvazů a léků. Fronta v důsledku silných útoků na mnoha místech protržena. Další obrana postrádá smysl. Zhroucení nevyhnutelné. Aby bylo možno zachránit zbývající životy, žádá armáda o povolení okamžité kapitulace.“ Hitlerova odpověď byla stručná a kategorická: „Kapitulace se zamítá. Armáda plní historický úkol umožnit vybudování nové fronty po obou stranách Rostova.“

Rudá armáda rychle postupovala. Sovětské tanky rozetnuly kotel na dvě části, obsadily zbylá letiště a 30. ledna, v den 10. výročí uchopení moci nacisty, už byly jen 300 metrů od hlavního stanu Paulusovy 6. armády. Paulus se se svým štábem vzdal o den později, 2. února kapituloval jižní kotel. „Rusové pronikají do traktorového závodu. Ať žije Německo!“ hlásala depeše odeslaná ze Stalingradu týž den v 9:00. Šlo zároveň o poslední známku existence 6. armády.

Sověti zajali u Stalingradu kolem 95 000 mužů, z nichž polovina v několika následujících týdnech zemřela na podvýživu nebo v důsledku msty vojáků Rudé armády. Zbývající desetitisíce se dostaly do pracovních táborů na Sibiři, odkud se v roce 1955 do Německa vrátilo méně než 6 000 mužů.

ZDROJ: Guido Knopp, Stalingrad – peklo na Volze, Praha 2005, Encyclopedia Britannica

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Návrhy pro vás

Populární filmy na Prima Zoom

Populární témata

Jak zhubnout Nejlepší filmy 2023 Nejlepší horory TV program Změna času Partie Počasí Kdy budou volby Mafia Auto – katalog 7 pádů Honzy Dědka Partička Svařené víno Tatarák podle Pohlreicha Filmy od Marvelu Aloe vera Pěstování lichořeřišnice Výpočet ascendentu Tvarohové knedlíky Nejlepší palačinky Švestkový koláč
O FTV Prima Management Volná místa Press Reklama Castingy a výzvy HbbTV Kontakty Podmínky užívání Zpracování osobních údajů Cookies Nápověda Vlastník FTV Prima spol. s r.o. Redakce Nastavení soukromí
App Store Google Play
© FTV Prima spol. s r.o.